Náklad vážící dohromady asi sto tun vyjel v pondělí ráno z Hlavečníku u Týnce nad Labem a míří k Brněnské přehradě. Ve středu dojel přes Křižanov a Velkou Bíteš až do Domašova. Ve čtvrtek, po čtyřech dnech cesty dorazí výprava do Brna, kde lodě budou brázdit přehradu.
Jak se to zhoupne, mám trochu strach, říká řidič
Oldřich Kandler vozí mnohatunová břemena u přepravní firmy Hanyš už šest let. Z padesátitunové lodě se mu proto kolena nepodlomila. Přiznal se ale, že loď veze poprvé a chvíle, kdy má trochu strach, čas od času zažívá.
"Někdy, když se to trochu víc zhoupne, si uvědomím, jaký kolos mám za zády. To je jasné. Člověk prostě musí jet opatrně. Kontrolovat, kam se vejde, jak moc může stočit kola a tak," vypráví.
Oldřich Kandler jezdí s nadměrnými náklady.
Za volantem nákladního vozu s objemným a často i neforemným nákladem sedí denně. Na cesty po republice, ale i do zahraničí vyráží dokonce i v zimě, na zasněžené nebo namrzlé vozovce. Vozí většinou betonové nosníky, železné konstrukce nebo tubusy od větrných elektráren. Středeční část cesty s lodí z Nasavrk do Žďáru byla podle něj docela klidná a bez větších problémů.
Hodně ořezávali větve
"Kousek od Nasavrk jsme se trochu zdrželi při průjezdu lesem. Museli jsme hodně ořezávat větve," popisuje Kandler. Muže, který má právě řezání větví a nadzvedávání elektrických drátů na starosti, veze nahoře, na palubě lodi. Spolu se domlouvají vysílačkou. "Loď je nová, tak se nesmí poškrábat," dodává
řidič.
Jak se vozí nadměrný nákladPřeprava nadměrných nákladů vyžaduje velké přípravy. Přepravce musí mít povolení úřadů (ministerstvo dopravy, obce, krajské úřady). |
Dál už to prý šlo mnohem rychleji, než předpokládal. Tedy pro představu, dvacetikilometrový úsek mezi Ždírcem nad Doubravou a Žďárem trval dvěma lodím přes dvě hodiny.
Kromě větví, drátů a někdy i měření nosnosti mostů museli ti, kteří se o přepravu starali, uklidit z cesty vše, co překáželo, tedy i některé dopravní značky. Napětí pak na všechny čekalo u žďárského zámku. Vejdou se lodě na starobylý most s barokními sochami? Řidič byl klidný. Všechno je prý předem změřené a připravené. Asi bylo, i když kamenní svatí viděli boky lodí snad z pěti centimetrů.
S podobně zatajeným dechem sledovali kolemjdoucí precizní jízdu dvou kolosů po žďárském kruhovém objezdu. Opět šlo o centimetry. Deset dopředu, pět zpátky. Sofistikovaná akce nejméně na půl hodiny.
Kde jsou námořníci?
Když člověk veze loď, je nepřehlédnutelný. I Oldřich Kandler si mohl chvílemi připadat jako hvězda šoubyznysu. Ve městech a vesnicích stáli kolem cesty lidé s fotoaparáty, mobily i kamerami. Další se vykláněli z oken a užasle hleděli na to, co právě pluje jejich ulicí.
"Kde jsou nějací námořníci? Proč tam nejsou?" dorážel asi čtyřletý chlapeček v Krucemburku na maminku. Trochu jinak ovšem reagovali na spanilou jízdu ostatní řidiči. Ti totiž museli nadměrnému nákladu uhnout. Uklidit se do postranních ulic a počkat, až náklaďáky dvacítkou prosupí kolem nich. Na to, že kolem šest metrů širokých lodí se nedá projet, upozorňovala protijedoucí řidiče s předstihem dvě policejní auta s modrým majákem.
Pro ty, kdo nechápali, ještě policisté z okýnka naznačovali rukou, že je třeba cestu uvolnit. Některým ale ani toto nestačilo a snažili se zepředu i zezadu lodě minout nebo předjet. "Na křižovatkách nám řidiči nadávali, proč nejezdíme v noci, kdy jsou silnice volné. Říkáme jim, že v noci jezdit nemůžeme, protože
je špatně vidět. Jsou místa, kudy projíždíme skutečně natěsno," vysvětluje Oldřich Kandler a dopravní policistka mu přitakává.
Na tyto situace je ale řidič velkých nákladů zvyklý. Stejně jako na blikající fotoaparáty. Po přestávce ve Žďáru sedá opět za volant a vyráží směrem na Vatín a na Křižanov. Ve čtvrtek musí on a jeho kolega dopravit lodi na Brněnskou přehradu. Pokud možno bez jediného škrábnutí.
