„Zatím výrobek prezentovali a jezdili s ním v testovacím provozu a nyní čekají, jaká bude poptávka, a připravují se na sériovou výrobu,“ řekli hlavní konstruktér Michal Choma a chemický inženýr Pavel Čulík.
O výrobu vozidel na vodík, nejen autobusů, ale také vlaků či nákladních aut usiluje více výrobců po světě a řada prototypů už jezdí.
Slováci postavili autobus, který má v sobě jak nádrž na vodík, tak vodíkový palivový článek a také baterii, kterou je možné dobíjet z veřejné elektrické sítě. Jeho provoz je proto flexibilní. „Na plnou nádrž vodíku ujede zhruba 350 kilometrů a na baterii může ujet 100 kilometrů, pokud by bylo potřeba vypnout vodíkový systém. Například v tunelu či podzemních garážích,“ řekl Choma.
Výhody proti naftovému motoru jsou podle něj v tom, že je motor a celý systém pohonu výrazně jednodušší, sestává se z méně součástek, a je proto méně náchylný k poruchám. Natankování plné nádrže trvá pouhých deset minut. „Díky tomu jsou náklady na údržbu nižší a také je chod motoru tišší než u spalovacích motorů,“ uvedl Choma. Moderní je i konstrukce karoserie, která nekoroduje a je také například nehořlavá a velmi lehká.
Firma, která už vyvinula i elektrický autobus, vodíku věří jako palivu budoucnosti. Podle ní je zatím na trhu díra a poptávka po autobusech na elektřinu vyráběnou z vodíku je velká. Co zatím může případné zájemce limitovat, je nedostatečná infrastruktura. Například na Slovensku lze vodík natankovat pouze v Bratislavě. „A to ještě pouze na tlak 200 barů, což stačí pro naplnění zhruba poloviny nádrže. Ale pro prezentační jízdy a testování to stačí,“ řekl Choma.
V továrně má firma zatím několik kusů dalších autobusů rozpracovaných a čeká, jaký bude zájem, aby přešla na sériovou výrobu. Vzhledem k tomu, že výsledná cena je tvořená cenou komponentů dodávaných od různých výrobců, je podle Chomy zřejmé, že v sériové výrobě bude autobus levnější.
