Pokud sháníte nějakou moderní a dostupnou elektrokoloběžku, je nabídka Xiaomi v podstatě první na ráně. U českých prodejců totiž patří mezi nejrozšířenější. Vše odstartoval vysoce populární model M365, ze kterého dnes vychází neméně populární model Mi Scooter Pro 2. K tomu máte ještě opravdu dostupnou dvojici Mi Scooter 1S a Mi Scooter Essential.
Zatímco lepší model Pro 2 dostal na začátku letošního roku pouze novou barevnou variantu ve stylu Mercedes AMG F1 týmu, základní nabídku výrobce nyní rozšířil model Mi Scooter 3, který v podstatě přebírá štafetu po koloběžce Mi Scooter 1S. Ačkoli jsou zatím oba modely skladem u mnoha prodejců, v podstatě má „trojka“ model 1S nahradit.
Máme tu tedy novou „základní“ koloběžku od věhlasného výrobce, který je známý především mobily, nicméně jeho portfolio je tak široké, že je mnohdy skoro lepší vyjmenovat, co Xiaomi nevyrábí. Koloběžky této značky platí už dlouho jako takový standard ve třídě městských vozítek a Mi Scooter 3 to rozhodně potvrzuje.
Lehká a trochu malá
Vybalit koloběžku z krabice a uvést ji do provozu je záležitostí pár minut. S přibaleným klíčem stačí jen připevnit řidítka pomocí čtyř šroubků, a to je v podstatě vše. Důrazně však doporučuji zkontrolovat stav baterie (a případně dobít), tlak v pneumatikách (a případně dofouknout) a také, zda brzda funguje, jak má. Teprve potom můžete vyrazit na projížďku.
Xiaomi Mi Scooter 3
|
Už při vytahování z krabice si jistě všimnete, že se koloběžka sice pronese, ovšem s třinácti kilogramy se pořád řadí k těm hodně lehkým. Vynést ji do schodů, přenést mezi nástupišti na nádraží nebo třeba přes kousek zabahněné cesty pro dospělého nebude vůbec žádný problém.
Právě na tom, kdo ji bude používat, docela záleží. Koloběžka je v principu určená pro začátečníky a nenáročné, což mnohdy budou mladší uživatelé. Těm, kteří neměří řekněme víc než 180 centimetrů a neváží přes zhruba 70 kilogramů, bude koloběžka připadat velká tak akorát a na nášlapnou plochu se v pohodě vejdou, byť ani oni se na ní nebudou moct příliš „roztahovat“. Kdokoli vyšší, větší a těžší možná pocítí, že by se mu zamlouval trochu mohutnější stroj.
Limity má nicméně koloběžka až na váze 100 kilogramů, těžší jedinci by už na Mi Scooteru 3 jezdit neměli. Já se se svými zhruba 85 kilogramy svezl v pohodě, ale zdálo se mi, že nášlapná plocha už je trochu malá a nemám ani při drobném přešlapování vlastně kam nohy jinam přemístit. Řidítka jsou také na dospělé už docela úzká, což je však všeobecný problém u tohoto typu základních městských koloběžek.
Ovládací a informační prvky jsou stále na stejných místech. Máte tu tedy na pravé straně řidítek páčku pro zrychlení, na levé straně páku brzdy a zvonek společně pro úchyt při složení. Uprostřed je displej, na kterém vidíte aktuální rychlost, jízdní profil a stav nabití baterie. Světla jsou taktéž pořád na stejném místě: čelní je na vrcholku stonku, zadní červené pak vzadu na blatníku. Častěji se na tomto místě nyní setkáte s plochou pro registrační značku, kterou některé státy vyžadují (Česko zatím ne).
Mi Scooter 3 si prošel zásadní změnou, co se skládacího mechanismu týče. Ten totiž vypadá a funguje trochu jinak, než jak tomu bylo u modelu 1S. Nyní máte pojistku přímo v páčce pro sklápění stonku, takže ji musíte přizvednout (a držet zvednutou) a páčku následně sklopit. Náhodného sklopení stonku za jízdy nebo kdykoli jindy se opravdu bát nemusíte. Pak stonek za úchyt zaháknete za blatník a můžete takto koloběžku přenášet.
Nový systém integrované pojistky u Mi Scooteru 3 (vlevo) a stará u modelu 1S (vpravo)
Pokud bych měl hodnotit design jako takový, tak tam se moc oproti předchůdcům nezměnilo, koloběžku z dálky od některého z příbuzných modelů nerozpoznáte. Až z blízka si všimnete drobností, jako je například zmíněný skládací mechanismus, jinak barevné kabely nebo mohutnější a zlepšená zadní brzda. Jinak je to zkrátka pořád ta samá „xiaomka“ s poměrně jednoduchým, byť elegantním vzhledem, kterou vídáme na cestách už dlouho.
Výkon tak akorát do města
Hlavní novinkou modelu Mi Scooter 3 je pak oproti předchůdci výkonnější motor. Nově je k dispozici 300 W nominálního výkonu, maximálně potom 600 W. Motor je stále uložený v předním kole, což na rovince prakticky nepoznáte, ovšem při jízdě do kopce je to stále oproti modelům s motorem v zadním kole nevýhoda kvůli riziku protáčení kola.
Když už mluvíme o jízdě do kopce, u ní je důležitá váha jezdce. Koloběžka se zkrátka chová úplně jinak podle toho, kdo na ní zrovna jede. Zatímco s mými 85 kilogramy koloběžka zpomalovala i v mírnějších kopcích a cokoli prudšího prostě nevyjela, pokud máte okolo 60 kilogramů nebo méně, můžete mít úplně jiný zážitek a koloběžka vás v takových místech vyveze až nahoru či nebude moc zpomalovat. Každopádně platí, že pokud máte přes 70 kilogramů, tak na limity 300W motoru narazíte poměrně snadno.
Samotnou jízdu na rovince pak limituje zákonem stanovená maximální rychlost 25 kilometrů v hodině, kde naopak se ani těžší jedinci nemusí bát, že by s nimi koloběžka tak rychle nejela. 25 km/h je za mne taková pohodová rychlost, která na většinu městských ulic a cyklostezek bohatě stačí, ovšem pokud pojedete nějakou delší trasu s dlouhými táhlými rovinkami, budete mít dost času se kochat okolím, otrkanější jezdci si pak možná sem tam i zívnou.
Test modelu Xiaomi Mi Scooter Pro 2 |
Jízdní profily jsou k dispozici tři. Maximální rychlost nabídne pouze sportovní, v úsporném režimu je pak omezena na 20 km/h a nakonec máte také možnost zapnout režim chůze, kdy koloběžka pojede maximálně 5 km/h. To se hodí třeba v případě, pokud si s koloběžkou jdete pro nějaký těžký balík na poštu, pak jej položíte na nášlapnou plochu a vedete koloběžku zpátky.
Co bych modelu Mi Scooter 3 vytknul, je absence tempomatu. Opatrně doufám, že je to jen otázka budoucí softwarové aktualizace, jelikož předchůdce jej má. Každopádně doteď se v nastaveních propojené aplikace neobjevil. Delší výlety s koloběžkou jsou pak horší v tom, že páčku zrychlení musíte palcem neustále držet, až vás chytá křeč.
Ve zmíněné aplikaci Mi Home (dostupné pro Android i iOS) najdete také intenzitu rekuperace baterie (viz dále), ujeté kilometry, aktuální software a podobně. Pozor, před prvním vstupem do těchto nastavení musíte zhlédnout asi dvouminutové instruktážní video, jak na koloběžce správně jezdit.
K samotné jízdě pak ještě dodám, že koloběžka nemá vůbec žádné tlumiče a jediné, co ochrání vaše kolena, jsou pneumatiky. Hrboly, rýhy a jiné nerovnosti na cestě tedy rozhodně pocítíte a třeba takovým kočičím hlavám se dopředu vyhněte, pokud netoužíte po intenzivním naklepání celého těla. Kola modelu Mi Scooter 3 jsou opět s průměrem 8,5 palce, tedy spíš menší, ovšem na jízdu s rychlostí do 25 km/h bohatě vystačí. Na trhu jsou i alternativy v podobě plných pneumatik, u nichž se nemusíte bát píchlého kola.
Nabíjet budete častěji
Pro spoustu zájemců je klíčový dojezd koloběžky, přičemž výrobce udává až 30 kilometrů. To je v teorii taková průměrná hodnota, ovšem realita je vždy trochu přísnější. Ještě jednou se vrátím ke zmíněnému pravidlu, že opravdu hodně záleží na hmotnosti jezdce. Dojezd třeba s 90kilovým jezdcem se může hodně lišit od toho s 60 kilogramy. Dále je nutné brát v potaz jízdní profil a případná stoupání, která dojezd také ovlivní.
Během testování se svými zhruba 85 kilogramy (plus asi tři kilogramy batoh s notebookem a lahví vody) jsem reálně počítal spíš s 20 kilometry dojezdu. Dával jsem však koloběžce zabrat: jezdil jsem ve sportovním režimu na maximální rychlost, kdykoli to šlo, a pokaždé mě čekalo i pár stoupání.
Baterie koloběžky má kapacitu 275 Wh při napětí 36 V. To je poměrně nízká hodnota, ovšem lepší kapacitu baterie si Xiaomi jistě schovává pro nějaký případný model Mi Scooter 3 Pro (pokud jej firma plánuje). S lepším dojezdem by už totiž model Mi Scooter 3 hodně konkuroval sourozenci Mi Scooter Pro 2, jehož aktuálně největší výhodou je právě vyšší dojezd (až 45 kilometrů).
Pokud baterii vyždímáte asi pod 25 procent kapacity, už bude při jízdě poměrně znatelný úbytek výkonu. Koloběžka začne mít problém s prakticky jakýmkoli stoupáním a na maximálních 25 km/h už se jí také nebude chtít. Pod 10 procenty se pak už budete spíš odrážet nohou.
Každopádně koloběžka je zkrátka myšlena jako prostředek k přepravě na kratší vzdálenosti – třeba na cestu do práce a z práce vzdálené 5–10 kilometrů nebo na nějaký kratší výlet po rovince do oněch 20–25 kilometrů. Na nějaké horské projížďky každopádně rovnou zapomeňte.
Koloběžku jinak nabijete poměrně rychle (na poměry těchto strojů), hotovo je asi za pět hodin. Jedna hodina stačí na doplnění zhruba 20 procent, tedy asi 4–6 kilometrů dojezdu. S dojezdem vám může trochu pomoct také integrovaná rekuperace energie, díky níž se koloběžka při jízdě z kopce a brzdění zase nabíjí, nicméně počítejte s „bonusem“ v řádu maximálně jednotek procent.
Mi Scooter 3 je zkrátka základní koloběžkou, a pokud sháníte něco, co vás bude vozit na delší vzdálenosti celý den, je na místě poohlédnout se po nějakém silnějším a robustnějším stroji.
Konkurence ve vlastních řadách
Koloběžku Xiaomi Mi Scooter 3 koupíte za doporučenou cenu 11 999 korun, což na poměry těchto strojů je spíš nižší částka, byť třeba právě modely, jako je 1S nebo Essential, se vejdou do rozpočtu pod 10 tisíc. Stále se o ní dá mluvit jako o dostupném stroji a hlavně nepochybujeme, že se brzy objeví i nějaká drobnější sleva.
Zásady bezpečné jízdy
|
Pokud však máte na koloběžku právě oněch 12 tisíc, pak je otázkou, zda si nekoupit rovnou model Mi Scooter Pro 2, který je oficiálně o dva tisíce korun dražší, ovšem ve slevě u některých prodejců stojí stejné peníze. Přitom až na nový systém sklápění stonku je to vlastně stejná koloběžka, jen s vyšším dojezdem (45 oproti 30 kilometrům) a s tempomatem.
Teprve až se Pro 2 vyprodá a přijde nějaký dražší nástupce, nebo až „trojka“ ještě o něco zlevní, bude mít Xiaomi zase jasně strukturovanou nabídku. Do té doby se zkrátka „pročko“ asi vyplatí víc, pokud tedy netoužíte po povedené bílé variantě, která je unikátní pouze pro model Mi Scooter 3.
Konkurence mimo nabídku Xiaomi je také početná, povětšinou to jsou však velice podobné stroje, a to nejenom parametry, ale i designem. To platí zejména pro český trh – pro lepší parametry za podobnou cenu musíte do čínských e-shopů.
Nezapomeňte však na to, že vám čínský prodejce u modelu s 500W motorem a maximální rychlostí 40 km/h (která není na veřejných komunikacích legální) sice naslibuje také 60 kilometrů dojezd, ale realita může být úplně jiná. Takové koloběžky bývají často nekvalitně zpracované, při přepravě je vyšší riziko poškození a zkrátka musíte následně ještě věnovat stroji péči, aby se vůbec dostal do použitelného stavu. Záruka je pak spíš takový teoretický koncept. Pokud se toho nebojíte, alternativ máte opravdu hodně.
