Silnice jsou úzké a auta široká. Ke sjetí na krajnici je čím dál blíže

Redakce iDNES.cz dlouhodobě sleduje frekventovanou silnici třetí třídy na východním okraji Prahy. Komunikace 0126a je velmi úzká, s okrajem vozovky začíná hluboký příkop. Krajnice se bortí, auta často sjíždějí do příkopu. V zimním období navíc není zřetelný kraj vozovky. Často tam dochází k rizikovým situacím a nehodám.

Autotesty

Sledovat další díly na iDNES.tv

Moderní auta se rozšiřují a více vyplňují jízdní pruhy silnic. I drobné sjetí na krajnici přitom může být velice nebezpečné.

Podle statistik německého ADACu sjede ročně u našich západních sousedů ze silnice 30 tisíc aut, při čemž zemře několik set lidí. K fatální nehodě přitom nemusí dojít po nárazu do stromu. Ve statistikách totiž figuruje i případ mladé ženy, která sjela pravými koly na vymletou nezpevněnou krajnici a při návratu na asfalt bylo její auto doslova katapultováno takovým způsobem, že se srazila s vozidlem v protisměru. Žena na místě zemřela.

V Česku je přitom situace ještě divočejší. „Nejužší české okresky, většinou silnice III. třídy a méně zatížené silnice II. třídy, postavené zpravidla před rokem 1989, jsou mnohdy široké jen 5,5 metru, a to často včetně prostoru nezpevněné krajnice, kterou už tvoří jen štěrk,“ vysvětluje projektant Milan Tesař.

Dva a půl metru

Maximální povolená šířka auta je dva a půl metru, chladírenské náklaďáky mohou být ještě o decimetr širší.

Šířka vlastního jízdního pruh je tedy v rozpětí od 2,5 do 2,75 m. Srovnejte to s šířkou velkých SUV, jako je Range Rover Sport. Ten má se zrcátky 2,22 metru, zbývá vám tedy čtvrt metru na každé straně. Stačí chvilka nepozornosti, nepatrný pohyb volantem a už jste na krajnici nebo dokonce v příkopu. „Na podstatné části dopravní infrastruktury tak nastává paradoxní situace: řidiči si stále častěji pořizují velká rodinná SUV s cílem zajištění vyššího bezpečí pro sebe a posádku, bohužel silniční síť v rámci komunikací nižší třídy není na tento boom připravena a okamžité zlepšení rozhodně není na pořadu dne,“ doplňuje Milan Tesař.

V souvislosti s úzkou silnicí, řadou směrových a výškových oblouků i rostoucím výkonem a rozměry aut zmiňuje Milan Tesař i rizikové chování řidičů. „Už v sedmdesátce může auto být nebezpečné. Řidič musí při projíždění zatáček korigovat směr nejrůznějším nadjížděním do protisměru ke zvětšení poloměrů. Jedná se vlastně o jeden z nejrizikovějších manévrů vůbec, zejména není-li do protisměru vidět,“ říká.

Nebezpečné přitom mohou být už i zmíněné nezpevněné krajnice, které vzhledem k dlouhodobému podfinancování komplexních rekonstrukcí komunikací trpí. Jejich správná údržba podle Milana Tesaře vyžaduje například řádně očištění od nečistot třeba po zimní údržbě tak, aby byl zajištěn bezproblémový odtok srážkové vody do příkopu vedle vozovky.

„Toto se prakticky neděje, srážková voda nemá kam odtékat a dochází k jejímu zatékání pod souvrství vozovky. V případě zmrznutí pak dojde k nevratnému poškození a ztrátě únosnosti. Rychlost tohoto poškození pak podporuje těžká nákladní doprava při snaze vyhýbání se autům v protisměru,“ vysvětluje proces.

Těsně za hranou zpevněné asfaltové vozovky se vytvoří vysoký schůdek. Jakmile za něj „spadnete“ pravým kolem, musíte být opatrní. Rychlý pokus o návrat a pohyb volantem může vyústit ve vystřelení auta do protisměru. Další nebezpečí se skrývají i v příkopech: typickou českou nástrahou jsou nechráněná betonová čela propustků pod vjezdy na pole. A to nemluvíme o stromech v historických alejích, jejichž kořeny dokonce občas nadzvedávají asfalt.

Moderní auta jsou často vybavena systémy, které dokážou samy držet auto v pruhu mezi bílými čarami. To ovšem funguje jen v případě, že je vodorovné značení v pořádku, což v Česku na komunikacích nižších tříd rozhodně není. Na nejužších silničkách (do šesti metrů šířky) nemusí být střední dělicí čára vůbec provedena ani podle nejnovějších předpisů (stačí pouze čáry okrajové) a systém vás v takovém případě povede středem vozovky. Proto ho s největší pravděpodobností vypnete a v případě nepozornosti vám nepomůže. Řešením je až bezpečnostní asistent, který zcela zabrání sjetí z vozovky. Ve svých nových modelech ho nabízí Volvo.

Základní zásadou by tedy měla být ta, která platí vždy: za volantem se věnujte řízení, ne ladění rádia, nastavování cíle do navigace nebo dokonce psaní SMS či sledování Facebooku na mobilním telefonu.

V případě, že už se dostanete do hlubokých kolejí na vyjeté nezpevněné krajnici, dejte nohu z plynu, nechte auto zpomalit na přibližně 30 km/h a pak se plynulým pohybem volantu vraťte zpátky na silnici. Plastových směrových sloupků se nebojte, vašemu autu nezpůsobí žádné větší poškození než drobné škrábance.

Ale v úplném základu stačí již mnohokrát opakované: zkrátka přizpůsobte styl jízdy aktuálnímu stavu vozovky.

Neumíme řídit boubelatá auta

Velkým problémem je také to, že řidiči často neumí odhadnout šířku svého vozu a jezdí pak daleko od okraje vozovky, příliš blízko středu nebo dokonce zasahují do protisměru.

Boubelatá moderní auta s moderními komplikovaně tvarovanými karoseriemi a obecně mizerný výhled z vozu situaci řidičům komplikují. U moderních aut se tak často jen velmi těžko odhaduje, kde končí karoserie.

Méně jistí řidiči pak jezdí doslova středem vozovky a ohrožují ostatní účastníky provozu.