Jak se co dělá
Sledovat další díly na iDNES.tvTraktor na klíček s funkční převodovkou (prozatím bez valníku) se v hračkářstvích poprvé objevil v roce 1957 a páni kluci o něm sní dodnes.
Fabrika jako z pohádky
Semily a okolí bývaly rájem hračkářů, dnes je tento kraj hlavně svědkem obdivuhodného nadšenectví a smyslu pro zachování jedinečné tradice. Ta nenápadná vila, bývalá hospoda naproti konzumu z dob normalizace na „náměstí“ v Chuchelně, kde výrobce té plechové legendy sídlí, je také trochu skanzenem, který ukazuje, jak se hračky vyráběly kdysi.
Na opačném konci Semil se vyrábí čistě podle strojařských standardů další slavné české hračky - stavebnice aut Monti System. A výroba toho traktůrku je vlastně také přesná strojařina a přehlídka různých technologií.
Když vstoupíte do dílen firmy Kovap, je to jako výlet do minulosti. Na stařičkých strojích, z nichž některé pamatují první republiku, vykrajují z plechotiskových tabulí části, které prosekávají, ohýbají, prolamují a pak z nich staví hračku. Jen výroba traktůrku obsahuje 180 operací a ve většině případů jde o ruční práci. To znamená, že než z kusu plechu vznikne jen samotný jeden díl karoserie, musí ho vzít někdo do ruky třeba desetkrát.
Automobilky vyrábí auta z dílů, které jim vyrobí, dodají (a často i vyvinou) dodavatelé, doby, kdy měli výrobci automobilů vlastní slévárny a do fabriky proudila jen ocel (železná ruda), sklo a guma, jsou pryč. V Kovapu to tak vlastně je dodnes: do „fabriky“ objednává pan Hošek plech (tloušťky 0,32 mm), plastový granulát na pneumatiky, ingoty zinku, pásovou a automatovou ocel. Mají tedy i vlastní nástrojárnu, lisovnu plastů a slévárnu zinkových součástek. A jen pár dodavatelů speciálních dílů. U expertů na slévání kovů, kteří vyrábějí ty montisystemy, si tak objednávají třeba „lité disky“ pro některé vyšňořenější modely traktorů, třeba model Porsche.
Zetor, ročník 1957
Autorem traktůrku je bývalý letecký konstruktér Avie Eduard Sedlák, který se po válce vrátil do rodných Semil s bratrem vyrábět hračky. Lubomír Hošek, spolumajitel a vedoucí výroby Kovapu, který ve firmě začínal jako seřizovač, přiznává, že Sedlák při konstrukci opisoval od zavedených výrobců. To se psal rok 1946. Prvním výrobkem byl parní válec, který se po několika obměnách před lety vrátil do výroby.
Nejslavnější je ovšem traktor představený o 11 let později, zmenšený pětadvacetkrát oproti originálnímu zetoru.
„Valník se začal vyrábět o několik měsíců později, dodával se zvlášť zabalený jako samostatná hračka. Až později se traktor balil do krabičky i s valníkem,“ upřesňuje Hošek.
Kouzlo traktůrku je v tom, že opravdu funguje, volant natáčí přední kola a má tři rychlosti dopředu a zpátečku. Stačí natáhnout klíčkem, zařadit a už frčí. Na trojku pěkně rychle. Strojek s převodovkou je stále stejný, jak ho tehdy Eduard Sedlák vymyslel. Klíček už není plechový, ale odlitý, ovšem čtvercový průřez 2,5 × 2,5 milimetru má stále stejný, takže s novým klíčkem natáhnete i traktor po dědovi a naopak. Paní Jitka, která je vyrábí, má na natahování speciální nářadí. Každý traktor, který vyrobí, se totiž musí vyzkoušet. A aby to šlo od ruky, nasadí traktůrek na speciální „udělátko“, zatočí klikou a je to.
Zvláštností traktůrku je jeho pohon:
Autotesty
Sledovat další díly na iDNES.tvKovap dnes vyrábí na 80 druhů hraček. Jejich konstruktérem byl Michal Možný, který je dnes ovšem těžce nemocný. Takže Lubomír Hošek shání nástupce. Možného majstrštykem je londýnský červený dvoupatrový autobus, ten byl hitem v zahraničí.
„Každý rok uvádíme nový traktůrek,“ říká Hošek. Fanoušci plechových traktůrků od Semil jsou na to zvyklí. Stále nejslavnější je ale ten červenožlutý. V jednání se světovými výrobci traktorů o svolení k výrobě plechových hraček s původní značkou mají v Kovapu různé zkušenosti: někdo nechce nic a dá svolení, do Zetoru za to posílají 100 traktůrků ročně a třeba John Deere nechce o ničem takovém ani slyšet.
„Chtěli jsme vyrábět i zobající slepičku a skákající žabku (slavné plechové hračky minulosti - pozn. red.), bohužel dal správce konkurzní podstaty po zrušeném výrobci před lety speciální nástroje na jejich výrobu do šrotu,“ vypráví Hošek.
Ruční výroba
Výroba plechových hraček je technicky a hlavně ekonomicky velmi náročná. Především kvůli velkému podílu ruční práce. Výroba se v průběhu desetiletí stěhovala a měnil se také majitel. Jméno Kovap vymyslel firmě tehdy podnik zahraničního obchodu, který traktůrek a další hračky vyvážel do zahraničí.
I v Kovapu zažili v osmdesátých letech éru plastovou. Tehdy se dokonce rozhodlo, že se výroba kovových hraček úplně zruší, ale traktůrek přežil i to. Brzy po revoluci v roce 1989 se Kovap rychle vrátil k plechu.
A dnes zůstal jedinou firmou v Evropě, která plechové traktůrky vyrábí. Největšími trhy jsou dnes pro Kovap Česko (40-50 procent produkce), Německo, Kanada, USA, Slovensko, něco se prodá do Francie, Nizozemska, Švédska, Španělska, Norska, Dánska a Polska. Jenom zetorů vyrobí okolo pěti tisíc ročně. K tomu také traktory Porsche, Man, Deutz a další, celkem deset až jedenáct typů traktůrků. A k tomu také brány, vyorávače, obracečky, valníky, pluhy a další nářadí.
Dva miliony červenožlutých
Před rokem 1990 se vyrábělo padesát tisíc traktůrků ročně, dnes asi osm a půl tisíce. Legendární traktůrek - s panem Hoškem jsme spočítali, že se jich dodnes vyrobily asi dva miliony - dnes stojí asi osm stovek (jen pro srovnání: v osmdesátých letech stál 52 a v roce 1957 byl za 42 korun).
Plastových „šmejdů“ z Číny za to koupíte možná deset, jenže jaký si k nim vybuduje dítě vztah, když nad každým upadlým kolečkem jen mávnete rukou a hodíte ho do koše? Už vidět samotnou výrobu musí být pro dítě poučné. Ruční práce vyžaduje cvik, šikovnost a rychlost. Těch červenožlutých traktůrků sestaví šikovná paní Jitka osmdesát za den. Díky tomu, že design hraček je na plech natištěný, je vcelku odolný, při montáži se nerozpakuje použít kladívko.
„Červenožlutý traktůrek se skládá z 72 dílů, vlastní traktor se z 30 dílů, strojek z 42 dílů a valník z 22 dílů. Celkem se tedy traktor s valníkem skládá z 94 dílů,“ vypočítává Hošek.
Výroba traktoru od svitku plechu až po montáž trvá 33 minut, valník je hotový za 9 minut. Z linky v čínské fabrice jich za tu dobu vypadne možná několik tisíc. Ale až si ten capart vzpomene, kolik to té šikovné paní dalo práce, možná si rozmyslí ten traktůrek jen tak hodit z balkonu. „Číňani se jeden z traktůrků snažili okopírovat. Nevypadal špatně, věrně okopírovali strojek, ale přestal fungovat po pěti nataženích. Po chvilce to vzdali,“ popisuje pobaveně Hošek a čínskou kopii vytahuje ze skříně.
