Slavný král driftu Block měl s jízdou na skútru velké zkušenosti, ale zároveň svou smrtí potvrdil jejich nevyzpytatelnost a zrádnost. Na skútru se to prostě musí umět, a někdo tomu nepřijde na chuť nikdy. A k fatální chybě je jen krůček.
Pravověrné sportovní skútry jsou totiž superrychlé a radikální „bestie“, s nimiž se dá vyrazit mimo cesty do hlubokého sněhu a skákat mezi stromy. Ovšem pořádně zrádné, svému jezdci nedarují nic zadarmo. Ve filmech a videích na internetu hází salta a dělají psí kusy, jenže se to musí umět. A je mnoho takových, kteří se jim vyhýbají, i když mají za sebou desetitisíce kilometrů na motorkách. Jim jsou skútry zdánlivě nejblíž, jenže v praxi je všechno jinak.
Podoba s motorkou? Jen zdánlivá
S motorkami toho mají sněžné skútry na pohled hodně společného, nehledě na povinné řidičské oprávnění skupiny A. Výkonné motory, odpružení přední vidlice, řízení, zavěšení pásu a přenos síly na terén, to všechno je u motorek a sněžných skútrů hodně podobné. V obou oblastech se konstruktéři snaží o co nejmenší celkovou hmotnost, o co nejlepší kopírování terénu přední a zadní nápravou, ale v neposlední řadě taky o co největší zábavu. To však vyžaduje zkušenosti, chladnou hlavu a fyzičku, stejně jako na motorce.
Pokud si chcete jízdu na nich vyzkoušet, musíte naopak na všechny návyky z motorek zapomenout, všechno je tu „naopak“. A to mezi sportovními skútry nejsou výjimkou stroje s motory o výkonu 170 koní, které téměř dvoumetrákovou sněžnou formuli rozpohybují na 190 kilometrů v hodině.
Zemřela automobilová ikona Ken Block. Krále driftu zavalil sněžný skútr |
„Skútr vypadá jako motorka, jenže se jako motorka nechová. A platí to absolutně,“ komentuje pro iDNES.cz Aleš Hrabčík, prodejce čtyřkolek a skútrů značky Polaris z Olomouce. I když skútr má řidítka jako motorka, nestačí jimi jen zatočit. „Skútr totiž zatočí, jen když přidáte plyn,“ vysvětluje Hrabčík. Připodobnit se to dá k lyžování – musíte zatížit vnější lyži, nejlepší je „vysadit zadek“, přenést váhu, až pak zatočíte. A ještě než se skútr stihne úplně překlopit a zapadnout do hlubokého sněhu, musí jezdec ve správný okamžik vzít za plyn a zakrojit hnací pás bočně do sněhu. Odměnou je nádherně vykroužená zatáčka. Ale musíte mít rychlost, takže i když svištíte z kopce a potřebujete zatočit, je třeba přidat plyn a pořádně se vyklonit jako na motorce. Ovládání na rozježděné trati je kolikrát bojem o přežití, ale i jízda v hlubokém sněhu vyžaduje hodně techniky. Brzdění je taky specifické, skútry sice mají brzdy, ale samy intenzivně zpomalují, když uberete plyn.
Výrobci nabízejí sportovní a pracovní skútry, podle Hrabčíka je technika jízdy na nich stejná, liší se ovšem stavbou. „Sportovní jsou do hlubokého sněhu, od půl metru až metru prašanu výš jsou lehké, pro jednoho, lyže mají u sebe, asi metr dvacet.“ Jsou vlastně schválně vratké, aby se daly naklánět. „Pracovní skútr je rozšířený, lyže má od sebe třeba metr padesát, je těžší a má široký pás. Není tak vratký, je stabilnější, nižší,“ dodává Aleš Hrabčík. A všímá si, že Ken Block jel podle všeho na takzvaném horském skútru. „To jsou speciální skútry, které mají jinou stavbu. Když na nich jedete z kopce, pod pás se dostane sníh a skútr pojede stále dál.“
Vždy ve dvou, ideálně s airbagy
Aleš Hrabčík zdůrazňuje dvě zásadní pravidla: „Nikdo nikdy nejezdí sám a vždycky se hlásí, kam se jede,“ říká expert, který skútry prodává, servisuje a jezdí s nimi na expedice, třeba do rumunských hor. A dodává, že například v USA všichni vyjíždějí s lavinovými airbagy, které je ochrání. Situace, kdy se na skútru jezdec překotí a stho zavalí, jsou podle Hrabčíka časté. „Stává se to, protože když už pak jezdíte více, hledáte svoje limity. Výhodou je, že sníh se zmáčkne a skútr se kutálí dál. Ovšem vždy je třeba nejezdit sám,“ zdůrazňuje.
Formule na sněhu. Nejrychlejší sněžný skútr ztrestá každou chybu |
Ultimátní skútry nemívají ani startér, ani baterii, startují se šňůrou jako třeba motorová pila. Takto vypadá jeden z nejrychlejších a nejradikálnějších sněžných skútrů na světě – Polaris RMK Khaos, jak jsme ho zkusili před dvěma roky: „Díky dlouhému zadku vypadají jako obří vážky, vzadu je chladič, dochlazovaný odletujícím sněhem. Rozměrná zadní zástěrka tam není kvůli ohleduplnosti vůči jezdcům vzadu, ale proto, aby se na chladič dostalo co nejvíc sněhu. To taky znamená, že abyste skútr uchladili, musíte jet; ideálně rychle a v hlubokém sněhu. Skútr má páteřový rám, v němž je osazen celý blok tvořený motorem a variátorem a oba segmenty odpružení; většina šasi je z hliníku, část komponentů bývá kvůli pevnosti a nižší hmotnosti karbonová. Šasi je hodně bytelné, aby se nedalo jen tak lehce poškodit. Při případném nárazu by měly energii absorbovat ty nejméně drahé díly, v případě podvozku třeba ramena.“
Řídit se dá jen vestoje
Díky geometrii nastavení jsou lyže méně zatížené, naopak pás má silnější záběr. O to těžší je však skútr ovládat, pokud to neumíte. Ovšem na to, že se jezdec občas vyválí i se skútrem, je stroj stavěný. Motoru nevadí, když chvíli běží „vzhůru nohama“. Pokud si nováček, který má zažité motorkářské stereotypy, na skútr sedne, bude zmaten – principy ovládání jsou zvláštní směsicí návyků ze silniční a motokrosové motorky, žádný z nich ovšem vlastně nefunguje tak, jak jezdec očekává. Jak zdůrazňuje Aleš Hrabčík: stroj se řídí nejvíc přenášením váhy, oproti motorce je však vratký. Chybí mu gyroskopický efekt, který u motorky vytvářejí točící se kola. Zároveň to není žádný drobek, s nímž může jezdec smýkat, jako je zvykem z motokrosu. S touto disciplínou má skútr společné jedno – abyste ho uřídili, musíte stát.
Dvoutakty na sněhu. Dvouválcové skútry jsou návratem do světa bez limitů |
Ovládání? Vše je jinak
K tomu si připočítejte lehký zmatek v ovládání. Plyn přidáváte pákou pravým palcem, v tom se skútr podobá čtyřkolkám. Brzda je však pochopitelně jen jedna – kotoučová, umístěná na řemenici pohonu – a páka je na levém řídítku, kde by motorkář čekal spojku. Pokud ze zvyku hmátne po pravé páce, hmátne do prázdna.
A navrch nesmíte zapomenout na výkon. Když jedete ve stoje proti svahu a necitlivě přidáte plyn, máte co dělat, abyste řídítka udrželi, a v duchu děkujete, že jsou nad stupačkami třmeny, za něž zapřete špičky nohou a část zátěže přenesete z rukou na lýtka. Tytéž třmeny vám pak pomohou i s přenášením váhy při zatáčení. A samozřejmě při skocích.
Sněžný skútr je pracant i supersport. Jízda vyžaduje odvahu a fištrón |
Když si po chvíli začnete na ovládání i zvláštní rozložení hmotnosti zvykat, začne být jízda na skútru neskutečně návyková. Začnete mít chuť zkoušet projet zatáčku jako profík po jedné lyži a nechat se z ní vytáhnout přidáním plynu, zkoušíte dostat skútr do smyku při sjezdu z kopce. Relativně bezpečná jízda je tak do 80 km/h, hodně velcí drsňáci jezdí kolem 130 km/h; pokud někdo zkouší přiblížit se maximálním 190 km/h, je to o život. A tím bohužel zaplatil i Ken Block.
