Je to sice jen drobná maličkost, ale přináší zajímavý vhled do neúprosné korporátní logiky a firemní loajality nadnárodní automobilky. V Auburn Hills ve státě Michigan, respektive v areálu kampusu Chrysler Technical Center – největším sídle Stellantis na severoamerickém kontinentu – čekalo zaměstnance navrátivší se z home office nemilé překvapení.
Na firemním parkovišti jim totiž během směny někdo rozdal „pokuty“. Ne tedy pravé pokutové bločky, ale malé vytýkací lístky. To proto, že si tu troufli zaparkovat ve vozech jiných značek, než která vyrábí jejich zaměstnavatel, Stellantis.
Takže kdokoliv z těch několika tisícovek zaměstnanců, kdo tu zrovna neparkoval svůj Chrysler, Dodge, Jeep, Ram, Fiat, Alfa Romeo nebo Maserati, dostal takové malé ale přeci jen důrazné napomenutí.
Poprvé to bylo jen jako varování. Příště už by to mohlo být s botičkou anebo rovnou odtaženým vozem.
Příklad korporátní zvůle z téhle parkovací epizody dělá hlavně to, že Stellantis opatření zavedl do praxe, aniž by o tom předem informoval zaměstnance, kteří poslední léta či měsíce trávili prací pro firmu z domova a o nařízení nic nevěděli. A když je vedení společnosti vyzvalo k „návratu do lavic“, neupozornilo je na to, čím mají do práce přijet.
Stellantis totiž v Auburn Hills prosazuje, že pouze vozidla Stellantis mohou zabírat parkovací místa v areálu, který má rozlohou skoro 200 hektarů. Kdo se tedy s autem, které není z koncernu Stellantis, nechce dostat do zbytečných problémů, musí parkovat svůj vůz před závodem, a do podniku vyrazit pěšky.
Zaměstnanci, kteří byli takto první den v práci přivítáni, se s obdrženými „pokutami“ pochlubili na sociálních sítích. Odezvu tím vyvolali spíše smíšenou. Dílem proto, že pravidlo o parkování vozů značkou lichotících zaměstnavateli není ve Státech úplně neznámé. Společnosti Ford Motor Co. a General Motors mají podobné parkovací zásady.
Stellantis na vysvětlenou dodává, že když k 1. lednu vyzval své zaměstnance, aby z home office přestoupili zpět do kanceláří (s platností od 30. března 2026), rázem se firemní parkoviště v areálu zaplnilo. A snahou automobilky bylo uvolnit ta parkovací stání tím, že připustí pouze vozy jejich a nikoliv modely konkurenčních značek.
Případ ukazuje, jak daleko může zajít „firemní loajalita“. Třeba až tam, kde záleží na tom, čím zaměstnanec přijede do práce.
Do Ferrari jen v italském autěAž na pár výjimek v podobě superúzkoprofilového Lamborghini nebo čínského lowcostu kompletovaného v jižní Itálii se na Apeninském poloostrově snad všechno odehrává v režii koncernu Stellantis, postaru Fiat. A k té galaxii patří – dnes nepřímo – také Ferrari. Je to už stará písnička, poprvé jsme to na „vlastní auto“ zažili někdy v roce 2008, kdy nás jako ohlášenou a pozvanou návštěvu vrátný za závoru slavné „rudé“ fabriky v Maranellu ve Fordu Focus prostě nepustil: „Zaparkujte si za rohem.“ Když jsme tam o dva roky později přijeli Alfou Romeo, téměř zasalutoval a závoru zvedl bez mrknutí oka. Když se den na to nedopatřením kdosi prosmýkl na přední parkoviště, kam je z ulice velmi dobře vidět, s porsche, bylo z toho haló. Tehdy byl jedním z šéfů komunikace mladý sympaťák, který byl milovníkem britské klasiky v podobě aut značky Mini. Ač měl nárok na místo ve fabrice, musel parkovat venku, na parkovišti vyhrazeném dělníkům. Protože neměl italské auto – nikdo mu to oficiálně neřekl, ale také ho do fabriky v cizáckém autě nepustili. A naprosto nejvtipnější historka, kterou vám oficiálně nikdo neřekne: z vedení značky jezdí ve ferarri jen ten „nejvyšší“ Piero Ferrari. Výkonný management fasuje služební maserati. Když jeden z členů představenstva musel své auto nechat v servisu, jel do kanceláře manželčiným BMW… A také on narazil na neústupného svědomitého vrátného hrdého na italskou automobilovou produkci. Nakonec se dotyčný manažer do práce dostal, ale dostalo se mu důrazného doporučení, ať si v takových případech vezme něco italského. Nebo taxíka. |




















