Na soutěžící čekala kompletně nová trasa, která je zavedla do kraje na rozhraní jižních a středních Čech, kromě Táborska také na Voticko, Vlašimsko, Benešovsko či Sázavsko. Unikátní byla početná divácká kulisa, podél trati díky letošnímu krásnému a teplému jarnímu počasí stály a fandily tisíce lidí.
Většina veteránistů má svůj poklad uskladněný v garáži a vyjíždí jen na občasné srazy a přehlídky, případně si udělá výlet. Není to škoda? Existují lepší možnosti, jak provětrat cenné nebo zajímavé auto, potkat se se stejně „postiženými“ spřízněnými dušemi a ještě si u toho užít spoustu zábavy – a taky adrenalinu, podle toho, jak se vám zadaří.
 |
Taková setinová veteránská rallye může docela dobře fungovat i jako párová terapie, která utuží váš vztah. Přežijete-li s manželkou coby navigátorkou „setinovku“ v duševní pohodě, zvládnete už v životě všechno. Naše posádka se o tom přesvědčuje už 12 let, během nichž se narodily tři děti – které teď závodí s námi… A pořád držíme pohromadě. Se stopkami nás to stále baví, i když organizátoři dělají takzvané testy přesnosti čím dál tím složitější (viz box Jak se jezdí o setiny). „Musíme zvyšovat laťku náročnosti i proto, že kvalita posádek neustále roste. Přibývají také zahraniční účastníci, pro něž složité testy nejsou ničím neobvyklým,“ říká ředitele soutěže Pavel Kacerovský. Dva ze zahraničních účastníků také letošní podnik vyhráli…
Zcela běžné jsou už zkoušky s pěti měřenými úseky – posádka tedy musí nejen mít, ale také bravurně ovládat patery stopky, nebo to přinejhorším zkusit nějak odpočítat. Což se stalo opakovaně i nám, když navigátorka sice nachystala správně časy všech úseků, ale pak ve stresu a závodním kalupu nevěděla, které ze stopek má v klíčové chvíli zmáčknout… A takových měřených úseků – včetně těch dílčích – je během jednodenního závodu 29 – a pozor, ti nejlepší vyhrávají s konečnou bilancí 424 bodů, tedy setin.
Smečka veteránů frčí z Prahy na francouzskou riviéru. Podívejte se na start |
My jich nasbírali prakticky desetkrát tolik, přesně 4 004. Už tradičně totiž míváme horší výsledky po zimní přestávce na první rally, tedy právě na „Springu“. Snad je to tím, že závod je pouze jednodenní, zatímco podzimní South Bohemia Classic má i páteční odpoledně-noční etapu, při níž se dostaneme do tempa, vychytáme chyby a v sobotu jsme schopni předchozí průšvihy alespoň částečně vyžehlit. Tentokrát se nám to nepodařilo, ve své kategorii jsme po sérii minel skončili úplně poslední; při začlenění do celého startovního pole bychom skončili někde nad polovinou, u 50. místa.
Veteránské setinové rallye nejsou, jakkoli to tak laikům může připadat, jen doménou seniorních posádek. Poprvé v historii vyhlásili organizátoři takzvaný Junior Cup pro jezdce do 27 let, inspirovali se u velkých světových rallyes; takových posádek jelo letos šest. Zvítězila „crew“ Františka Fošuma juniora, pokračovatele slavné jihočeské „veteránské rodiny“, která se už 35 let věnuje rekonstrukcím historických vozidel zejména britské provenience. Však také „junioři“ startovali na Jaguaru MK II z roku 1962.
Škoda slavila na veteránské rally. S parádním kouskem jsme bojovali o setiny |
Nebyl to jediný jaguar startovního pole, tato gentlemanská značka je na veteránské scéně velmi oblíbená – celkem jich letos startovalo osm, včetně vůbec nejstaršího vozu závodního pelotonu, Jaguaru XK 120 OTS z roku 1952. Další unikáty letošního Spring Classic si prohlédněte v galerii – ze zajímavých strojů jely například Lancia Stratos HF a Porsche 904/6, DeLorean DMC-12 nebo Marcos 1600 GT.
Vítaným zpestřením byla pro nás alespoň letošní „plochodrážní“ vsuvka na prašné dráze v Divišově, kde jsme si stejně jako všichni účastníci solidně zablbli v oblacích zvířeného prachu. Startovali jsme totiž v kategorii sportovních vozů (ty mohou být i novější), s miníkem z roku 2015 – náš vlastní, výrazně starší, onemocněl totiž na poslední chvíli typickou chorobou těchto sportovních miniaut, nedostatečným chlazením. Auto jsme si tedy narychlo vypůjčili v autocentru AAA AUTO, které má miníků slušnou zásobu.
Náš požadavek nebylo tak jednoduché splnit – nutně potřebujeme pět míst, jezdíme totiž s celou rodinnou posádkou, a tak jsme vzali zavděk pětidveřovým mini. I přesto, že rozměry připomíná více Škodu Fabia než staré klasické miniminíky – však také na startu žertoval komentátor na téma, že továrna dnes všechny mini přifukuje pumpičkou – jízdní agilita, obratnost a výkon zůstávají v kategorii sportovních aut. Tento stroj se opravdu s chutí vrhá do zatáček, výborně drží stopu, jízdní náklony jsou minimální.
Automobilovou přehlídku naprosto ovládl pan Auťák. Unikát za sto milionů |
Jízdní výkony nám sice tentokrát nepomohly, v žádném případě to ale nevzdáváme – už jsme přihlášeni na 16. ročník South Bohemia Classic, startující 5. září tradičně v Českých Budějovicích. Pohled do startovní listiny prozrazuje, že mezi už nyní 113 přihlášenými nechybí několik předválečných a dalších zajímavých strojů, které jsme ještě na tuzemských silnicích neviděli – například Bentley Open Tourer z roku 1929, Bentley Racer z roku 1948, nebo Lagonda LeMans z roku 1936, která startovala už loni. Diváky určitě potěší, že po roční pauze se vrátí tradiční „závodní okruh“ v centru Kaplic – takzvané Grand Prix Kaplice. Na něj se už hodně těšíme, historicky se nám tam vždy nadprůměrně dařilo.
Před 130 lety Benz ukázal světu první autobus. Patnáct kilometrů jel hodinu |
Jak se jezdí o setinyPrincip setinových rallye je zdánlivě jednoduchý. Cílem je projet testy přesnosti, označované jako RT (Regularity Test), s co nejmenší odchylkou od stanoveného času, který posádka najde v roadbooku. Cílovou fotobuňku je třeba protnout s co největší přesností, měří se na setiny sekundy. Za odchylku každé z nich je jeden trestný bod, takže jedna jediná sekunda znamená načtení 100 bodů. Do bodování jsou setiny ještě vynásobeny koeficientem podle stáří vozu, v případě vítězné rakouské posádky letošního Springu, dvojice Jirowsky-Soukal, to bylo 1.71, neboť jejich Alfa Romeo 2000 GTV byla vyrobena v roce 1971. Nejvyšším koeficientem v kategorii Classic je tedy 1,95 - rok 1995 je letošní veteránskou hranicí. Zkoušky jsou různě dlouhé, od několika sekund (i půlených) až po několik minut v případě několikakilometrových zkoušek. Jejich „layout“ bývá navíc mnohdy zamotaný, je třeba například vykroužit několik kružnic, přičemž hrozí, že ztratíte orientaci, kolikrát už jste cílem projeli; jindy se couvá, jezdí z kopce bez motoru... Jeden test bývá složený z několika úseků, které se měří zvlášť. Přestože nejde o rychlost, dojet dobře je velké umění, náročné na jízdní dovednosti i koncentraci. |
