Takhle jezdí zničené tlumiče. Při jejich výměně se často chybuje

Uzounké silničky kolem bývalého vojenského letiště Rudé armády v Milovicích jsou zhruba ve stejném stavu jako rozpadající se vojenské budovy v okolí. "Je to hodně rozbité, takže pojedu maximálně devadesátkou," říká tovární jezdec Škodovky Jan Kopecký a za volantem Fabie 1,2 HTP řadí jedničku.

Mladoboleslavská automobilka se rozhodla novinářům názorně předvést, jak důležité jsou pro jízdní vlastnosti automobilu dobře fungující tlumiče.

Sedět na sedadle spolujezdce vedle nejrychlejšího muže letošního ročníku závodů ERC má i v kulisách zašlé slávy reálného socialismu objevný rozměr. Patrně jen on dokáže najet do skrumáže hlubokých výmolů rychlostí, nad kterou běžnému smrtelníkovi vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Ačkoliv se zdá, že škodovka právě přišla o přední nápravu, Jan Kopecký situaci komentuje věcně: "Jak vidíte, auto stále drží stopu."

Sedíme totiž ve fabii, která má tlumiče v pořádku. Ta druhá, do které přesedneme už za malou chvíli, je na tom o poznání hůř. Podle měření na servisní stolici jsou její tlumiče opotřebené na 55 %. Laikovi by se mohlo zdát, že mají ještě polovinu života před sebou, ve skutečnosti už jsou nebezpečné.

Rozdíl je znát už po prvních metrech jízdy. Záměrně zneschopněná fabia s vyznačeným červeným křížem na dveřích se houpe jako americký koráb z poloviny minulého století a situace začne být zajímavá už ve chvíli, kdy najede na první nerovnost. Auto se rozvlní jak břišní tanečnice a když najede do první zatáčky, zadní část auta plápolá za předkem, jako by to byl přívěsný vozík.

Ale to už Jan Kopecký najíždí šedesátkou na sérii retardérů, které tu automobilka nechala instalovat. Rány, které v tu chvíli vycházejí od podvozku, mají atmosféru slavnostních dělových salv. Jízda je u konce. "A teď si to zkuste vy," říká závodník a v autě si měníme místa.

Síla zvyku

Rozdíl mezi jízdou autem s dobrými a špatnými tlumiči je až barvotiskový. Největší problém přitom není houpavá jízda, které se řidič dokáže přizpůsobit, ani rány při přejezdu děr, kterým se lze instinktivně vyhnout. Opotřebované tlumiče ukážou svou nejhorší stránku až ve chvíli, kdy se děje něco mimořádného. Třeba když řidič přehlédne odbočku a pokusí se zatočit na poslední chvíli. Prudké sešlápnutí brzd má za následek, že se předek auta zapíchne do země a zadní část má tendenci jej předběhnout. "To je přesně ono," komentuje vzniklou situaci Jan Kopecký, "dlouho může být všechno zdánlivě normální, ale jakmile se potřebujete něčemu vyhnout nebo rychle změnit směr, je to pořádně nebezpečné."

Takhle daleko to přece žádný majitel auta nemůže nechat zajít, napadlo by patrně každého, kdo se s takovým autem má možnost projet. Jenže, jak potvrzuje František Zapletal z oddělení technického vývoje mladoboleslavské Škodovky, i takhle zjevné případy se tu a tam v servisu objevují.

Problém je v tom, že do nebezpečného stavu se tlumiče dostávají postupně, třeba i několik let, a řidič si na jejich vlastnosti může nechtěně zvyknout. A zatímco dříve se poškozený tlumič poznal jednoduše tak, že z něj unikala kapalina, moderní tlumiče inkontinencí většinou netrpí. Kupodivu ani známá finta, zkusit zatlačit na přední blatník a sledovat, jestli se auto rozhoupe, nebo pouze vrátí do původní polohy, není spolehlivá. Okřížkovanou fabii se v Milovicích tímto způsobem rozhoupat nepodařilo, podle této metody by tedy měly být tlumiče v naprostém pořádku.

Každých šedesát tisíc

"Tlumiče mohou bez problémů sloužit klidně dvě stě tisíc kilometrů a být stále v naprostém pořádku," tvrdí František Zapletal, podle něj je však takový stav při kvalitě českých silnic jen obtížně dosažitelný. Životnost tlumičů ovlivňuje i "zimní koktejl" v podobě špíny, soli a vlhkosti, který narušuje jejich těsnost, nebo časté přetěžování vozu. Proto automobilka doporučuje kontrolu každých 60 000 kilometrů.

Životnost tlumiče však nezkracuje jen špatné zacházení, ale i jeho neodborná montáž. Rozšířená praxe, kdy nepoučený mechanik dá auto na zvedák a tlumič mění s vyvěšenými koly, je podle Františka Zapletala zcela chybná. "Tlumič se má měnit pod zatížením, ideální je pohotovostní hmotnost vozu. Pokud není dodržen správný postup při výměně, nejenže to výrazně zkrátí životnost tlumiče, ale změní to i jeho vlastnosti." Od věci není podle Zapletala ani použití originálního dílu. "U produktů z druhovýroby může nastat problém s kompatibilitou dalších součástí podvozku, například pružin, příčných ramen, spojovací tyče řízení, brzd a elektronických systémů."