V roce 2002 vypadal automobilový svět ještě jinak než dnes. SUV nebyla tak populární, nějaké crossovery ještě většině lidí nic moc neříkaly a automobilky měly prostor na experimenty. Tehdy přišel na svět Ford Fusion, který měl být takovou praktičtější Fiestou. Vyráběl se do roku 2012, ale v Česku si to nejlepší zažil v roce 2009, kdy se díky zajímavému zacenění stal nejprodávanějším importovaným vozem vůbec.
Starší páry, ale i mladé rodiny si auto zamilovaly nejen kvůli kompaktním rozměrům, ale i kvůli velkému vnitřnímu prostoru, vyššímu posezu a lákavé ceně. V té době jeho cena začínala na 240 tisících korun! Když jeho výroba skončila, měly ho nahradit modely B-Max či Ecosport, ale to se už nikdy tak úplně nepovedlo. Teď ale Ford napadlo, že by se novým Fusionem mohl stát model Tourneo Courier. Ford tvrdí, že oba modely jsou určeny pro zákazníky, kteří oceňují kombinaci prostornosti, spolehlivosti a rozumné ceny.
EcoSport je spíš „dacia od Fordu“ než ford. Moc slabin však jednoduché auto nemá![]() |
Vzhledově jde logicky o dvě úplně odlišná auta, i když se dá říct, že je spojuje jednoduchý, ale účelný design, zabalený do více či méně hranaté krabice. Rozdíl je také ve velikosti. Zatímco Fusion měl na délku 4 013 mm, Tourneo Courier podle verze 4 337–4 344 mm.
Obří prostor
Dramaticky se liší hlavně zavazadlový prostor, který byl u fusionu 337 litrů, u jeho novodobého nástupce pak 1 188 litrů, ovšem výrobce to počítá až po strop.
Ale i tak je jasné, že do dodávky se toho vejde mnohem víc. Po sklopení opěradel zadních sedadel to pak u fusionu bylo velmi solidních 1 175 litrů, u tournea 2 162 litrů.
I praktické využití je pochopitelně u novinky výrazně lepší – sklápět nejdou jen opěradla zadních sedadel, ale sklopit vpřed se dají celá sedadla, navíc se díky bočním posuvným dveřím dozadu lépe nastupuje i manipuluje s nějakým větším nákladem.
Obě auta spojuje bohaté prosklení, díky kterému je do všech směrů dobře vidět a s vozy se dobře parkuje. Porovnávat interiér aut z jiných dekád by bylo vůči staršímu sourozenci nefér, podívejme se tak jen na to, co může uživatel čekat od nového modelu. Po usednutí obklopí řidiče levné a tvrdé plasty, ale na pohled vše vypadá jako v úplně normálním osobním autě, jen člověk dostane o něco víc prostoru.
Co se ale úplně nepovedlo, je centrální dotyková obrazovka. Má sice pěknou grafiku, ale ovládá se přes ni dotykově skoro všechno včetně klimatizace. Ta nemá ani pevně umístěná digitální tlačítka pro teplotu, vše se tedy musí dělat přes menu. Aspoň že vypínání povinného asistenta upozorňujícího na překročení rychlosti jde udělat podržením tlačítka LIM vlevo na volantu.
Pod kapotou Fusionu bylo na výběr z několika motorů poháněných benzinem nebo naftou s nejmenším objemem 1,4 litru. Výkonově se pohybovaly od 50 do 74 kW. Dieselů se ale mnoho neprodávalo, neskonale populárnější byl benzinový pohon, což u malého hlavně městského auta dává smysl. Benzinové motory byly navíc hodně povedené a neměly žádné závažné servisní problémy.
Elektro nebo tříválec
Pod kapotou tournea najdete jen jediný benzinový motor s objemem pouhý jeden litr, zato s maximálním výkonem 92 kW. Alternativou je pak ryze elektrický pohon o výkonu 100 kW, s papírovým dojezdem okolo 280 kilometrů.
Nějakou oslnivou dynamiku od tříválce čekat nemůžete, ale na rodinné cestování to stačí. Užitková verze má na výběr i 1,5litrový diesel. S benzinovým motorem je spojená buď 6stupňová manuální nebo 7stupňová automatická převodovka.
Hodnotu zrychlení importér v ceníku ani neuvádí. Ale na běžné předjíždění výkon motoru stačí, brzdou provozu určitě nebudete, pokud auto plně nenaložíte. Pak budete muset častěji a dřív podřazovat. A podle celkové hmotnosti a jízdního stylu se bude pohybovat spotřeba. Papírová má hodnotu 6,7–7,0 litru na 100 km, přičemž ta nižší hodnota patří manuálu. Dynamičtější jízda s naloženým autem ale znamená vstříc očekávání spotřebu i k devíti litrům.
Zatímco motor je poněkud poddimenzovaný, podvozek naopak na malou dodávku až nečekaně dobrý. Kromě dobrého odhlučnění motoru ocení posádka jízdní komfort. Auto se přes většinu nerovností s klidem zhoupne bez nějaké větší rány, jakkoli kvůli vysoké stavbě karoserie musí být kvůli omezení náklonů v zatáčkách podvozek celkem tuhý. Auto není také stavěné na nějaké prudké změny směru. Celkově ale auto jezdí líp než jeho francouzští konkurenti.
Auto za 11 platů
Cena v absolutní hodnotě je samozřejmě nesrovnatelná. Jestliže kdysi se fusion prodával i za 240 tisíc korun, tak nejlevnější Tourneo Courier bylo v době konání testu v ceníku za 499 tisíc Kč. To je v dnešní době na auto této velikosti samo o sobě hodně slušná cena, navíc Ford srovnává obě svoje auta právě podle ceny, i když v případě fusionu té ceníkové, která byla kolem 300 tisíc Kč.
Jak uvádí ve svých materiálech, tak Fusion šlo kdysi koupit za 13 průměrných měsíčních platů, Tourneo Courier za dnešních 11. Průměrný měsíční plat v 2024 byl totiž necelých 44 tisíc Kč, v 2009 něco přes 23 tisíc Kč.
Fenomén
Pokud by vás přece jen víc oslovoval Fusion, tak se výjimečně pořád dá koupit jako ojetina. „Ford Fusion býval v letech 2007 až 2008 nejprodávanějším dováženým autem v ČR, o pár let později se stal také jedním z nejoblíbenějších vozů na sekundárním trhu,“ říká Jindřich Topol, expert AAA AUTO. „Nikdy však u nás do TOP TEN, na to si ho přece jen dlouhodobě nechávalo příliš mnoho prvních majitelů, a dovozy ze zahraničí byly minimální – tento model byl fenoménem v podstatě jen na českém trhu, v Evropě takový úspěch zdaleka neměl.
V roce 2019 jsme jich prodali 327, což stačilo na 6. místo mezi modely Fordu, přičemž Focusů jsme prodali přes 2000 a mondeí 1300; Fusion však porazil i takové modely jako S-Max, Galaxy nebo Transit či Ranger. A ještě loni, 12 let po ukončení produkce, byl u nás stále na 7. místě mezi Fordy s 203 prodanými kusy.
Letošek už naznačuje pomalý konec obliby Fusionu, je to přece jen už hodně staré auto – spadlo už na 11. pozici mezi vozy značky Ford. Aktuálně máme v nabídce už jen sedm Fusionů v cenách od 35 tisíc korun za auto s nájezdem přes 200 tisíc km až po krásný kousek z posledního roku výroby 2012 s nájezdem pouhých 65 tisíc km za 130 tisíc korun.“