Volkswagen uvedl před 20 lety na trh model Phaeton, luxusní automobil pro znalce, individualisty a požitkáře, dítě jednoho z největších géniů autoprůmyslu všech dob Ferdinanda Piëcha. „Limuzína vyšší třídy fascinovala od roku 2002 suverénním, harmonickým charakterem, excelentním komfortem, hi-tech výbavou a působivou kvalitou výroby. Volkswagen se s modelem Phaeton poprvé odvážil vstoupit do automobilové luxusní třídy a okamžitě prokázal prémiové kompetence,“ popisuje mluvčí českého zastoupení značky David Valenta. „Phaeton pozvedl celou značku a připravil půdu pro další prémiové produkty, jakými jsou například Touareg nebo Arteon.“
Rozloučení s phaetonem přišlo v roce 2016. Představenstvo značky rozhodlo o zastavení výroby limuzíny ve prospěch důsledného zaměření na elektromobilitu – přitom nástupce s projektovým označením „Phaeton D2“ v té době byl již připraven ke startu.
„Tento vůz působí stále velmi atraktivně, má krásné proporce a vyzařuje vnímatelnou hodnotu a vysokou kvalitu,“ komentuje Jozef Kabaň, dnešní šéfdesignér značky Volkswagen.
Prototyp modelu Phaeton D2 vzešel z interní soutěže mezi čtyřmi různými koncepty. Vítězný vůz navrhli Marco Pavone a Tomasz Bachorski, kteří působí v designovém studiu značky dodnes, první je vedoucím vnějšího designu, druhý velí stylistům interiéru.
„Pavone a Bachorski přesvědčili sportovně laděným tvarovým řešením nízké karoserie a velmi kvalitním designem interiéru,“ popisuje Valenta. Následně byl pro rozhodovací proces v dozorčí radě vyroben koncepční vůz v podobě blízké sériové výrobě, jehož základem byla modulární platforma MLB (Modularer Längsbaukasten) pro automobily s motorem uloženým vpředu podélně. Značka Volkswagen se však v té době rozhodla, že veškeré své síly zaměří na elektromobilitu, a finální rozhodnutí tak nakonec padlo v neprospěch limuzíny.
Zemřel despota, génius, šílenec a největší osobnost světa aut |
První Phaeton
Historie původního projektu Phaetonu je symbolickým svědectvím o tom, jaký byl Ferdinand Piëch. Vládce koncernu VW si usmyslel, že Volkswagen postaví nejdokonalejší limuzínu na světě. První setkání konstruktérů s Piëchem nad projektem Phaeton dopadlo podle pamětníků tak, že se polovina inženýrů svého místa okamžitě vzdala.
Nejdokonalejší limuzína v Piëchových představách mimo jiné zvládala jezdit nepřetržitě celý den rychlostí 300 km/h, to vše v padesátistupňovém horku. Klimatizace musela současně umět vychladit interiér na 22 stupňů a přední kapota měla snést rychlost 320 km/h, aniž by se sebeméně pohnula. Piëchovým originálním nápadem bylo i větrání, které sice muselo vnitřní vzduch ohřívat nebo chladit, zároveň však nesmělo ofukovat cestující přímým proudem vzduchu.
Původní Volkswagen Phaeton
Exkluzivní postavení velké limuzíny mělo symbolizovat také označení Phaeton, které odkazovalo nejen na řeckou mytologii, ale také na stejnojmenné klasické modely značek Horch a Škoda.
Piëch projekt Phaeton skutečně dotáhl až do konce. Volkswagen na Phaeton postavil unikátní prosklenou manufakturu v Drážďanech. Aby úřady továrnu uprostřed města v blízkosti památkové zóny povolily, musel se Volkswagen zaručit, že díly potřebné k výrobě nebudou vozit náklaďáky, ale nákladní tramvaje. V prosklené fabrice se pořádaly koncerty, chodily do ní exkurze jako do muzea umění. Finální montáž Phaetonů probíhala na dřevěných parketách, hotové auto výtah dopravil do předávacího sálu, kde si jej za přípitku šampaňským převzal nový majitel. Jenže úspěch ambiciózního projektu se nikdy nedostavil. Ta pompézní doba je definitivně pryč, dnes se v drážďanské fabrice vyrábějí elektromobily VW ID.3. Phaeton byl totiž propadák, možná proto, že byl snad lepší než rolls, ale „lidové“ jméno bez noblesní historie mu chybělo. Původně chtěl Volkswagen vyrábět 20 000 Phaetonů ročně, nakonec jich za patnáct let výroby vzniklo jen 84 000, nebýt nenasytné Číny, byl by to větší propadák.
Pět metrů luxusu a výkonu
„Předběhl svou dobu. To je dnes patrné například na prvcích jeho výbavy. Mezi ně patřil ‚zakřivený displej‘, s nímž se počítalo pro nástupce Phaetonu a který nakonec přišel na trh v roce 2018 v modelu Touareg jako součást přístrojové desky,“ vzpomíná na první phaeton Bachorski.
Volkswagen Phaeton
Vnější délka phaetonu byla 5,06 metru, vnější šířka 1,90 metru a výška 1,45 metru. „Navzdory své velikosti byl vizuálně zdrženlivý. Jeho ladný design s mírně klenutým obloukem střechy byl nadčasově decentní, pouze při pohledu zezadu přitahoval pozornost nápadnými kruhovými zadními svítilnami pod obdélníkovými krycími skly,“ upozorňuje Valenta.
„Harmonicky tvarovaná karoserie obklopovala interiér se stylově vytříbenou elegancí. Chrom, dřevěná obložení složená z až třiceti vrstev materiálu a kůže – tato trojice materiálů se koncentrovala na páce voliče automatické převodovky, která působila stejně masivně a silně jako páka pro ovládání pohonu motorové jachty.“
Dřevěné ozdobné panely zakrývaly výdechy ventilační soustavy a v závislosti na nastavení automatické klimatizace a dopadu slunečních paprsků se elektricky a nehlučně otvíraly podle potřeby. Ventilace pracovala i na plný výkon téměř bez průvanu.
Jak se rodí phaetony |
Interiér modelu měl být luxusním salonkem na kolech. Cestující byli od vnějšího okolí izolováni dveřmi, které se zavíraly se zvukem evokujícím bytelnost, a tlustými skly oken. Mezi jednotlivými díly byly extrémně úzké spáry s přísně paralelním průběhem.
Auto se mělo vznášet na sériově dodávaném vzduchovém odpružení včetně adaptivních tlumičů. Karoserie s extrémně vysokou torzní tuhostí neměla vydat žádné klapání, vrzání nebo jiné nežádoucí pazvuky. Kapota motoru, dveře a víko zavazadlového prostoru byly vyrobeny z hliníku. Jako šoférská limuzína byla nabízena o 120 milimetrů prodloužená verze Phaetonu s opulentní nabídkou místa na zadních sedadlech. Na přání byla i pro normální verzi k dispozici samostatná sedadla s funkcemi masáže a odvětrávání.
Phaetony ze Skleněné manufaktury končí. VW na limuzínách prodělává |
První zákazníci měli na výběr dva atmosféricky plněné zážehové motory a jednu jednotku TDI. Vstupním motorem byl kompaktní vidlicový šestiválec 3.2 V6, jehož řady válců svíraly ostrý úhel 15 stupňů. Jeho nejvyšší výkon byl 177 kW (241 k). Také druhý zážehový motor, W12, byl neobvykle krátký – byl složen ze dvou vidlicových šestiválců do W. Ze zdvihového objemu 6 litrů dosahoval nejvyššího výkonu 309 kW (420 k).
Nejneobvyklejším agregátem byla jednotka V10 TDI. Díky zdvihovému objemu 5 litrů, dvěma turbodmychadlům s nastavitelnou geometrií rozváděcích lopatek, nejvyššímu výkonu 230 kW (313 k) a maximálnímu točivému momentu 750 N.m byl Phaeton s tímto motorem tehdy nejvýkonnější limuzínou na světě se vznětovým motorem. Stejně jako u motoru W12 byla hnací síla přenášena na všechna kola prostřednictvím automatické převodovky a pohonu všech kol 4MOTION. Verze s motorem 3.2 V6 měla sériově pohon předních kol.
V průběhu 15 let výroby se nabídka motorů postupně rozvíjela. V roce 2003 se pod kapotou luxusní limuzíny zabydlel motor V8 4,2 litru, o rok později jej následoval turbodiesel 3.0 V6 TDI, který se záhy stal nejprodávanější variantou pohonu. Ve své poslední vývojové variantě poskytoval nejvyšší výkon 180 kW (245 k). Desetiválcový turbodiesel vypadl z nabídky v roce 2006, W12 o pět let později. A jednotku 3.2 V6 nahradily šestiválce se zdvihovými objemy 3,6 litru a 3,0 litru.
Phaeton byl udržován na výši své doby čtyřmi dílčími modernizacemi, k nimž došlo v období mezi roky 2007 a 2014. Velká modernizace v roce 2010 přinesla nový vzhled přídě a zádě, který se trefoval do vkusu především zákazníkům v Číně.
Skleněná manufaktura Ferdinand Piëch se při zahájení výroby v Drážďanech v prosinci 2001 vyjádřil výstižně: „Na tomto místě budeme vyrábět špičkový vůz značky Volkswagen pro automobilovou vyšší třídu. Nejjemnější ruční práci a nejmodernější technologie zde bude možné vidět i cítit.“ Pro novou vlajkovou loď bylo dostatečně dobré jen to nejlepší – to platilo i ve výrobě. Na okraji centra Drážďan byla vybudována Skleněná manufaktura, průmyslová stavba, která sama o sobě měla být architektonickou perlou. V jejích světlem zalitých halách probíhala téměř kompletně ruční montáž vozů. Zaměstnanci měli bílé oděvy, mnoho z nich nosilo rukavice. A podlahy v halách byly obloženy světlým javorovým dřevem z Kanady a tmavým dřevem dubů z německých vřesovišť. |
