Každé drama si zaslouží aspoň krátké představení hlavních postav. V tomto případě se titulní role zhostila Evropská federace pro dopravu a životní prostředí, v krátkosti nazývaná Transport and Environment (T&E). Co jsou zač?
Nadnárodní nevládní neziskovka, která od roku 1989 zastřešuje agendu šesti tuctů dalších environmentálních neziskovek. Kdekoli se v Evropě bude řešit znečištění ovzduší dopravou, překročení hlukových limitů vozidel, biopaliva, pravidla pro vjezd dodávek do center měst, regulace silničního provozu, emise nebo Dieselgate, narazíte dřív nebo později na T&E. Že vám přitom svými postoji a argumentací budou připomínat aktivisty z Greenpeace, není náhoda – většina jejich manažerů odtud skutečně vzešla.
T&E je na své rebelské kořeny náležitě hrdá, byť se tedy sama soustředí na trochu jinou formu ekologického aktivismu. Prezentuje pozitivní příklady dobré praxe, diskutuje aktuální situaci, produkuje studie proveditelnosti a vede též podpůrné informační kampaně. A taky všestranně lobbuje. Třeba za prosazení evropské elektromobility a bezuhlíkového silničního provozu.
Hlavní město Skotska nasadilo do boje proti SUV tanky |
Když už známe hlavního hrdinu, můžeme si posvítit i na zápletku. Tu vytváří situace kolem velkých leasingových firem v Německu, Itálii a ve Francii. Podle T&E zaujaly k elektromobilitě rozpačitá stanoviska. Kvůli tlaku kampaní v posledních letech sice navenek deklarovaly, že k ní do roku 2030 přistoupí a začnou téměř výhradně nabízet svým klientům auta na baterky, ale v praxi prý dosud učinily jen málo pro to, aby se k tomuto cíli přiblížily.
Pronájem vozů má být eko
Leasingové společnosti jako Arval, ALD-LeasePlan, Athlon, Mobilize Financial Services, Volkswagen Financial Services, Leasys a Alphabet – které dohromady drží kolem deseti milionů vozů – prý nedostatečně referují o ekologizaci svého podnikání.
Pokud se chcete dozvědět, jakým tempem přesně ta která firma odstavuje z provozu své vozy se spalovacími motory nebo jaký je jejich současný početní poměr mezi elektromobily a konvenčními vozy v jejich flotile, většinou se to z veřejně dostupných informací nedozvíte.
„Nedostatečná transparentnost, slabě nastavené klimatické cíle, poměrně nízké rozšíření bateriových elektromobilů, to jsou velmi chabé výsledky,“ komentuje to Stef Cornelis, ředitel sekce T&E pro elektrické vozové parky.
„Automobiloví giganti by se měli mnohem rychleji odklonit od fosilní éry a plně se věnovat éře elektrické. Teprve pak se stanou těmi zelenými lídry, za které se vydávají.“
„Svět se postupně zbavuje fosilních paliv,“ pokračuje Cornelis. „Proč ne tedy leasingové společnosti? S takovou silou a zdroji mají možnost přejít na elektromobilitu mnohem rychleji, než se to zatím daří zbytku Evropské unie. Pokud do roku 2028 přestanou pronajímat auta na fosilní paliva, mají skvělou šanci. Proč by ji chtěly propásnout?“
Ilustrace Evropské federace pro dopravu a životní prostředí znázorňující minerály obsažené lithium-iontové baterii elektromobilu s kapacitou 65 kilowattů. Lobbisté z T&E se netají tím, že ani přechodem na elektromobilitu pro ně boj neskončí.
Lidé z T&E zkrátka pojali důvodné podezření, že to největší evropské leasingové společnosti „hrají“ na obě strany. Slibují jim změnu, ale nepracují na ní. A v T&E se rozhodli to prokázat.
Práce pro zelenou rozvědku
Proto těm sedmi největším evropským leasingovým společnostem, na dvou klíčových trzích – ve Francii a Německu – zavolali.
Vydávali se přitom za manažery fiktivních firem, shánějících se po nových autech. Uvedli svou představu o výkonu, dojezdu, celkových zajetých kilometrech, cenách. A pochopitelně přitom očekávali – v souladu s tím, co leasingové společnosti veřejně deklarují – že jim budou jako první a nejlepší možné řešení automaticky nabídnuty elektromobily.
Jenže – to už se konečně dostáváme k pointě – zrovna toto nenastalo.
Téměř ve všech hovorech realizovaných ve Francii prodejci leasingových společností propagovali potenciálním zákazníkům spíš znečišťující technologie, jako jsou plug-in hybridy nebo spalovací motory.
Francouzští reprezentanti leasingových společností až na výjimky těm fiktivním klientům elektromobily výslovně nedoporučovali. V Německu to bylo podle T&E lepší – dealeři elektromobily klientům jako možnou variantu představili – ale pořád velmi neutrální, chladnou formou.
Však jim to také ve zprávě Stuck in the fossil age, kterou k tomu T&E publikovala, spočítali.
„Polovina nových automobilů v EU se dnes nekupuje, ale pronajímá. Leasingové společnosti, spoluvlastněné bankami nebo výrobci automobilů, jsou tajnými giganty automobilového světa,“ píše se ve zprávě. „Přesto leasingový sektor není hnací silou přechodu na elektromobilitu. Na rozdíl od jejich tvrzení zaostávají, i když mohou rozhodnout o dekarbonizaci celého odvětví osobní dopravy.“
Vždycky to jde ještě lépe. O bezemisním provozu by se evropské leasingové společnosti měly nejspíš podle neziskovky T&E poučit v Pekingu.
A to je vlastně celé. Na jednačtyřiceti stránkách zprávy lobbistů z Evropské federace pro dopravu a životní prostředí – doufejme, že tištěné na recyklovaném papíru – toho vlastně víc není.
T&E konstatuje, že jim ty největší evropské leasingové společnosti doporučily často jiné vozy než elektromobily. A že ty samé leasingové společnosti, které se zavázaly přejít na elektromobilitu v roce 2030, k ní nechtějí přistoupit už o dvě léta dřív. Což má být podle T&E jasným dokladem pokrytectví a nezájmu o řešení klimatické krize.
