Před několika dny se bývalý autokrat nechal státní televizí natočit, jak – poměrně bravurně – pálí zadní gumy zbrusu nového BMW M3 Competition na testovacím polygonu turkmenského ministerstva vnitra. Auto bylo jedním z přírůstků policejního vozového parku, což je zvlášť pikantní v zemi, kde většina z pěti milionů obyvatel má tak maximálně na starého žigulíka.
Záznam exprezidentova driftování (přímé přenosy nejsou od jeho pádu z koně v roce 2013 povoleny) musel ve sterilní státní televizi Altyn Asyr působit jako skutečné oživení. Sledování stanice je totiž jinak opravdu zážitek: mrtvolně strnulý předčítač zpráv hlásí o úspěších režimu, následují nekonečné grafické předěly s turkmenskými státními symboly, „reportáže“ o výuce budoucích leteckých dispečerů, kdy kamera dlouhé minuty sleduje jen sedící žáky, kteří neprojevují (asi nesmějí) žádnou emoci. Nebo v hlavním vysílacím čase desetiminutovou „akční“ reportáž o pěstování paprik s dlouhými záběry na zrající plody, to vše za doprovodu klasické turkmenské hudby (připomíná tureckou, stejně jako jazyk).
Turkmenskému prezidentovi se nelíbí černá auta, tak je zakázal |
Turkmenistán je jednou z nejméně svobodných zemí světa, organizace Human Rights Watch ho nazývá jedním z nejizolovanějších států, v němž vládne despotický režim; v žebříčku svobody médií je úplně na chvostu před Severní Koreou. Bývalý prezident Gurbanguli Berdymuhamedov sice loni předal vládu svému synovi Serdarovi; pardon, lid si ho vlastně zvolil v naprosto předem nalajnované a zmanipulované volbě, o níž zahraniční analytici tvrdí, že nebyla „ani svobodná, ani férová“. Syn se ovšem tátovi za umetenou cestičku odvděčil: letos jej nechal zvolit předsedou „parlamentu“ (Halk Maslahaty) a udělil mu doživotní titul „Vůdce turkmenského lidu“.
Turkmenský prezident mnoha talentů se chce vzdát moci. Syn už je připraven |
Už dříve si Gurbanguli ovšem nechal říkat Arkadag neboli „Ochránce Turkmenů a dlouhá léta (vládu převzal po smrti předešlého diktátora Nijazova v roce 2006, kdysi býval jeho osobním zubařem) pěstoval v zemi kult osobnosti. Texty na oficiálních vládních stránkách Turkmenistánu se nesou výhradně v duchu obdivu. Berdymuhamedov je prezentován jako propagátor sportů a zdravého životního stylu. „Ráno si Vůdce národa zacvičí, krátce se projde na čerstvém vzduchu, který ve významné míře přispívá k upevnění zdraví a imunity, každého občerství a vylepší mu náladu.“
Turkmenistán má nový hit. Prezidentova píseň oslavuje narození hříběte |
Vášnivý milovník motorsportu
Státní web dále píše: „Hlava státu, vášnivý vyznavač zdravého životního stylu, je dobrým příkladem zvláště pro mladou generaci, která se zabývá mnoha sporty, včetně automobilového závodění...“ A pokračuje v popisu autokratova výletu terénním mini. „Prezident si oblékl závodní kombinézu, přičemž zdůraznil její pohodlí a zejména volnost při pohybu, což je hlavní podmínkou při jízdě ve vysokých rychlostech.“
A prezident si poradí, jak se od lídra všech Turkmenů očekává, i při nečekaných krizových situacích. Během jeho offroadově-rallyového výletu se podle státního webu na drsných stepních cestách jeho auto dostalo do (blíže nespecifikovaných) technických problémů. „Schopnost zvládnout nečekané situace je jednou klíčových podmínek úspěchu v tomto sportu. Prezident Turkmenistánu rychle zvládl vyřešit technickou poruchu, kvůli níž se automobil zastavil. Vůdce národa ještě jednou zkontroloval technický stav vozu a pokračoval ve své cestě.“ Článek pak poznamenává, že přesně v tomto voze se prezident účastnil i mezinárodní rallye Amul-Chazar v roce 2018 – a umístil se na medailové pozici.
Zajímavé je, že když v roce 2006 převzal moc po svém velmi extravagantním autoritářském předchůdci Nijazovovi, snažil se prezentovat jako rozumný politik, zrušil jeho největší excesy a sám se držel v pozadí. Zdá se ovšem, že ve střední Asii se lákadlům neomezené moci těžko odolává (ostatně nejen ve střední, přerod Vladimira Putina je velmi podobný).
Stejně jako ruský autokrat, i Berdymuhamedov se postupem času začal třeba prezentovat jako velký sportovec, s velkou vášní pro motorsport. Třeba v roce 2012 se stala legendou, a tak to také bylo zamýšleno, jeho „nečekaná“ návštěva rychlostních závodů na okruhu v hlavním městě Ašchabadu. Dorazil ve svém ostře zeleném Bugatti Veyron, aby závody odstartoval... Pak se ovšem organizátorů zeptal: „A nemohl bych taky...?“
„Ale jistěže, pane prezidente,“ okamžitě souhlasili. Převlékl se tedy do závodní kombinézy a nasoukal se do tureckého závodního autíčka Volkicar – a všem ukázal, co umí pravý závodník. Nečekaně vyhrál! Jen pár kritičtějších diváků (nevíme, jestli mezi nimi byli zahraniční návštěvníci, do země je vstup cizincům téměř zakázán) poukázalo na to, že všechno to zavánělo předem pečlivě připravenou choreografií...
Turkmenistán zakázal dovoz bikin a kraťasů, v zemi je v létě i 50 stupňů |
Exprezident jistě vlastní sbírku luxusních vozů, jenže se s ní nechlubí, přesně tak nevíme, co mu stojí v garážích. Jisté je pouze, že tam je ruský „konkurent“ Rolls-Roycu jménem Aurus, a také pěkné supersporty včetně veyronu. Turkmen News, nezávislé exilové médium se sídlem v Nizozemsku, pak uvádí, že v zemi není možné vlastnit luxusní auto, pokud nejste členy „širšího vládnoucího gangu“. A i kdybyste si třeba špičkový mercedes, BMW či Bentley nějak obstarali, prý „z nejasného důvodu“ neprojdete státní technickou kontrolou. Údajně proto, že není možné, abyste jezdili v obdobně luxusním stroji jako mocné elity.
