Na toto téma se jich „urodila“ celá řada, více či méně vkusné speciály, ale i modely, které vajíčka jen připomínají. Takže, veselé Velikonoce!
Pojízdné vajíčko od Cadbury
Vejce tvoří základ anglické snídaně a ta čokoládová jsou také světově proslulým artiklem cukrářské firmy Cadbury. Pro jejich propagaci dokonce Britové v roce 1988 postavili na podvozku dodávek Bedford Rascal obří motorizovaná vajíčka. Vzniklo jich hned pět a staly se hitem. Auta mají dokonalý tvar velikonočního vajíčka s průhlednou přední částí, která umožňuje jízdu. Nejvíce je auto obdivováno zejména dětmi, neboť uvnitř obvykle vezou stovky malých čokoládových vajíček, které se rozdávají při reklamních akcích. Ve spolupráci s hračkářskou firmou Corgi dokonce vznikl angličák pro malé děti.
Smarty mají za „ušima“
Pravidelně na Velikonoce vyráží flotila Smartů od švýcarské firmy Lindt na roadshow „Tour de Suisse“. Používané Smarty ForTwo jsou stejně jako čokoládoví zajíčci v originálním zlatém obalu a všelijak vyšperkované. Pojízdné poutače jen tak nepřehlédnete, mají totiž obří uši a nos králíčka. Pro velký úspěch vznikla i varianta i na bázi zatím poslední dvoudveřové varianty Smartu ForTwo. Jedno oko nezůstane suché…
Symbol hojnosti s „Duchem extáze“
Velikonocům před čtyřmi lety podlehla i britská značka Rolls-Royce. Výsledkem byl Spirit of Ecstasy Fabergé Egg, umělecké dílo vytvořené pro náročného sběratele. Historie vajec Fabergé je úzce spjata právě s Velikonocemi. V roce 1885 chtěl ruský car Alexandr III. dát své manželce, carevně Marii Fjodorovně, skutečně nezapomenutelný velikonoční dárek. Pověřil proto slavného petrohradského klenotníka Carla Petera Fabergé, aby vytvořil velkolepé vejce zdobené drahokamy. Později vzniklo dalších devět exemplářů. V roce 2020 vytvořené vejce na podnět Rolls-Royce oživenou společností Fabergé je vysoké 160 cm a váží 400 g. Podobně jako v kindervajíčku i zde obsahuje překvapení, kterým je figurka Ducha extáze.
Nedovařené korejské vejce
Hyundai před devíti lety představil zajímavý koncept ve tvaru vejce nazvaný „E4U“ (zkratka pro Egg, Evolution, Electricity and Eco-friendliness) je osobní mobilní vozidlo, které mělo na krátké vzdálenosti nabídnout levnější a ekologičtější způsob cestování. Koncipováno bylo zejména pro cestující, dojíždějící za prací. Kreativní design „koloběžky“ vzešel z inspirace jednoduchého konceptu mobilního skútru. Výrobce nainstaloval dvě bezpečnostní kola na obě strany, aby bylo zaručeno, že „vejce“ s maximální rychlostí 30 km/h bude vždy ve vzpřímené poloze. Horní část dokonce sloužila jako helma s obřím plexisklem pro jezdce. K sériové realizaci (možná naštěstí) nedošlo.
Americko-čínské vejce
Ve spolupráci koncernu General Motors a čínské automobilky SAIC vznikl v roce 2010 zajímavý koncept individuální městské mobility s názvem GM EN-V (Electric Networked-Vehicle), který využíval balanční technologii ze Segwaye. Každé z dvou kol tohoto experimentálního vozidla ve tvaru vejce poháněl elektromotor zásobovaný elektřinou z li-ion akumulátorů, které poskytovaly dojezd až 40 km. Záměrem bylo přispět k odlehčení přeplněných ulic světových velkoměst, ale nakonec z toho nic nebylo.
„Vejčitá“ alfa kvůli aerodynamice
V roce 1914 milánský hrabě Ricotti pověřil tamní karosárnu Castagna, aby na podvozku Alfy 40/60 HP postavila unikátní a ultramoderní verzi. Výsledkem byl prototyp Aerodinamica s přísně aerodynamickou karoserií, která připomínala vejce jen náhodou. Vůz díky tomu dokázal vyvinout na tehdejší dobu závratnou rychlost 139 km/h. Replika modelu Aerodinamica byla vytvořena v 70. letech a nyní je k vidění v muzeu Alfy Romeo v Arese.
Jedno vejce do plexiskla
V roce 1942 během nacistické okupace Francie postavil inženýr Paul Arzens lehké tříkolové elektrické vozítko, které si brzy získalo označení Vejce a následně pojmenování Elektrické vejce. Je postavené z hliníku a plexiskla, a určené pro převoz dvou lidí. Jedná se v podstatě o takový malý pojízdný skleník s extrémně minimalistickým interiérem s jednoduchou lavicí s proutěným rámem. Vůz svou konstrukcí i pohonem výrazně předběhl dobu. Samotná karoserie s elektromotorem vážila pouhých 90 kilogramů, s bateriemi měl celý vůz hmotnost jen 350 kilogramů. Tady je vidět, kolik kilogramů dnes autům přidávají bezpečnostní předpisy. Francouzské vajíčko je k vidění v automobilovém muzeu v Mylhúzách.
Žloutek pro Čínu
Excentrický guru průmyslového designu Luigi Colani měl v oblibě bionické tvary a při tvorbě svého žlutého prototypu City Car z roku 2006 evidentně čerpal inspiraci ze slepičího „produktu“. Jeho prostřednictvím i následnými prototypy na podvozku smartů se zaměřoval na rychle se rozvíjející čínský trh. Za pozornost patří Colaniho originální třílistý systém stěračů čelního skla, který poprvé použil na svých futuristických kabinách konceptů nákladních vozů Mercedes.
Pivo nepoznalo couvání
Určité „vaječné parametry“ měl po stránce vnějšího vzhledu i koncept Nissan Pivo z roku 2005. Pouhé 2,7 m dlouhá studie Nissanu v Česku se zajímavě znějícím názvem ovšem lákala především na svoji otočnou kabinu. Řidič v tomto vozítku měl opravdu dostatečný výhled a nepoznal, co je couvání. Kabinu jednoduše otočil o 180° a popojel dopředu…
Elektrické vajíčko od tří diamantů
Vajíčko svým tvarem připomíná i Mitsubishi i, které udělalo velkou kariéru především v plně elektrické verzi i-MiEV. Malý japonský průkopník, který patřil k prvním sériově vyráběným elektromobilům, se prodával i na českém trhu. Čtyřmístný 3,5 m dlouhý vůz připomínající vajíčko, poháněl elektromotor s výkonem 49 kW a na jedno nabití ujel jen 160 km.
Nástupce opět z italského chovu
Vejce připomíná i nové švýcarské elektrické vozítko Microlino, které je moderní interpretací slavné Isetty. Měří pouhých 2,4 metru a pohání ho 11kW elektromotor, a na plně nabitou 8kWh baterii ujede 125 km. Vajíčka Švýcarům „snáší“ v italské firmě Tazzari v Imole. Uvažuje se o produkci na základě licence i na dalších místech. Dočká se Microlino stejné popularity jako jeho předloha z 50. let?
Isetta: italské posvícení
Isetta vznikla u italské firmy Iso, původně specializované na výrobu ledniček, a stala se vzorem pro celou řadu „bublinových aut“ (např. Heinkel Kabine), ekonomických mikrovozů během 50. a začátkem 60. let. Vozidlo s motorem z motocyklu s výkonem 9,5 koní dokázalo uhánět rychlostí až 75 km/h. Z karoserie tvaru bubliny se vystupovalo předními dveřmi, k nimž byl upevněn volant. Isetta, připomínající jakési pojízdné vajíčko, se dočkala velké popularity díky řadě licencí, úspěšně ji vyrábělo zejména BMW.
Samořídicí vajíčko
Vajíčko připomíná i někdejší prototyp samořídicího vozu společnosti Waymo, odnože Googlu. Malé dvoumístné vozítko z roku 2014 bez volantu a pedálů neslo označení Firefly. Bylo použito jako zkušební, aby se zjistilo, kam umístit senzory, jak integrovat počítač a jaké ovládací prvky by lidé ve vozidle potřebovali. Zkušební vozítka Firefly měla určitá omezení, a tak je Waymo po třech letech vyřadilo a technologie přesunulo do minivanu Chrysler Pacifica.
Americká kreativní líheň
Určitý „vaječný rozměr“ lze vysledovat i u konceptu Plymouth Expresso z roku 1994. Vůbec by nebylo divu, kdyby ho jeho tvůrci navrhli na Velikonoce, a místo koly se notně posilňovali alkoholem. Expresso je jedním z řady velmi zajímavých studií, které se v 90. letech „urodily“ u koncernu Chrysler, a jež později vedly k takovým vozů, jako byl retro model Chrysler PT Cruiser.
Velikonoční loga automobilek
Před šesti lety si grafický designér Hesham Adel „pohrál“ s logy automobilek a upravil je do velikonoční podoby. A stačilo k tomu jen málo…