Jízda s ním je naprosto ohromující. Je to taky dáno tím, že tento bílý kousek, byť má na počítadle kilometrů před 127 tisíc, je v dokonalém stavu. Z depozitáře Volkswagenu ho vytahují jen při výjimečných příležitostech. Vůně benzinu z poprskávajícího výfuku autofila navnadí. Když se nahrne za volant, je v sedmém nebi.
Jak je dlouhý, neuhádne nikdo. Podržte se – 371 centimetrů. To je jen o deset víc, než měří dnes nejmenší Volkswagen v nabídce, malý UP!. A dnešní golf je o dvě kategorie a půl metru delší. GTIčko má sto deset koní, dokonce o pět míň, než má dnešní UP GTI s turbolitrem. GTI, to nikdy neznamenalo extrémní výkony, ale sportovní nářadí pro každý den. A v tom praotci všech GTIčkových volkswagenů je to neředěná radost až na kost. Žádné trhání asfaltu, požitek z jízdy.
Motor je fantastický. Atmosferická šestnáctistovka má 110 koní. Skvěle dýchá, každý milimetr sešlápnutí i uvolnění na plynu se projeví v intenzitě tahu. Čtyřválec reaguje naprosto volně, bezprostředně. A osmisetkilové auto s ním upaluje s okouzlující lehkostí a elánem.
S dnešním provozem dokážete absolutně bez potíží držet krok. Vždyť má podle dokladů umět uhánět stoosmdesát. Místo klimatizace si otevřete okénko, dovnitř příjemně fouká, aerodynamické pulzy, které rvou uši v moderních autech, tu nejsou. Hodilo by se ale zrcátko u spolujezdce.
Skříň převodovky je čtyřstupňová, zpátečka se řadí dodnes stejně, zatlačit a k pravému kolenu. Nevím, jestli je to specifikum tohoto kusu, ale kulisa jako by byla trochu natočená, takže z trojky na čtyřku je dráha trochu šikmo k sedačce řidiče.
Řazení golfovým míčkem, to je specialita GTIčkových golfů odnepaměti, stejně jako kostkovaná sedadla a černá linka na čumáku. Je přesné, jen s trochu delšími drahami; ničemu to nevadí.
Podvozek pracuje, rozumně tlumí, občas bouchne a auto se na něm nakloní, jak to dělala auta do poloviny devadesátek, než někoho napadlo, že sportovní charakter znamená prkennost.
Největší slabina? V porovnání s dneškem brzdy. Právě v nich a pneumatikách udělala auta za ty dekády obrovský pokrok. Gumy má tento kousek nové, brzdy ale k lepším výkonům neponoukají. Když koukáte dostatečně dopředu, brzdí „akorát“, za moderními auty se ale držíte přeci jen v uctivém odstupu.
Volant naprosto dokonale povídá, co se s předními koly děje. Nápravy pracují perfektně, řízení je skvělé, dokonce mám pocit, že geometrie přední nápravy je v mezních polohách lepší než o dekádu později, kdy měly volkswageny sklon v mezních úvratích volant stahovat do zatáčky. To se tu neděje.
Giugiarovy tvary se neokoukají, ovšem není to samoúčelné. Racionální, propracovaný design je symbolem automobilových „sedmdesátek“ a pro Volkswagen znamenal převrat. Všude je spousta místa, pravda, všechno působí subtilně, dojem hýčkajícícho ochranářského mastodonta tu nemáte, i zde je na prvním místě funkčnost. Perfektní je výhled ven – golf má tenké sloupky a velké prosklené plochy. Zaujme znak ve středu volantu, je na něm vlk z erbu města Wolfsburgu, jak to mívaly volkswageny až do osmdesátých let. Poličky a schránky jsou spíš symbolické, když už do nich něco dáte, v první zatáčce se to rozkutálí (pravděpodobně pod pedály).
Nechtěný, milovaný
První GTI vznikalo v utajení. Osmička nadšenců z různých oddělení od vývoje po „tiskové“ na něm začala pracovat po roce 1973, kdy už byl hotový obyčejný golf. Když prototyp postavený na základech kupé Scriocco s motorem živeným karburátory a sníženým podvozkem ukázali Ernstu Fialovi, tehdy novému a pak dlouholetému šéfovi vývoje, prohlásil, že se v něm nedá jezdit. Vývojový tým se nevzdal a vyměnil motor za provedení osazené vstřikováním benzinu Bosch K-Jetronic chystané pro Audi 80. Díky tomu vzrostl výkon a hlavně se snížila hlučnost sání a výfuku. Definitivní „ano“ získal projekt 28. května 1975 poté, co se prototyp pojmenovaný Sportgolf ukázal už v březnu publiku na autosalonu ve Frankfurtu.
Vývojový tým dostal devátého člena. Designérka Gunhilda Liljequistová, původně malířka porcelánu a návrhářka krabic bonboniér, která nastoupila k VW v roce 1964, kdy jí bylo osmadvacet, dostala za úkol vymyslet, čím interiér sportovní verze odlišit od běžných provedení. Z její hlavy je ten ikonický vzor potahů sedadel a hlavice řadičky tvarovaná jako golfový míček. A tak se narodilo GTI – ta magická tři písmena jsou zkratkou označení italského „Gran Turismo Iniezione“, nebo chcete-li po anglicku „Grand Tourer Injection“. První sériový kus vyrazil v roce 1976.
Výřezy pro kola (175/70HR13) olemovaly černé plastové nástavce, dopředu dostalo GTI větší spojler a zadní okno dostalo černé matné orámování. Podvozek se snížil o patnáct milimetrů a přední plné kotouče nahradily chlazené. Podvozek dostal stabilizátory.
Stodesetikoňovou šestnáctistovku spárovali se čtyřstupňovým manuálem, který přenášel 140 kroutících newtonmetrů, pětikvalt dorazil v roce 1979. Osmisetdesetikilového okreskového rváče rozdováděl atmosferický čtyřválec na stovku za 9,2 sekundy a rafička tachometru se zastavila na 182kilometrové rychlosti. Tehdy se tak ještě jezdit dalo, rychlostní limity se teprve zaváděly, kvůli snížení spotřeby. V roce 1982 motor převrtali na 1,8, čímž přidali dva koně a 13 Nm.
Volkswagen původně čekal, že produkce nepřekročí pět tisíc kusů. Jenže ta hračka pro velké kluky potkala fenomenální ohlas publika – do roku 1984, kdy se představilo GTI druhé generace, jich vzniklo bezmála půl milionu (přesně 462 tisíc kusů). A vůbec nevadilo, že stál dvojnásobek obyčejného golfu.
Golf GTI nebyl prvním hot-hatchem, ale rozhodně této čeledi nasupených každodenně použitelných okreskových raubířů udělal nejlepší reklamu.
