zavřít
1 / 74
náhledy
Autosalon Rétromoibile v Paříži patří k nejvyhlášenějším veteránským akcím světa. Podívejte, co nás zaujalo na letošním ročníku. Sběratelé, obchodníci, muzea a aukční domy dovezly opět to nejlepší. Podívejte, jaké perly nás zaujaly.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Mercedes-Benz 300SL patří k nejslavnějším, nejkrásnějším, nejdražším a také nejpadělanějším veteránům vůbec. Tento je tedy originál. O to vzdálenější, je to jeden z pouhých devětadvaceti kusů s hliníkovou karoserií.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Nesmrtelný Mercedes 300 SL Gullwing byl vrcholem automobilové technologie své doby: tím nejlepším z nejlepšího.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Dne 22. února 1955 schválila správní rada společnosti Mercedes-Benz vývoj vozu zaměřeného na soutěže. Prototyp měl karoserii, motor a kola z lehkých slitin. Pro sériovou výrobu však bylo rozhodnuto, že se z lehkých slitin vyrobí pouze karoserie, a výsledkem byla celková hmotnost 1 134 kg ve srovnání s 1 225 kg u běžného silničního vozu.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Z 1 400 Gullwingů bylo pouze 29 vyrobeno podle těchto maximálních specifikací. Ne všechny se závodily, mnoho z nich si koupili ti nejnáročnější bohatí nadšenci, kteří prostě chtěli to nejlepší.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Díky podvozku s prostorovým rámem, který sahal až k pasu řidiče, potřebovalo kupé 300 SL speciální dveře, které se otevíraly u střechy a dotýkaly se prahů v polovině boku vozu.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
„6. května 1955 byla uzavřena jedna strana rovného úseku dálnice mezi Mnichovem a Ingolstadtem, aby si novináři a testeři Mercedes-Benz mohli vyzkoušet maximální rychlost vozu 300 SL. Byla měřena rychlost větru a v mikrobusu Volkswagen bylo instalováno časoměrné zařízení pro měření rychlosti ve dvou směrech na vzdálenost jednoho kilometru. Nejrychlejší čas dne zajel firemní testovací vůz Arthur Mischke s průměrnou rychlostí 256 km/h.“ – napsal Karl Ludvigsen, bývalý majitel Gullwingu, ve své knize z roku 2005 s názvem Mercedes-Benz 300 SL, Gullwingy a roadstery, 1954–1964.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Po těchto vyčerpávajících časovkách si vůz 300 SL vypůjčili dva britští novináři, kteří s ním jeli z Mnichova do Frankfurtu a dosahovali průměrné rychlosti 120,6 km/h na vzdálenost 400 km, což bylo v polovině 50. let na veřejných komunikacích téměř neuvěřitelné tempo, zejména vzhledem k volitelné „dlouhé“ nápravě s převodem 3,09:1.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Tento výkon byl o to pozoruhodnější, že Gullwing použitý v testu jen několik dní předtím zvládl 998 mil závodu Mille Miglia za 11 hodin a 29 minut. Jeho motor byl po závodě zkontrolován a bylo zjištěno, že je v perfektním stavu.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Vozy z lehkých slitin byly dodávány se závodními koly a vylepšenými brzdami, pružinami a tlumiči. Motory byly vyrobeny s použitím speciálních, což poskytovalo dalších 15 koní, zejména díky vyšší kompresi a novému vačkovému hřídeli.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Na tomto konkrétním kusu je za milion eur restaurátorských prací.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Karoserie byla vyrobená z tenčích hliníkových panelů, které ve srovnání se standardním provedením ušetřily zhruba 95 kg, ale byly notoricky známé svou křehkostí (karoserie se mohla pod tlakem ruky mírně prohnout).
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Tenká hliníková karoserie představovala dlouhodobé problémy. V místech, kde se hliníkové panely setkávaly s ocelovou konstrukcí, se často vyvíjela koroze a mnoho exemplářů vyžadovalo v průběhu desetiletí rozsáhlé restaurátorské práce.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Lehké vozy byly vybaveny motorem o výkonu přibližně 215 koní, sportovním odpružením, koly Rudge s jednodušeji odnímatelnými koly a dalšími závodně orientovanými prvky.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Na Rétromobilu je tradičně spousta Gullwingů na prodej.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Ceny Mercedesu-Benz 300 SL Gullwing mohou dosahovat až dvou set milionů korun,
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
I kusy k renovaci mají cenu desítek milionů.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Tatra 77a je unikátem byla prvním sériově vyrobeným aerodynamickým autem na světě.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Na veteránském veletrhu budila patřičnou pozornost.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Exemplář z roku 1935 byl k mání za 975 tisíc eur, tedy asi čtyřiadvacet milionů korun.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Dohromady vzniklo jen asi 255 kusů Tatry 77, z nichž se dochovalo přibližně jen dvacet vozů. Osmiválec V8 v zádi je o objemu 3,4 l a s rozvodem OHV (pozdější model 87 má již OHC). O tomto motoru se říká, že má nejdelší ventilová vahadla na světě.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Na Rétromobilu narazíte na auta dávno zapomenutých značek.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Francouzskou firmu Vinot & Deguingand založili roku 1898 Lucien‑Marie Vinot‑Préfontaine a Albert Deguingand. Začínali výrobou jízdních kol, první automobil postavili v roce 1901, poháněl ho dvouválec 1,5 litru, výkon přenášely na kola řetězy. Nabídku vozů postupně rozšiřovali, roku 1906 zavedli také šestiválec.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Tento „omnibus“ je z roku 1913.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Společnost také vlastnila londýnskou dceřinou společnost s názvem „Vinot Cars Ltd“, mnoho aut má tedy karoserie od anglických výrobcú.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Vůz s šestiválcovým motorem je v původním stavu.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Tento kousek má zajímavou historii.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Šasi nejprve sloužilo potřebám armády první světové války.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Ovšem hned po ní dostal vůz osobní karoserii a sloužil potřebám hostů v nóbl hotelu v Montpellier.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Posledním modelem automobilky byl čtyřválec 12/25 CV z roku 1924, v roce 1926 ukončila společnost Vinot & Deguingand produkci osobních automobilů.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Autoveterán Chenard & Walker Aigle 20, typ 22 R na pařížském veteránském autosalonu Rétromobile (leden 2026)
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Francouzskou firmu Chenard&Walcker založili roku 1899 Ernest Chenard a Henri Walcker. První automobil vyrobili o dva roky později.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Jejich závodní třílitr vyhrál první závod 24 hodin v Le Mans v roce 1923.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Ve třicátých letech používala firma pro své vozy také motory Citroën a Ford.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
V roce 1939 byla výroba automobilů ukončena. Po válce byla firma připojena k automobilce Peugeot a v letech 1946 až 1950 vyráběla lehké nákladní vozy s motory Peugeot. Roku 1950 byla firma zrušena a značka Chenard&Walcker k zanikla.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Na Rétromobilu představuje renovátorská dílna tento kus už po několikáté. Renovace je těsně před dokončením.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Chenard & Walcker Aigle 20 (typ 22 R) je vůz střední třídy, nabízený v několika karosářských variantách. Je poháněn řadovým čtyřválcovým motorem o objemu 2 178 cm3. Dosahuje výkonu 54 koní při 3 000 otáčkách za minutu. Motor je spojen se čtyřstupňovou převodovkou. Maximální rychlost je 115 km/h.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Replika závodního Mercedesu GP z roku 1908 v podání argentinské firmy Pur Sang na pařížském veteránském autosalonu Rétromobile (leden 2026)
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Závodní Mercedes 1908 GP pohání řadový čtyřválec objemu 12 781 cm3 s výkonem 135 koní při 1 400 ot./min.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Tato kopie byla kompletně ručně vyrobena argentinskou firmou Pur Sang.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Stavba každého vozu Pur Sang probíhá ručně, jsou tisíce hodin práce, výsledkem je dílo, které vás přenese do roku 1908, kdy vznikl originál.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Na Rétromobilu byl tento vůz k mání za 650 tisíc eur, to je 16 milionů korun.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Rozvor náprav je 270 cm, rozchod kol 140 cm. Auto má brzdy jen na zadní kola, na které přenáší čtyřstupňová převodovka výkon řetězem
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Tradiční součástí Rétromobilu jsou vždy aukce. Jednou z nejzářivějších perel, která se nakonec vydražila za 6 755 000 eur tedy 165 milionů korun je jedno z nejneobyčejnějších mistrovských děl francouzské karosářské školy.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Jen málo automobilů ztělesňuje uměleckého a kulturního ducha předválečné Francie tak dokonale jako Talbot-Lago T150-C-SS „Goutte d’Eau“ (kapka vody), kupé s karoserií Figoni et Falaschi, které patří k nejslavnějším automobilovým designům, jaké kdy byly vytvořeny.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Antonio Franco Lago, narozený v Benátkách v roce 1893, byl charismatická a odhodlaná osobnost, která si vybudovala počátek své kariéry v londýnském automobilovém průmyslu ve 20. letech 20. století. V roce 1933 objevil pozoruhodnou příležitost v upadající francouzské automobilce Automobiles Talbot-Darracq S.A. se sídlem v Suresnes nedaleko Paříže. Společnost – tehdy dceřiná společnost Sunbeam-Talbot-Darracq – byla na pokraji kolapsu.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Díky odvážným a strategicky obratným jednáním si Lago zajistil kontrolu nad značkou a okamžitě začal formovat novou identitu pro Talbot. Jeho vize se soustředila na elegantní silniční vozy, konkurenceschopné závodní stroje a vysoce kvalitní inženýrství, které by znovu potvrdilo postavení Francie na stále sofistikovanějším evropském trhu s luxusním zbožím.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Lagovo první významné představení proběhlo na pařížském autosalonu v roce 1934, kdy byl představen prototyp T150 Grand Sport. Lago, odhodlaný zesílit zájem veřejnosti, se obrátil k motoristickému sportu. Soutěžní vozy T150-C, vyrobené pro novou čtyřlitrovou formuli ACF, která byla zavedena pro rok 1936, se rychle osvědčily pod vedením talentovaných jezdců, jako byli René Dreyfus a Luigi Chinetti, což dále zvýšilo renomé značky.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Na pařížském autosalonu v roce 1936 pak Lago představil svůj dokonalý silniční sportovní vůz: T150-C-SS. Tato varianta „Super Sport“ se vyznačovala krátkým rozvorem a nízkým rámem, který byl úzce spjat se soutěžními vozy. Pod kapotou se nacházel řadový čtyřlitrový šestiválec o výkonu 140 koní se třemi karburátory a lehkou polokulovou hlavou válců z lehké slitiny, což na svou dobu poskytovalo značný výkon.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Podvozek zahrnoval nezávislé zavěšení předních kol s příčnými listy, vlečnou zadní nápravu a objemnou 120litrovou palivovou nádrž vhodnou jak pro cestovní, tak pro vytrvalostní závody.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Model T150-C-SS, nabízený jako holý podvozek za cenu 78 000 franků, řadil Talbot-Lago mezi elitu a soupeřil s vozy jako Bugatti Type 57S a Alfa Romeo 8C 2900.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
V letech 1937 až 1939 byl vyroben extrémně omezený počet podvozků T150-C-SS. Byly určeny pro zakázkovou výrobu karoserií od nejslavnějších evropských karosářů, ale nejzajímavějšími a nejpamátnějšími exempláři byly ty, které navrhli Figoni a Falaschi.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Figoniho nejtrvalejším mistrovským dílem však bylo jeho aerodynamické kupé. Tento výrazný tvar, interně známý jako Faux Cabriolet, ale dnes celosvětově oslavovaný jako Goutte d’Eau nebo Teardrop (kapka vody), představoval vrchol francouzského automobilového designu 30. let 20. století. Pro podvozek T150-C-SS bylo vyrobeno 10 až 12 exemplářů ve dvou odlišných variantách.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Tento vůz s podvozkem 90112 je všeobecně uznávaný jako jeden z nejkrásnějších a nejvýraznějších ze všech kapkovitých modelů Figoni a Falaschi. Jeho karoserie, byla dokončena v květnu 1938 a Figoniho dílo dokončilo v hlubokém odstínu Noir Iris (Iris Black). Předpokládá se, že jejím prvním majitelem byl M. Toussaint, ředitel kasina v belgickém Namuru.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Nádherný vůz se v raných letech několikrát objevil na významných soutěžích. S vypuknutím války a německou invazí do Belgie v květnu 1940 zmizel z veřejného dohledu. Znovu se objevil v květnu 1946 na soutěži v Bruselu a do roku 1961 vystřídal několik majitelů.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Je jedním z nejkompletnějších a nejnedotčenějších originálních známých „kapek vody“ značky Talbot. Je pozoruhodné, že většina původní dřevěné konstrukce nesoucí Figoniho karoserii se zachovala; konstrukce byla pečlivě vyčištěna, stabilizována nebo znovu vytvořena s použitím tradičních materiálů a metod. Původní plech, ačkoli z velké části neporušený, nesl stopy starých oprav a vyžadoval pečlivou renovaci.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Talbot-Lago T150-C-SS “Goutte d’Eau” na pařížském veteránském autosalonu Rétromobile (leden 2026)
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Talbot-Lago T150-C-SS “Goutte d’Eau” na pařížském veteránském autosalonu Rétromobile (leden 2026)
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Průkopník aviatiky Gabriel Voisin stavěl auta, která se ve své době i dnes naprosto vymykají všemu. Ve své době neměly výtvory geniálního konstruktéra konkurenci. Voisiny byly dražší než bugatti. I rolls vedle nich vždy působí jako chudý příbuzný. Voisinům možná chybí aristokratická nabubřelost, čiší z nich progresivní přístup tvůrce, který nikdy nezapomněl na svou vášeň pro letadla.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Avions Voisin C14 Chartapola na pařížském veteránském autosalonu Rétromobile (leden 2026)
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Gabriel Voisin, výrobce letadel a brilantní inženýr, napsal některé z nejslavnějších kapitol v historii francouzského automobilismu s vozy, jejichž technická a estetická dokonalost konkurovala vozům Bugatti.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Pohon zajišťuje šestiválcový motor o objemu 2,3 litru. Motor pohání kola prostřednictvím třístupňové manuální převodovky.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Avions Voisin C14 Chartapola z roku 1929 má dvoudveřovou karoserii typu kupé s motorem uloženým vpředu pohánějícím zadní kola.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Voisin nabízel C14 jako holé šasi, které si zákazníci nechávali karosovat.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Tento voisin patří k těm menším, na délku má necelé 4,5 metru.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Automobily začal Gabriel Voisin vyrábět v roce 1919 na průmyslovém předměstí Paříže v Issy-les-Moulineaux. Protože se jeho bratr Charles zabil při automobilové nehodě, kladl Gabriel Voisin důraz na bezpečnost.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Avions Voisin C22 Siroco z roku 1930 je jedním z nejkrásnějších francouzských vozů v historii. Vlastně se na něj ale zapomnělo.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
„Letos mají návštěvníci tu čest objevit dokonalou repliku s názvem C22 Siroco Renaissance,“ vysvětluje magazín Caradisiac.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Vůz dlouhý 5,20 m dosahuje maximální rychlosti 150 km/h, zejména díky své lehké konstrukci.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
V útrobách má šestiválcový motor o objemu 6 litrů a elegantní karoserií, typickou pro značku Voisin.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Nádherný interiér čalouněný látkou, která se dnes nevidí.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Voisiny jsou artdecové bouráky, které nemají konkurenta.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Karoserie až komiksových proporcí spočívá na podvozku a kolech jak z náklaďáku.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
Naprosto ploché boky, neopakovatelné filigránské detaily, opulentní tvary, na čemkoli oko spočine, vyrazí i naprostému laikovi dech. To jsou voisiny.
Autor: František Dvořák, iDNES.cz
