Dvě nizozemské společnosti, Studio Roosegaarde a Heijmans, se spojily, aby vytvořily silnici budoucnosti. V rámci pilotního projektu už v polovině roku 2013 nainstalují své navrhované řešení na jeden krátký úsek holandské silnice.
Hlavní novinkou je vodorovné dopravní značení provedené speciální světélkující barvou. Podobně jako oblíbené dětské hračky má přes den barva absorbovat světelné záření a ve tmě potom světélkovat. Z této barvy bude provedeno značení jízdních pruhů a další běžné značení.
Světélkující provedení má zlepšit orientaci řidiče a tím zvýšit bezpečnost provozu. Světélkující dopravní značení má být lépe viditelné než značení provedené speciální reflexní barvou, které známe ze silnic dnes. Výhodou je i to, že světélkování bude zřejmě vidět ve větší vzdálenosti, než jakou osvítí světlomety.
Speciální barva zvládne sama svítit asi 10 hodin. To by mělo stačit po většinu roku, ale za dlouhých zimních nocí bude zřejmě ztrácet svůj efekt.
Samotné světélkování není jedinou novinkou, kterou nizozemští inženýři chystají. Další specialitou je dynamická barva, která reaguje na změnu teploty vozovky. Za běžných podmínek by obrazce pomocí ní vyvedené neměly být vidět, v případě hrozící námrazy by se však na vozovce měl objevit jasně viditelný symbol sněhové vločky. Řidič by tak před hrozící ledovkou měl být zavčasu a výrazně varován. Podobně může dynamická barva varovat před příliš rozpálenou vozovkou.
Ani tím holandská představa o silnici budoucnosti nekončí. Prozatím jsou však tyto dva prvky tím, co se bude testovat. Do budoucna by autoři projektu rádi přidali ještě další vylepšení.
O osvětlení vozovky by se měly starat malé větrníčky instalované na okraji silnice. Větrníčky by měly vyrábět elektřinu jak z větru, tak z turbulencí, které způsobí samotná projíždějící auta. V samotném prvku by pak bylo instalováno světlo, takže projíždějící auta by si vlastně svou jízdou sama rozsvěcovala silnici před sebou (pokud budeme předpokládat, že větrník vyrábí elektřinu pro světlo zabudované ve větrníku o něco vpředu).
Zatímco světélkující a dynamická barva sice náklady na výstavbu vozovky zvedne, ale zřejmě ne příliš dramaticky, větrníkové osvětlení už bude zřejmě podstatně dražší. Ještě dražší pak bude další vize, a to osazení vybraných jízdních pruhů automatickým indukčním dobíjením elektromobilů. Tato technologie má také ze všech zmíněných nejdále do výroby.
V Česku zatím aspoň tichý asfalt
Zatímco v Nizozemsku budou testovat světélkující silnice, u nás zatím doháníme třeba Německo v používání tichých povrchů silnic. Motoristé je mohou znát z několika úseků. Kromě nového koberce na pražské magistrále byl tichý povrch instalován už vloni na vytíženém úseku silnice první třídy u Zlína v okolí obce Zádveřice. Do klasického asfaltu je zde přimíchán určitý podíl gumového granulátu vyrobeného z použitých pneumatik. Materiál pochází od společnosti RPG Recycling z Uherského Brodu. Podle měření se na daném úseku snížila hlučnost o 2 až 6 decibelů v závislosti na rychlosti vozidel a porovnávaném povrchu.
Důležité také je, že hluk se výrazněji snižuje ve vyšších tónech, na které je lidské ucho citlivější než na nižší. Proto je subjektivně pokles hlučnosti vnímán ještě o něco výrazněji, než o čem vypovídají data z měření. Kromě asfaltového koberce s příměsí drcené nebo mleté gumy se v Česku zkouší i další tišší povrch.
Ze speciální asfaltové směsi Viaphone od francouzské společnosti Eurovia je nový povrch Černokostelecké ulice v Říčanech u Prahy. Klíčem ke snížení hlučnosti je tentokrát zrnitost betonu 0,6 nebo 0,8 mm a vlákna, na která je beton navázán. Podle prvních měření poklesla hlučnost při rychlosti 50 km/h o 6,5 decibelu.
Veškeré tyto instalace mají pomoci nejen přímo snížit hlučnost, ale slouží také především k nasbírání zkušeností s novým povrchem. Zkouší se jeho trvanlivost, schopnost odvádět a absorbovat vodu a další vlastnosti. Zatím se zdá, že nové povrchy by měly být trvanlivější než klasický asfalt nebo asfaltobeton a že mohou poskytnout i lepší podmínky přilnavosti.
