auto.iDNES.cz

Zmar ve jménu Dieselgate: Tisíce odepsaných aut písku a větru napospas

aktualizováno 
Zhruba na tři sta tisíc automobilů, převážně značky Volkswagen, stojí rozesetých po 37 různých lokalitách ve Spojených státech. Magazín Index LN zavítal na jedno z míst, kde se skladují. V kalifornské poušti stojí desítky tisíc vozů a je na ně hodně smutný pohled.

Stojíme na písečném valu na okraji nenápadného letiště u kalifornského městečka Victorville. Silný vítr, který se zhruba před půl hodinou zvedl a zanedlouho do pouště přináší tady tak vzácný déšť, nám momentálně žene do obličeje písek takovou intenzitou, že to až bolí. Přesto chvíli vydržíme, dole pod námi se totiž naskýtá pohled, jakých moc není.

Nepřijeli jsme sem ale pozorovat nebývalé přírodní úkazy Mohavské pouště, jsme tu kvůli tomu, co se nachází na pozemcích letiště. Stojí tady, vyrovnané v úhledných řadách a blocích, tisíce vozů Volkswagen (a nějaká ta audi).

Je to živoucí ukázka důsledků kauzy Dieselgate, nebohá auta tu čekají na svůj zatím docela nejasný osud. Je to důkaz toho, že i kdyby Volkswagen celý skandál rád definitivně hodil za hlavu, vypořádávat se s ním bude ještě dlouho.

Ten písek, který nám větrná smršť žene do obličeje, stejně tak bičuje šiky vyrovnaných aut. Už jen představa, jaké taková bouře může zanechat stopy na laku vozů, v nás vzbuzuje rozporuplné pocity. Vždyť jsou to mnohdy téměř nová auta, která za svou chybu týkající se nadměrné produkce emisí vlastně nemohou. Auta, která by mnohde jinde na světě bez problémů emisním předpisům vyhověla, tu teď stojí v poušti napospas všem živlům a nečinně čekají, co se s nimi bude dít.

A to je k nim lednové počasí vlastně ještě docela shovívavé. Až na tu aktuální písečnou bouři je tady, na okraji Mohavské pouště u města Victorville v nadmořské výšce asi 830 metrů, v lednu vlastně docela příjemně. Teploty přes den zřídkakdy překročí dvacet stupňů Celsia. Ale pravda, v noci tu může i mrzout.

Horší to je v létě. To i tady, na náhorní plošině jen asi 140 kilometrů severovýchodně od Los Angeles, teploty šplhají přes den i hodně přes čtyřicet stupňů Celsia, dlouhodobý průměr maximálních teplot tu v červenci a srpnu přesahuje 37 stupňů. Auta se pak od slunce rozpalují na opravdu extrémní teploty.

Tradice skladování letadel

Southern California Logistics Airport (SCLA), jak se místní letiště nazývá, se přitom na skladování „nechtěných“ dopravních prostředků specializuje. Je to jedno z tradičních odkladišť nepotřebných letadel a běžně jich tu stojí desítky i stovky. Některá čekají na svůj návrat do služby, jiná sem míří třeba kvůli přestavbě (v SCLA například předělávají dopravní letadla na nákladní), nebo třeba jen nějakým menším úpravám. Jiná tu svou kariéru definitivně končí a jsou postupně rozebrána.

INDEX LN

Reportáž je převzatá z magazínu INDEX LN.

Digitální předplatné a přístup do archivu Lidových novin ZDE

Může se zdát, že když je místní poušť dost dobrá pro letadla, autům musí svědčit také, vždyť letadla jsou daleko choulostivější stroje. Jsou a nejsou. Na letadla se vztahují mnohem náročnější bezpečnostní předpisy, ale zároveň jsou vyrobena z jiných materiálů. Skladují se tu také jiným způsobem.

Zatímco kritické části letadel jsou pečlivě zakryty a zakonzervovány, aby jim pobyt v poušti neuškodil, auta tu stojí jen tak. Žádné plachty, žádné zakrytí mechanických částí. Takže i kdyby se tu měli jinak o auta dobře starat, je jasné, že dlouhodobý pobyt v poušti na nich musí stopy zanechat.

Skladovací plocha vozů koncernu VW ve Victorville sice není veřejně přístupná, ale v podstatě kdokoli se sem může přijet na tu záplavu aut podívat. Vozy tu totiž stojí vyrovnané na okraji pozemků letiště, podél jedné ze silnic a prašné cesty. Areál je oplocen a plot je potažený netkanou textilií, která má přímému pohledu trochu bránit, ve skutečnosti je ale vše vidět opravdu dobře. Obzvlášť z onoho valu, který se nachází na severozápadním okraji skladovací plochy. Jen průjezd automobilem kolem tohoto místa je opravdu působivý: na delší straně podél prašné cesty se tu řady a řady aut táhnou v délce asi 1,5 kilometru.

Tajemné mlčení

Získat ovšem bližší informace, nebo třeba přístup přímo do areálu, je prakticky nemožné. Jasné například ani není, kolik přesně aut tady stojí. Když později stavíme u brány, která není chráněna textilií, a je tu tak na auta výhled, pozorný hlídač se přiblíží s dotazem, co potřebujeme. V následné vcelku přátelské konverzaci nám ale o daném místě vlastně nic neprozradí. Kolik tu je aut, neví, jen ví, že jejich počet se neustále mění: některá auta jsou odvážena, namísto nich sem putují jiná.

O nic sdílnější není ani americký Volkswagen, který záležitosti ohledně skladování svých vozů prakticky nekomentuje. Z dostupných pramenů je tak známo, že na ploše SCLA skladuje auta pro Volkswagen společnost Extreme Logistics Solutions. Ani ta ale situaci na parkovišti nekomentuje. Jisté je jen to, že si tu pro skladování volkswagenů od SCLA pronajímá plochu téměř 550 tisíc m² a auta na nich skladuje od ledna roku 2017. Teď tedy tato odstavná plocha slaví dva roky svého působení.

Počet automobilů se neustále mění, každopádně tu jsou průběžně umístěny více než dvě desítky tisíc automobilů. Ze satelitních snímků v mapách lze odhadnout, že celá pro skladování aut vyhrazená plocha by jich v dané konfiguraci mohla pojmout asi až 35 tisíc a v průběhu naší návštěvy byla obsazena valná většina této plochy. Odhadem tu tak mohlo být zhruba 25 tisíc automobilů.

Převážně šlo o modely Volkswagen Golf a Jetta, sem tam jsme zahlédli i nějaké Volkswageny Beetle, dieselové Passaty i kompaktní SUV Tiguan. A také občas nějaké to Audi A3. Tedy v podstatě kompletní portfolio vozů, které Volkswagen s motory 2.0 TDI, jichž se Dieselgate týká především, v USA nabízel.

Kdesi v dáli v poli jsme ale také identifikovali větší SUV Audi a také snad modely VW Touareg, tedy automobily, které se v USA nabízely i s třílitrovými turbodiesely.

Až půl milionu aut

Celá kauza s nadměrnými emisemi z dieselových motorů Volkswagen se měla v USA dotknout až téměř půl milionu vozů, které Volkswagen zákazníkům prodal v letech 2008 až 2015. Zatím není jasné, kolik z nich nakonec Volkswagen od svých zákazníků vykoupil nebo ještě vykoupí. Přitom termín pro přihlášení už vypršel: majitelé či provozovatelé vozidel museli přihlásit svůj nárok na kompenzaci do 1. září roku 2018.

Majitelé vozů měli v podstatě tři možnosti, jak se s Dieselgate vypořádat. V některých státech USA vlastně nemuseli dělat nic, státy totiž benevolentně dovolí autům zůstat v provozu a budou vyňata z emisního měření při pravidelných technických kontrolách, které je, podobně jako u nás, v USA jinak povinné.

Takových aut je ale menšina, už proto, že Volkswagen v dalších variantách nabízel zákazníkům štědré kompenzace. Další volbou totiž byla možnost nechat si auto upravit tak, aby skutečně vyhovovalo předpisům – v tom případě mohli zákazníci získat finanční kompenzaci za změněnou funkčnost vozu. Tou nejoblíbenější volbou se ovšem stala možnost odprodat vůz zpět Volkswagenu, a získat k tomu ještě „bolestné“ ve výši 5100 až 10 tisíc dolarů, tedy v přepočtu asi 114 až 220 tisíc korun. Tuto možnost nakonec podle všeho zvolila valná většina majitelů dotčených aut.

Konečná bilance zatím známa není, odkupy vozů mají totiž u těch, kteří stihli žádosti podat v termínu, trvat nejspíš až do konce letošního roku. Celkem Volkswagen vyhradil na náklady spojené s vypořádáním se s Dieselgate v USA až 25 miliard dolarů. Podle soudních dokumentů z přelomu let 2017 a 2018, které získala agentura Reuters, je známo, že firma dopisem s možnostmi odkupu oslovila 437 273 zákazníků a že do konce roku 2017 zvládlo americké zastoupení automobilky vykoupit asi 335 tisíc vozů, za což Volkswagen utratil přes 7,4 miliardy dolarů (asi 165 miliard korun). Tím už byla tehdy automobilka nejspíš blízko cíli, kdy jí úřady daly za povinnost do června letošního roku vykoupit či opravit nejméně 85 procent dotčených vozů. Pokud by se tak nestalo, čelil by Volkswagen ještě dodatečným sankcím. Loni v únoru automobilka sdělila, že se jí podařilo vykoupit či opravit 83 procent aut.

Z údajů z konce roku 2017 také vyplývá, že část z vykoupených vozů Volkswagen upravil a prodal dál, asi 28 tisíc automobilů bylo sešrotováno. Ke konci roku 2017 pak automobilka po celých USA skladovala zhruba 294 tisíc vozů a čísla budou velmi podobná i v současnosti. Odpovídá to mimo jiné i zaplnění parkoviště ve Victorville a také tomu, že v místě dochází k pohybu vozů dovnitř i ven.

Jiné údaje serveru Green Car Reports říkají, že k červenci loňského roku se VW podařilo vykoupit přes 355 tisíc vozů a dalších 57 tisíc zákazníků si nechalo svá auta upravit tak, aby vyhovovala emisním předpisům. Celkem tedy měl v polovině loňského roku VW se zákazníky „vyřešeno“ přes 412 tisíc aut.

Samozřejmě jen na parkoviště u města na jihozápadním okraji Mohavské pouště se takové množství aut nevejde. Po celých USA je tak celkem 37 podobných zařízení, kde Volkswagen, respektive logistické firmy auta skladují. A ještě asi dlouho skladovat budou. Ačkoli totiž Volkswagen některá z vykoupených vozidel dovedl upravit a opět prodat, drtivá většina zatím zůstává v dočasných skladištích. Důvodů může být řada. Úpravy jsou snazší u nejnovějších vozů z konce dotčeného období, tato auta se tedy může Volkswagenu dařit vracet do provozu. Ovšem u starších modelů jsou úpravy komplikované a je otázkou, zda se vůbec Volkswagenu vyplatí.

Navíc kapacita pro úpravy bude jistě omezená. Spekuluje se, že by některá auta mohla být rozebrána na náhradní díly, jenže i to je časově a finančně náročná záležitost a hodnota vytěžených dílů nakonec nemusí být vyšší, než kolik do jejich získání musel VW celkem investovat.

Koncern by jistě rád auta z USA vyvezl jinam, do zemí, kde by vlastně žádné emisní předpisy neporušovala. Jenže to mu americké úřady zakázaly, požadují, aby automobily byly před vývozem upraveny, a splňovaly tak vlastně americké emisní předpisy. Coby přísný trest pro Volkswagen to lze snad i chápat, ovšem z praktického i ekologického hlediska nejspíš nejde o nejšťastnější řešení.

Pracovní příležitosti

Přítomnost stovek tisíc vykoupených vozů v USA nezpůsobuje jen bolení hlav u představitelů Volkswagenu a úřadů, které musejí činnost automobilky kontrolovat. Jsou tu i strany, které na celé kauze vydělaly. Kromě zákazníků, kteří mnohdy získali štědré kompenzace, to jsou především ti, kteří se starají právě o skladování vozů. Jen v oblasti Victorville zaměstnala logistická společnost, která vozy skladuje, asi dvacet lidí, což je v daných místech už docela zajímavé číslo. Stačí se rozhlédnout po okolí odstavného parkoviště.

Tady, vlastně zcela na okraji Victorville, to rozhodně není bohatá oblast, místní příbytky působí spíše nepříjemným dojmem. Práci samozřejmě získávají i další přidružené firmy, třeba ty, které se starají o oplocení takových areálů a jejich prvotní úpravu do podoby, která je vhodná ke skladování aut. 

Auta samotná ale zůstávají ekologickou i finanční přítěží, a zda vůbec někdy ještě budou k něčemu užitečná, je velkou otázkou. Zatím je tak skladiště ve Victorville spíše obrovským pomníkem kauzy a živoucím důkazem jejích nesmírných rozměrů.

zpět na článek