Petr Kolář se objevil v hlavních rolích muzikálů Krysař, Hamlet a Tři mušketýři. Nedávno se vydal na sólovou dráhu a v kategorii zpěváků obsadil třetí místo v anketě Český slavík.
Zpěvák, jehož výrazně proslavilo nazpívání titulní písně k seriálu Pojišťovna štěstí, si nedávno pořídil Jeep Grand Cherokee. "Vždycky jsem měl rád velká auta, s kterými se dá jezdit po dálnici i v terénu. Kromě toho se v nich cítíte bezpečně," říká Kolář.
Rychlá jízda vás neláká?
Samozřejmě jsem měl období, kdy jsem chtěl na silnici závodit. To je ale pryč. Dřív jsem zodpovídal jen za sebe, zatímco dneska mám rodinu. A ta si kromě klidné jízdy žádá větší prostor.
A je členem rodiny i váš vůz?
Dá se to tak říct. Je čistý, hladím ho, loučím se s ním. V autě třeba vůbec nekouřím, přestože jsem silný kuřák. Jeepa mám dva měsíce, je to miláček.
V muzikálu Tři mušketýři hrajete s Josefem Vojtkem z kapely Kabát, který má také jeepa. To je náhoda?
Jsme oba Blíženci, takže máme hodně společného. Kromě jiného i velká auta. Ale kupovali jsme si je nezávisle na sobě.
On si to své nechal dovézt ze Spojených států. Vy také?
Já jsem si koupil evropskou verzi. Jenže je to tři roky staré. Na nové bych neměl peníze.
Jaké auto z poslední doby se vám líbí?
Svezl jsem se ve sportovní Mazdě RX-8. To byl hukot. Opravdu bomba. Ale nic pro rodinu.
A co váš první vůz?
Škoda 1000 MB, kterou jsem koupil za pět tisíc korun. Skvělé auto. Jednou na cestě do práce se mi přetrhlo plynové lanko, tak jsem ho vytáhl a po zbytek cesty jsem akceleroval rukou. To už dneska nejde.
Jaké další vozy jste měl?
Po revoluci jsem měl třeba dvoudveřového Forda Granadu. Šestiválcová amerika vyzdobená dvěma "rychlými pruhy" na kapotě. Pak jsem měl taky Hondu Prelude, Forda Mondeo sedan i kombi nebo Hondu HRV. Tu jsem vyměnil kvůli malému prostoru. V tomhle směru mi naopak vyhovoval Seat Alhambra. To byl držák. Jediný problém byl při cestách na hory. Na sněhu to bez řetězů nešlo.
Jezdíte v autě s naftovým motorem. Je to u vás pravidlo?
Většinou jsem měl diesely. Dřív to vzhledem nižší ceně nafty bylo kvůli financím. Nyní pro mě mělo hlavní význam to, že cherokee s naftovým motorem je ve srovnání s benziňákem o sto až sto padesát tisíc levnější. A dvanáct litrů nafty nebo osmnáct litrů benzinu je taky znát.
Jakou muziku si v autě pouštíte?
Začínal jsem s metalem a občas si ho v autě pustím. To pak noha na plynovém pedálu klesá níž a níž.
S vaší vizáží si vás dokážu představit, jak se v kožené bundě projíždíte na motorce. Máte nějakou?
Bohužel ne, nemám ji kam zaparkovat. Ale určitě bych si nekoupil silniční mašinu. Fascinuje mě, když jedu do Brna a vidím ty kluky, co na dálnici předjíždějí dvoustovkou zleva i zprava. Ne že by mě štvali, spíš mě rozčiluje, že do něčeho takového vůbec jdou. Spousta mých kamarádů tímto způsobem odešla ze světa.
Jaké jsou vaše kontakty s policií?
Pořád si myslím, že tady mají být pro lidi, jenže oni mi to kazí. Nedávno jsem se v Karlových Varech potřeboval zeptat na cestu. Tak jsem zajel ke dvěma policistkám, které tam stavěly, a ptám se jich na cestu.
První, co se po mém pozdravu ozvalo, bylo: "Pane řidiči, nemáte zapnutý pás." Spíš bych čekal, že pozdraví, poradí mi a pak mě upozorní na ten pás. Ale bývalo to horší. Za bolševika mi při kontrole nemohli nic najít, tak jsem dostal pokutu aspoň za špinavý motor. "Máte to za dvacku. Není vidět výrobní číslo motoru." Ta slova si pamatuju dodnes.
 MAXIMÁLNĚ PŮL MILIONU Tolik je Petr Kolář ochotný utratit za vůz. Přesto raději dává přednost ojetým automobilům. |
