1 / 80
Nepočetnějším sovětským užitkovým automobilem se stal GAZ-53. Vyráběl se déle než třicet let, samozřejmě bez výraznějších modernizací. Výčet verzí má ovšem bohatý, vedle obligátních valníků to jsou specializovanější provedení například pro zemědělství, komunál a další. Ukažme si tuto legendu na fotografiích, od reklamních aranžovaných až po současnou ruskou bídu ukazujících.
Autor: z dobového prospektu
GAZ-53 se vyráběl v Gorkovském automobilovém závodě v letech 1961 až 1993 v celkovém počtu více než čtyři miliony kusů. Zlomek produkce zahrnoval i podvozky pro výrobce některých speciálních verzí a pro autobus KAvZ-685, který si také na několika fotografiích ukážeme. Do rodiny řadíme i užitkový automobil GAZ-52 s nižší pohotovostní i užitečnou hmotností. GAZ-52 se vyráběl v letech 1964 až 1993 a jeho produkce mírně přesáhla jeden milion kusů. GAZ-52 má prakticky stejný podvozek i kabinu jako GAZ-53, a tak si jsou z vnějšího pohledu oba typy podobné jako vejce vejci.
Autor: Artem Svetlov, CC BY 3.0
GAZ-53 má užitečnou hmotnost 4 tuny (neberme to absolutně, ještě bude zmíněno), zatímco GAZ-52 jen 2,5 tuny. Vnější rozměry jsou prakticky stejné, oba typy jsou postaveny na stejné podvozku a mají stejnou budku. Odlišný byl motor, GAZ-53 měl benzínový osmiválec o zdvihovém objemu 4 250 ccm a výkonu 115 koní, zatímco GAZ-52 dostal benzínový šestiválec o zdvihovém objemu 3 485 ccm a výkonu 75 koní, podobně jako měl starší typ GAZ-51. (foto: z provincie Gegharkunik v Arménii, rok 2017)
Autor: public domain
Ale ať zde nesázíme jen čísla k obyčejným fotkám, ukažme si i něco zajímavého, autentického. Zde třeba vidíme autobus KAvZ-685, který se vyráběl na podvozku GAZ-53. Tento konkrétní exemplář však už autobusem není, byl přestavěn na pojízdnou prodejnu mléka. Žlutá nádrž mléko je nakonec v interiéru patrná. I na ní vidíme nápis „Молоко“, stejně jako na jednom z přeživších oken. Mnohé možná zarazí i rezerva opřená o nádrž s mlékem, ale to je asi tak to poslední, co by mohlo od nákupu mléka z tohoto vozidla odrazovat. Fotografie je z ruského Chabarovska z roku 1998.
Autor: Steve Jurvetson, CC BY 2.0
Sice jsme uvedli, že se GAZ-53 vyráběl po celou dobu bez zásadních modernizací, ale to neznamená, že se postupně neměnil. Úplně na samém začátku, než byl pro něj připraven uváděný osmiválec, tak i GAZ-53 se začal vyrábět se slabším šestiválcem z GAZu-51 (který měl potom GAZ-52 vyráběný paralelně s třiapadesátkou jako její lehčí alternativa). Jinak na této fotografii z Minsku z roku 1964 vidíme kromě raného GAZu-53 i sanitku Škoda řady 1200/1201.
Autor: Jacques Dupakiers, CC BY 2.0
Do výroby postupně postupně přicházely tyto základní verze: GAZ-53F, GAZ-53 (od roku 1964, ten už dostal standardní osmiválec), GAZ-53A a GAZ-53-12. V této souvislosti měnila i užitečná hmotnost: 3,0 tuny, 3,5 tuny a 4,0 tuny. A to ne přímo v souvislosti s uvedeným výčtem typů, u GAZu-53 nejčastěji uváděná užitečná hmotnost čtyři tuny platí pro nejdéle vyráběnou základní verzi GAZ-53A. V galerii se však bez přímo uvedených označení základních verzí zpravidla obejdeme, něco jiného jsou potom speciální verze, kde má větší smysl označení uvést.
Autor: GAZ / wheelsage.org
Měnilo se i umístění hlavních světlometů a směrových světel. Nejprve byly světlomety nahoře a blinkry dole (viz foto). Potom se to otočilo, světlomety zaujaly pozici dolní a blinkry horní. Ale známe i prototypy s horizontální umístěním těchto prvků.
Autor: GAZ / wheelsage.org
A zde už to má GAZ-53 obráceně, tedy světlomety dole a blinkry nahoře.
Autor: GAZ / wheelsage.org
A zde máme ukázku jednoho z prototypů GAZ-53-11 se světlomety a blinkry situovanými vedle sebe. Byť to tak nevypadá, je to pokus o velkou modernizaci GAZu-53. Ale protože by to bylo pro sovětské hospodářské podmínky příliš velké sousto, tak k sériové výrobě nedošlo (místo toho došlo je k mírnému vylepšení z verze 53A na verzi 53-12.
Autor: GAZ / wheelsage.org
GAZ-53 (viz foto) si může občas někdo splést s obecně známějším vozem ZIL-130, alespoň tedy v našich končinách. Zvlášť pokud má budku v kombinaci barev modré a bílé.
Autor: Nikolai Bulykin, CC BY-SA 4.0
A zde právě vidíme vpředu ZIL-130 a za ním GAZ-53.
Autor: GAZ / wheelsage.org
GAZ-53 a vlevo starší GAZ-51. Právě z pohledu motorové instalace odpovídal staršímu GAZu-51 novější GAZ-52, který je lehčí alternativa GAZu-53, jak už bylo řečeno.
Autor: GAZ / wheelsage.org
A ještě jednou GAZ-53 a za ním dále vzadu GAZ-51
Autor: GAZ / wheelsage.org
Byť byl GAZ-53 nejpočetnějším sovětským náklaďákem, tak v Československu nebyl nejznámějším z tohoto hnízda. Především i proto, že některé z nich u nás byly vidět ve větších počtech. A některé také zařadila do svých služeb tehdejší ČSLA. A tak možná více než GAZ-53 znáte GAZ-66, ZIL-130, ZIL-131 nebo ještě nějaký jiný. Na této fotografii se skví GAZ-53 a vpravo GAZ-66.
Autor: GAZ / wheelsage.org
GAZ-53 je klasický nákladní automobil se dvěma nápravami a pohonem zadních kol. Budka je kapotová. Někdy byla kritizována absence pohonu 4x4, například u vozidel sloužících zemědělcům.
Autor: GAZ / wheelsage.org
GAZ-53 má podvozek s žebřinovým rámem. Tuhé nápravy s listovými pružinami nejsou známkou punku, ale co nejjednoduššího konstrukčního řešení. Vpředu je posazen benzínový vidlicový osmiválec. Nehospodárný benzínový motor nebyl nejvhodnějším řešením, po celou dobu výroby GAZu-53 i GAZu-52 v Gorkém však ke změně nedošlo. Zato Bulhaři, kteří v menších sériích GAZy-53 licenčně montovali pod značkou Madara, si pro ně vyráběli dieselové motory na základě licence od britské firmy Perkins.
Autor: GAZ / wheelsage.org
GAZ-53, jednoduchý výkres se základními rozměry vozu, ještě můžeme doplnit světlost 265 mm. Rozměry lehčího GAZu-52 byly díky stejnému podvozku také prakticky stejné, ale vyráběl se i v provedení se zkráceným rozvorem 3 300 mm, jehož celková délka byla 5 708 mm.
Autor: z dobového prospektu
Moskva, prosinec 1992. Za bílým žigulíkem vidíme nám již známého užitkového gazika.
Autor: Dave Collier, CC BY-SA 2.0
Jak již název napovídá, Gorkovský automobilový závod, vyrábějící mimo jiné i vozy GAZ-53, byste našli ve městě tehdy nesoucí jméno Gorkij, jinak předtím i dnes Nižnij Novgorod. Zde se samozřejmě nedíváme na zeď továrny, ale na opevnění Nižněnovgorodského kremlu.
Autor: GAZ / wheelsage.org
Nakládka nových vozidel GAZ-53 v provedení zemědělský sklápěč. Ale zde nejsme v Gorkém, montáž této verze probíhala v továrnách ve městech Saransk a Frunze.
Autor: GAZ / wheelsage.org
Již jsme zmínili autobus KAvZ-685, který se stavěl na podvozku GAZ-53. Jak již opět název napovídá, tak tyto autobusy vyráběl Kurganský autobusový závod. Autobus nesl 21 sedadel cestujících, míst k stání už tam moc nebylo, udává se osm.
Autor: GAZ / wheelsage.org
Fotografie z Kyjeva roku 1975. Zelené vozidlo vpravo je autobus KAvZ-685 na podvozku GAZu-53.
Autor: Thomas Taylor Hammond, CC BY-SA 4.0
Autobus KAvZ-685 v (nebo u) národního parku Altyn-Emel v Kazachstánu, rok 2023
Autor: Nikolai Bulykin, CC BY-SA 4.0
Ještě jednou autobus KAvZ-685 v Kazachstánu v roce 2023
Autor: Nikolai Bulykin, CC BY-SA 4.0
Autobus KAvZ-685 v Tomsku, Rusko, rok 2008
Autor: Ilya Plekhanov, CC BY-SA 4.0
Autobus KAvZ-685, město Kimry v Tverské oblasti v Rusku
Autor: Artem Svetlov, CC BY 3.0
Autobus Progress-35. Na podvozcích náklaďáků GAZ a ZIL si pro sebe ve svých automobilových opravnách vyráběla Západní skupina sovětských vojsk v NDR. A právě typ Progress-35 z osmdesátých let byl stavěn na podvozcích GAZ-53.
Autor: GAZ / wheelsage.org
Tyto služební autobusy na podvozku GAZ-53 vyráběl v malém množství Strojní závod Pskov. Používaly se k přesunům různých pracovních čet do terénu, uvnitř skříně byly kromě sedadel i prostory pro uložení potřebného nářadí.
Autor: public domain
Ale k přepravě lidí se používaly a stále používají i původně nákladní skříňové vozy, jak nám zde prozrazuje nápis ЛЮДИ. Vyfoceno v běloruském Vitebsku v roce 2013.
Autor: Artem Svetlov, CC BY 3.0
Zemědělský sklápěč GAZ-SAZ-3502 (na podvozku GAZ-35) se vyráběl v Saransku.
Autor: GAZ / wheelsage.org
GAZ-53-07 se vyznačoval pohonem na LPG.
Autor: GAZ / wheelsage.org
KO-304 byl vůz určený k čištění ulic a náměstí.
Autor: GAZ / wheelsage.org
Popelářský vůz GAZ-53M
Autor: GAZ / wheelsage.org
Jiné provedení vozu pro svoz komunálního odpadu. Vůz se značil M-30 a sloužil k přepravě osmi naložených popelnic o objemu tři čtvrtě kubíku jedné. Nebyl zdaleka tak početný jako sériově vyráběný klasický popelářský GAZ-53M. Jeho výskyt byl endemický, jedním ze dvou výrobců byl 86. strojní závod Moskevské oblasti ve městě Engels, který tento typ vyráběl pro některé moskevské revíry.
Autor: GAZ / wheelsage.org
GAZ-53, interiér budky
Autor: GAZ / wheelsage.org
Při pohledu na čtyři vybrané strany z jednoho prospektu podniku Avtoexport si řekneme, že GAZy-53 se také exportovaly. U tohoto typu šel však na export jen zlomek produkce, a to v řádu vyšších desítek tisíc kusů. Na druhou stranu počet cílových zemí byl nemalý, uvádí se šestatřicet. Speciálním případem bylo již zmíněné Bulharsko, kde probíhala licenční montáž s většinovým využitím dodaných dílů. A kde do nich místo sovětských benzínových motorů začali montovat diesely vyráběné v licenci od britského Perkinse.
Autor: z dobového prospektu
Předmětný prospekt je ve španělštině, jak asi mnozí z čtenářů sami poznali.
Autor: z dobového prospektu
GAZ-53, ukázka z rozsáhlejšího prospektu ve španělštině
Autor: z dobového prospektu
GAZ-53, ukázka z rozsáhlejšího prospektu ve španělštině
Autor: z dobového prospektu
Jeden z prototypů lehčího vozu GAZ-52 s užitečnou hmotností 2,5 tuny. Jednalo se o paralelně vyráběnou lehčí alternativu GAZu-53.
Autor: GAZ / wheelsage.org
Nakládání nových GAZů-52 na loď v říčním přístavu ve městě Gorkij (dnes Nižnij Novgorod)
Autor: GAZ / wheelsage.org
Standardní valník GAZ-52, reklamní fotka z města jeho výroby na řece Volze.
Autor: GAZ / wheelsage.org
GAZ-52 v úpravě pro provoz v severských oblastech
Autor: GAZ / wheelsage.org
Pro oživení galerie zde máme úzkorozchodnou drezínu, při jejíž stavbě byly využity komponenty GAZu-53.
Autor: Artem Svetlov, CC BY 3.0
Pravděpodobně se jedná o drezínu GMD-4. Tyto v malém počtu vyráběné drezíny sice využívaly dílů ze starších vozů GAZ-51, ale u zobrazeného exempláře byly při pozdější rekonstrukci či generální opravě nahrazeny díly (minimálně některé) z GAZu-51 novějšími díly z GAZu-53. Foceno v roce 2016 na Apšeronské úzkorozchodné železnici v Krasnodarském kraji v Rusku.
Autor: Artem Svetlov, CC BY 3.0
Torzo GAZu-53 v krajině Velkého Kavkazu v Ázerbájdžánu
Autor: OrkhanAliyev 100, CC BY-SA 3.0
Zahradní zátiší z Litvy se starou technikou. Vlevo vidíme GAZ-53 i autobus KAvZ-685. Zajímavý je i kombajn SK-5 M1 (modernizovaný SK-5).
Autor: public domain
Slavný Baltský řetěz z 23. srpna 1989 aneb cesta ke svobodě tří pobaltských republik. Snímek je z Estonska, což prozrazují vlajky. Baltský řetěz vyloženě nepotěšil Moskvu a komunisty vůbec. Zde ovšem tuto fotku máme kvůli GAZu-53, který vidíme za demonstrujícími při levém okraji snímku.
Autor: Jaan Künnap, CC BY-SA 4.0
Palivová cisterna
Autor: LukaszKatlewa, CC BY-SA 3.0
GAZ-52 jako vysokozdvižná plošina (ze současného provozu, město Karačajevsk, Rusko)
Autor: LukaszKatlewa, CC BY-SA 3.0
„Tam, kde mu to upadlo, tam to nechal ležet“, GAZ-53 v Rusku
Autor: public domain
Ruský Goroděc, rok 2008
Autor: 46yuri46, CC BY-SA 3.0
Na ruském venkově, Uspenskoje, rok 2012. Kromě GAZu-53 vidíme i Ladu Nivu
Autor: Ivan Manilov, CC BY 3.0
Na ruském venkově, vesnice Slizněvo, rok 2012
Autor: Kurt Basis, CC BY 3.0
A ještě jednou na ruském venkově
Autor: Ivan Manilov, CC BY 3.0
GAZ-52 sice stále na venkově, ale už v Kazachstánu.
Autor: Nikolai Bulykin, CC BY-SA 4.0
GAZ-52 v Kazachstánu
Autor: Nikolai Bulykin, CC BY-SA 4.0
Práce v zemědělství, Kazachstán, rok 2013
Autor: Togzhan Ibrayeva, CC BY-SA 4.0
GAZ-53 v Kazachstánu
Autor: Nikolai Bulykin, CC BY-SA 4.0
Vysokozdvižná plošina na platformě GAZ-53, Kazachstán
Autor: Nikolai Bulykin, CC BY-SA 4.0
Prodej melounů v Kaganu, Uzbekistán
Autor: Nikolai Bulykin, CC BY-SA 4.0
GAZ-53 v Uzbekistánu
Autor: Nikolai Bulykin, CC BY-SA 4.0
Státní rezervace Surchan, Uzbekistán, 2022
Autor: Jonibek Qo’zimurodov, CC BY-SA 4.0
Předchozí fotka s přiblíženým vozidlem
Autor: Jonibek Qo’zimurodov, CC BY-SA 4.0
Ještě jednou státní rezervace Surchan, ale s jiným exemplářem vozidla stejného typu
Autor: Jonibek Qo’zimurodov, CC BY-SA 4.0
A opět vozidlo přiblížené
Autor: Jonibek Qo’zimurodov, CC BY-SA 4.0
GAZ-53, Fanské hory, Tádžikistán, rok 2019
Autor: Ilya Plekhanov, CC BY-SA 4.0
Pohled z ázerbájdžánského Kavkazu
Autor: Adam Jones, CC BY-SA 2.0
Hasičské vozidlo v Arménii
Autor: public domain
Horská vesnice Tsilkar v Arménii
Autor: Arne Müseler / www.arne-mueseler.com, CC BY-SA 3.0
Ulice v Jerevanu, hlavním městě Arménie, rok 2018
Autor: tjabeljan, CC BY 2.0
Na gruzínském venkově
Autor: Draceane, CC BY-SA 4.0
GAZ-52 v Bělorusku
Autor: Artem Svetlov, CC BY 3.0
Bělorusko, cisterna přepravující mléko
Autor: Artem Svetlov, CC BY 3.0
GAZ-53, Bělorusko
Autor: Artem Svetlov, CC BY 3.0
Pohled z Kyjeva z roku 2000, vidíme i GAZ-53.
Autor: public domain
GAZ-53 na Ukrajině, rok 2008
Autor: public domain
Charkov, rok 2010
Autor: Victor Vizu, CC BY-SA 3.0
Úklid po tornádu, Ukrajina, rok 2012
Autor: Manstein2000, CC BY-SA 4.0
Z pohledu kabiny netradiční GAZ-52 vyfotografovaný v lotyšském Daugavpilsu (nejedná se o tovární výrobu).
Autor: alinco_fan, CC BY 3.0
