Autotesty
Sledovat další díly na iDNES.tvPodnikavou obchodnici napadlo problém řidiče newyorské tramvaje vyřešit pomocí stěrače. Mary Andersonová si údajně hned v New Yorku udělala jednoduchý náčrtek a po návratu domů se pustila do práce. Metodou pokus-omyl po třech měsících vytvořila funkční prototyp. Jeho základem údajně zpočátku byla gumová kuchyňská stěrka, která byla připevněna na dlouhý zahnutý drát.
Řidič jen zatáhl za páku a rameno setřelo sníh, déšť i nečistoty. V horním rohu uchycený stěrač se ovládal ručně pákou zevnitř, přičemž taháním za páku šlo celý proces neustále opakovat. Stěrač byl na konci opatřen jednoduchým protizávažím, které tlačilo stěrač na sklo. Koncipován byl především pro zimní období, a dal se proto snadno demontovat.
V roce 1903 se Mary Andersonová obrátila na americký patentový úřad, a ten jí 10. listopadu téhož roku udělil patent číslo 748 801 – „Zařízení na čištění oken“.
Stěrače čelního okna vymyslela a nechala si patentovat Američanka Mary Andersonová.
Jednoduché a funkční zařízení však bohužel ve své době nenalezlo uplatnění. Automobilky v něm neviděly žádný přínos, stěrač považovaly pro řidiče za příliš rušivý element.
Patent v roce 1920 vypršel a vynálezkyně kvůli rozčarování z reakce automobilového průmyslu a jeho nedostatku pro předvídavost, již nepožádala o jeho obnovení. Touto problematikou se později zabývali mnozí další. První stěrače se sice na autech objevovaly již krátce před první světovou válkou, ale teprve v roce 1922 je jako první začala standardně montovat do svých vozů značka Cadillac.
Patent číslo 748 801 „Zařízení na čištění oken“, který Andersonové udělil 10. listopadu 1903 americký patentový úřad.
Netypických řešení tak prosté součástky, jako jsou stěrače, se v historii automobilismu objevila celá řada. Pokud si myslíte, že na stěračích není vesměs co vymýšlet, podívejte se na následující ukázky a změníte názor.
Stěračům je 110 let, ale ženský nápad se zprvu neujal |
