Pořízení vozu pocházejícího z bavorské automobilky vysvětluje herec a moderátor Martin Dejdar jednoduše.
"Tohle auto se mi líbilo už na první pohled. A to tak moc, že jsem ho měl v České republice dokonce jako první."
Máte rodinu a tento vůz není z těch největších...
Vzadu by mohlo být o trochu víc místa. Ale pro naši tříčlennou rodinu to stačí. Navíc najezdím spoustu kilometrů jen po Praze a na to je tenhle "bavorák" ideální. Nezabírá tolik prostoru, takže se s ním dobře parkuje. No a když je třeba, na větší vzdálenost v tom čtyři lidi bez problémů odvezete.
Co nesmí ve výbavě vašeho auta chybět?
|
|
|
Vozím motoristické exoty ze studia Ypsilon, říká Martin Dejdar |
Třeba klimatizaci už dnes považuji za samozřejmost. Jsou věci, o nichž si říkáte, že nejsou potřeba, a v okamžiku, kdy je máte, najednou zjistíte, jak je to fajn. Sem spadají třeba parkovací čidla nebo sklopná zrcátka. Ale měl bych malou výtku: zrcátka bych uvítal trošku větší, zvětšil bych i odkládací prostor před spolujezdcem.
Zvolil jste naftový motor. Kvůli spotřebě?
Přesně tak. Důvodem byla menší spotřeba a nižší cena nafty. Ročně najedu asi 70 tisíc kilometrů, takže na to přeci jen musím trochu koukat. Nedávno jsem si v Kolíně všiml, že s tou nižší cenou už to pomalu přestává platit. Asi začnu přemýšlet o plynu (smích).
Na plynový pohon je prý odborník váš kolega ze Studia Ypsilon Pavel Nový...
To je "plynař". Z divadla s ním máme zkušenosti všichni. On bude sice tvrdit, že to není pravda, ale jeho favorita jste v noci našel po čuchu. Měl to řešené tak, že v kufru vozil propanbutanovou bombu přivázanou dvěma opasky, ze které vedly různé hadičky. To bylo celkem peklo.
V Ypsilonce je více zajímavých motoristů...
Na zájezdy se mnou v autě jezdí Petr Vacek, ekolog bojující proti automobilismu, a Jirka Lábus - dva motorističtí exoti. Jirka většinu cest prospí. Normální člověk se opře o sedačku a spí, takže o něm ani nevíte. Ne tak Jirka. Ten vám hlavu položí na rameno a ruku si obtočí kolem řadicí páky. Pak se probere a dvě hodiny posádku baví svými vtipy, historkami a všemožnými šílenostmi. Když tím všechny doslova vysílí, znovu si v klidu usne. S ním je to zajímavé i ve chvíli, kdy nás zastaví policie. Pamatuji si, že při jedné takové kontrole, někdy v devadesátých letech, se z auta ozvalo: "Řekni mu, že znáš Rumla." Asi si dokážete představit, jak tohle mají policajti rádi...
Má vůbec Jiří Lábus řidičský průkaz?
To sice má, ale neřídí. Jednou točil nějaký film, kde řídil, a pochopitelně naboural. Když na něj ječeli, tak jim odpověděl: "Vy jste se mě neptali, jestli umím řídit, ale jestli mám řidičský průkaz." Další jeho problém spočívá v tom, že může jet stokrát na jedno místo, ale když po něm budete chtít, aby vás tam dovedl, tak netrefí. Jednou jsme kvůli němu málem prošvihli křtiny mé neteře.
Jak vzpomínáte na své řidičské začátky?
Papíry jsem si dělal asi až ve dvaceti. Vté době už jsem studoval na DAMU. Ježdění v autoškole bylo snadné, ale horší to bylo s testy. Říkal jsem si, že to nějak logicky odvodím, ale ono to u některých otázek dost dobře ani nešlo. Nakonec jsem to napsal asi na popáté.
Jak snášíte zimu jako řidič?
Rozhodně si to neužívám, kolikrát se i bojím. Nemyslím, že bych udělal chybu, ale spíš mám strach, že ji udělá řidič, který k řízením vlohy příliš nemá a k tomu ještě jede na letních gumách.
Vy tedy přezouváte.
Už dlouhou dobu ano, ale přiznám se, že dřív jsem na to kašlal. Změna přišla asi před devíti roky, kdy jsem na Vánoce svážel babičky do Prahy. Přespal jsem v Havlíčkově Brodě a přes noc napadl sníh. Tehdy jsem se pod jedním kopcem zastavil asi tři centimetry od zábradlí nad řekou. Auto si samo jelo, kam chtělo, a já nemohl dělat vůbec nic. Dvacet kilometrů z Brodu do Hlinska jsem pak jel asi tři a půl hodiny. To mě vyléčilo.
| Jaké jsou "stodvacítky: 120i a 120d |
|
|
Jste členem Klubu Formule 1. Jak jste se k tomu dostal?
O svět formule 1 jsem se začal podrobněji zajímat, až když jsem se díky známému stal členem klubu. Zásluhou toho jsem se mohl zúčastnit i několika velkých cen. Jednou jsem se ve dvoumístné formuli mohl i svézt. To byl zážitek na celý život. Řítíte se do zatáčky a v duchu si říkáte, že to nikdy nemůžete v téhle rychlosti projet. Jenže formule sedí jako přibitá, pilot si pohraje s volantem, přibrzdí a jste z toho venku.
Máte nějaký oblíbený tým?
Měl jsem možnost poznat Miku Häkkinena i Davida Coultharda, takže to byl tým, za který jsem "jezdil". O to víc mě mrzí, že to McLarenu v poslední době moc nejde. Díky nadvládě Ferrari se ze závodů stala poměrně nudná podívaná.
Vy jste také závodil. Jak na to vzpomínáte?
Jezdil jsem Fiesta Cup. S formulemi se to sice nedá srovnat, ale škola řízení to byla dobrá. Naučíte se, jak se chovat při smyku, jak si co nejlépe najet do zatáčky, kdy začít brzdit... Ale nesmí vám to přerůst přes hlavu, abyste pak nezačal na silnici dělat stejné kraviny jako na závodní dráze.
Máte nějaké vysněné auto?
Obecně se mi líbí kabriolety. Dlouho jsem jezdil v Mazdě MX 5. K tomuhle typu aut bych se chtěl jednou vrátit. Momentálně spíš koukám na praktickou stránku věci. Pochopitelně bych se chtěl svézt i v lamborghini, ferrari nebo třeba i v bentley. Jen si zkusit, jaké to je. Nesplněný motoristický sen jsem jeden čas měl. Byl to Plymouth Prowler, kterého v roce 1997 začali dělat v Americe. Takové nadupané retro s naprosto neobvyklým vzhledem. Po tom jsem hodně šílel.
Jaký vztah máte k motorkám?
Tím jsem si taky prošel. Letos na jaře jsem prodal choppera - Yamahu 650 DragStar. Najezdil jsem na něm jen pár kilometrů. Přiznám se, že se na tom bojím. Když vidím, co se na silnicích děje, dal jsem to raději pryč. Teď z praktických důvodů přemýšlím o skútru. Do věčně ucpaného města je to ideální dopravní prostředek.
 ZIMA MĚ NAUČILA Martin Dejdar zimní pneumatiky dříve nepoužíval. Jedna nebezpečná situace však jeho chování změnila. |
