1 / 40
Nikdy nemělo být turistickou atrakcí, muzeem veteránů nebo galerií automobilového umění. Nebylo tak zamýšleno. Přesto se tím nakonec stalo. Old Car City, vrakoviště u města White v americké Georgii se k tomu dopracovalo postupným hromaděním. A stárnutím. Dnes je největší svého druhu na světě.
Autor: Old Car City
Obrovské americké sedany s ploutvemi, exempláře z 50. let, tu parkují vedle svých o dvacet i třicet let starších předchůdců. Odstavené osobáky ale porůznu doplňují pickupy, dodávky.
Autor: Old Car City
Počet vystavovaných exponátů? Ten prý přesahuje 4 400 exemplářů. Tolik veteránů na jednom místě nikde jinde na světě nenajdete. Otázkou ale zůstává, zda se dá o vozech z Old Car City v Georgii vůbec hovořit jako o exponátech.
Autor: Old Car City
Nikdo je pro tuhle výstavu pod širým nebem předem nearanžoval, neopatřil cedulkami s vysvětlujícími popisky. Vlastně je nikdo ani oficiálně „nevystavil“. Stojí zpravidla tam, kde byly naposledy odstaveny. Některé exempláře už stojí na svém místě téměř pětadevadesát let.
Autor: Old Car City
S tím, že nebyly nikterak aranžovány, pak do značné míry souvisí i to, jak dnes vypadají. Některé postávají jednotlivě, jiné jsou natlačeny do shluků a skupinek. Stojí podobně jako v dopravních zácpách na křižovatkách, které jako by zamrzly v čase.
Autor: Profimedia.cz
Rezaví, rozpadají se. Obrůstají mechem, trsy trav. A některými již dávno prorůstají stromy. Celou lokalitu amerického Old Car City pozvolna pohlcuje les. Stejně neudržovaný jako všudypřítomná auta. Jako rozsáhlá galerie stárnutí a rozkladu automobilového světa.
Autor: Profimedia.cz
Je jich tu hodně přes čtyři tisícovky, ale přesný počet se dá jen tipovat. U mnoha modelů spíš jen odhadujete, čím kdysi byly. Proces stárnutí tu nebyl ke všem stejně milosrdný. Některé vozy vypadají, že by ještě dokázaly odjet samy. Z jiných zůstávají jen torza karoserií.
Autor: Profimedia.cz
Ať už jste automobilový nadšenec, milovník zdivočelé přírody, anebo fotograf, libující si v netradičních kompozicích, tady si každý najde něco pro sebe. Old Car City, podivuhodné Město starých aut u městečka White, proto láká tisíce návštěvníků ročně. Aniž by se o to nějak zvláštně zasazovalo.
Autor: Profimedia.cz
Ta otázka tu doslova visí ve vzduchu: „Jak to vlastně celé vzniklo?“ Nenápadně. V roce 1931 tu manželé Walt a Lucille Lewisovi otevřeli malý obchod se smíšeným zbožím, benzinovou pumpou a dílnou. Tehdy bylo normální, že jste si vůz nechali opravit tam, kam jste mu jezdili pro plnou nádrž.
Autor: Profimedia.cz
Pochopitelně, ne každé auto šlo opravit. Takové pak často skončilo odstavené na dvorku za domem Lewisových. Třeba jako protiváha nákupu, anebo jen jako nepojízdný vrak, který si původní majitel nechtěl nechat.
Autor: Profimedia.cz
Řada z těch nejstarších exemplářů se tu ocitla během Velké hospodářské krize ve 30. letech. Jejich někdejší majitelé si zkrátka nemohli dovolit sytit další hladový krk, byť benzinem. A tak ho, za cenu užitečného šrotu, odprodali Lewisovým.
Autor: Old Car City
Ze strany manželů Lewisových nešlo o žádné sběratelství. Byla to zavedená dobová praxe, protože pro opravy v dílně byly neustále zapotřebí náhradní díly. Z odstavených vozů mohli volně kanibalizovat jednotlivé součástky.
Autor: Profimedia.cz
Ve Státech se tomu obecně říká Salvage yard. V podstatě obchod s použitými díly, vrakoviště, kam si chodíte pro součástky. Ve třicátých letech to nebyl vůbec špatný obchodní model. A v letech čtyřicátých, válečných? Tehdy to byl učiněný zlatý důl!
Autor: Old Car City
Za druhé světové války totiž ve Státech panoval kritický nedostatek oceli i gumy. Průmysl zásoboval válečné úsilí, takže pokud jste chtěli něco na svém vlastním autě opravit, vyšlo vám v Georgii lépe podniknout cestu do města White, za Lewisovými. Ti měli skladem všechno.
Autor: Old Car City
Po válce kývli i místní radnici, aby se na jejich pozemku skladovala havarovaná auta z celého okresu. Oficiálně je odkupovali jako šrot, po pár dolarech za kus. Zaváženo sem bylo rezavějící zboží i z jiných vrakovišť, dlouhodobě odstavené „zapomenuté“ vozy z městských ulic i ze zaniklých autoprodejen.
Autor: Profimedia.cz
Původní výnosný obchodní model se ale v poválečných letech přežil. Poptávka po náhradních dílech klesala, už to nebylo kriticky nedostatkové zboží. Dá se říct, že to celé manželům Lewisovým přerostlo přes hlavu.
Autor: Old Car City
Už to nebyl jen obyčejný oplocený dvorek dílny s autovraky, ale pozemek o rozloze bezmála třinácti hektarů. Plný vraků. Rozkládajících se, rezavějících, rozpadajících se. V počtu přibližně pěti tisícovek kusů.
Autor: Profimedia.cz
Stále platilo, že Lewisovi „měli skladem“ všechno. Ale už jen starý Walt Lewis tušil, kde to zhruba na jejich pozemcích je zaparkované, odstavené. A cestu k náhradním dílům si bylo třeba prosekat trávou.
Autor: Old Car City
Už to zkrátka nebyl ten důstojný a recyklací dílů slibující Salvage yard, zdroj levných součástek pro opravy aut. Byl to spíš jen Junkyard. Klasická skládka autovraků, mizející ovšem pod příkrovem rozrůstajícího se lesa.
Autor: Profimedia.cz
Těžko říct, jaké měl s vlastním životem plány Dean Lewis, syn manželů Lewisových. V byznysu autodílů z veteránů se pohybovat nejspíš nechtěl. Jisté ovšem je, že jako součást pozůstalosti po nich získal i třináct hektarů pozemku přeplněného rezavými vraky.
Autor: Old Car City
První léta se to pokoušel „uklízet“. Pokud jste někdy vyklízeli něčí pozůstalost, víte sami, jaká je to dřina. Tady ta pozůstalost vážila zhruba 7000 tun. Podle nižšího, skromnějšího odhadu.
Autor: Old Car City
Dean Lewis se rozpadajících koster aut pokoušel zbavit různě, ale jen cena za „vyvezení odpadu“ by ho finančně zruinovala. Taky se pokoušel rozebírat na díly auta sám. Nešlo to. Nakonec na celou tu snahu uklidit rezignoval.
Autor: Profimedia.cz
V areálu tehdy zbývaly přes čtyři tisícovky aut, většinou amerických modelů z 20. až 70. let. A musí se nechat, že po nějakém čase jejich kouzlu podlehl. Už je neviděl jako zdroj součástek nebo rezavějící trosky, ale spíš trochu jako odkaz svých rodičů.
Autor: Old Car City
A také jako kus americké automobilové historie. A též vizuální umění, chcete-li. Stále častěji na dveře jeho domu zvonili lidé, kteří sem vážili cestu přes území několika států, jen aby se na tu sbírku – o níž tolik slyšeli – mohli podívat.
Autor: Old Car City
Dean Lewis se o její vznik nijak nezasadil, ale začal na ní profitovat. Mít na pozemku vrakoviště sice úplně nechtěl, ale přítomnost „galerie pod širým nebem“ už mu tolik nevadila. Zvlášť, když se za její prohlídku dalo vybírat malé vstupné.
Autor: Profimedia.cz
Lewis se postaral o to, aby mezi odstavenými vraky byly prosekané a udržované alespoň úzké pěšiny. A pokusil se alespoň načrtnout mapu, podle které by se dalo poznat, kde že parkují ty nejhodnotnější exempláře.
Autor: Old Car City
Old Car City, vrakoviště u města White, nebylo jako muzeum nikterak zamýšleno. Ale stalo se jím. Ten nikým neplánovaný výstavní prostor dnes zahrnuje třináct kilometrů pěšinek, a bezpočet scénicky fascinujících zastavení.
Autor: Profimedia.cz
Co tu je k vidění? Georgijské Old Car City svá tajemství odhaluje postupně, protože koneckonců nikdo kromě původního majitele, starého pana Lewise, pořádně nevěděl, co je kde zaparkované.
Autor: Old Car City
Najdete tu především modely značek Ford, Chevrolet, Cadillac, Pontiac, Buick, Dodge a Chrysler. Mezi stromy a křovinami si tu dává dostaveníčko dokonalý průřez americkým automobilovým průmyslem.
Autor: Profimedia.cz
Najdete tu staré školní autobusy i policejní antony. Ale taky nákladní a užitkové vozy. Pracovní mack trucky, staré typy odtahových vozidel, hasičská auta. Bez ladu a skladu, nicméně fascinující.
Autor: Old Car City
Pokud jde o konkrétní kusy, za prý zmínku stojí 1977 Cadillac Seville. Údajně by mělo jít o jeden z posledních vozů, kterým jezdil Elvis Presley. Auto mělo speciální dvoubarevný interiér a úpravy na přání. Ale věřte tomu…
Autor: Old Car City
Je tu i vůz, který údajně řídil Johnny Cash. A další, který krátce zazářil ve filmu s hercem Andy Griffithem. To vše v nevšedním propojení s vegetací, která je propletená stovkami aut. Dean Lewis auta někdy nazývá dvoutunovými květináči.
Autor: Profimedia.cz
Jedno z nejfotografovanějších aut v této zvláštní galerii je Chrysler Royal z roku 1939. Je skrz naskrz prorostlý stromy. Kmeny, které se táhnou kabinou a prostorem někdejšího čelního skla, nádherně ilustrují tu estetiku rozkladu.
Autor: Profimedia.cz
Za symbol celého Old Car City je považován Pontiac Eight, který se často objevuje v reklamních materiálech a kalendářích. Pokud sem náhodou zamíříte, mít jeho fotku je skoro povinnost.
Autor: Profimedia.cz
V lese jsou roztroušené i velmi cenné vozy. Uvidíte tu Pontiac GTO, starý Dodge Challenger nebo Ford Torino. Nemálo fanoušků klasických aut až zabolí pohled na to, jak tyto vozy reziví.
Autor: Old Car City
Daly by se renovovat, prodal by je Dean Lewis? To je trochu složitější. Stávající majitel Old Car City smýšlí velmi ekonomicky. Cena, za kterou by se uvolil je prodat, je ale hodně přestřelená. Prodeji se tedy vyloženě nebrání, ale je si vědom toho, že na jeho pozemku mu vydělávají pasivně a bez práce.
Autor: Old Car City
Dean Lewis občas tvrdí, že auta jsou součástí jednoho velkého uměleckého díla, a prodejem by vlastně „zmizela navždy“. A to by byla škoda, ne? Příroda je postupně „pohltila. Skrz karoserie začaly růst stromy, objevily se mechy, liány.
Autor: Old Car City
Rez vytvořila zvláštní atmosféru a novou metalízu dodalo popadané jehličí. Nedá se říct, že by to nevypadalo zajímavě.
Autor: Profimedia.cz
Síla přírody tu dnes funguje skoro jako spoluautor uměleckého díla: kořeny živých stromů zvedají auta ze země jako mohutné hevery, jinde pak posun svahu lisují karoserie stejně jako průmyslový drtič. Je to zkrátka velmi působivá ukázka land-artu.
Autor: Profimedia.cz
Ať už budete Old Car City chápat jako muzeum, uměleckou instalaci, romantický hřbitov aut, anebo místo, kde se zastavila vozidla a nikoliv čas, za návštěvu rozhodně stojí. Nejen proto, že jde o největší takovou „instalaci“ na celém světě.
Autor: Old Car City
