V úterý 1. září začne nový školní rok a do ranních špiček se vrátí rodiče rozvážející děti, před školami přibudou automobily a především se na ulicích znovu objeví statisíce školáků. „Pro řidiče to znamená jediné: několik prvních zářijových týdnů je třeba jezdit s mimořádnou pozorností. Dítě totiž není malý dospělý. Dopravní situaci vnímá, vyhodnocuje a předvídá jinak,“ varuje Roman Budský.
 |
„Každý rok v září se před školami odehrává stejný paradox: rodiče, kteří chtějí děti chránit, ale vytvářejí chaos, který ohrožuje úplně všechny. Auta blokují přechody, dvojitě parkují, couvají. Dítě z bezpečného zadního sedadla vystupuje do provozu, který nemá tolik na vlastní kůži zažitý. Mezitím dítě, které chodí do školy pěšky, se v křižovatce dívá doleva, doprava a znovu doleva,“ varuje před nástrahami návratu školáků do ulic Markéta Novotná z projektu Markétina dopravní výchova. „Data za posledních šest let ukazují nepříjemnou pravdu: téměř polovina dětí zraněných v silničním provozu seděla v autě jako spolucestující. Přivézt dítě ke škole autem tedy zdaleka neznamená přivézt ho bezpečně,“ dodává Markéta.
„Provoz houstne, řidiči po prázdninách znovu hledají svůj každodenní rytmus a kolem škol vznikají krátkodobá místa dopravního chaosu. Rodič pospíchá do práce, dítě nechce přijít pozdě, někdo zastaví ve druhé řadě, další couvá z parkovacího místa a mezi automobily se proplétají malí chodci. Právě ranní čas mezi sedmou a osmou hodinou patří z hlediska pohybu školáků k nejrizikovějším obdobím,“ vysvětluje expert na dopravní bezpečnost Roman Budský z Platformy VIZE 0. „První školní dny jsou zvláštní směsí radosti, nervozity, spěchu a dopravního chaosu. Dospělý řidič ale musí být tím, kdo do této směsi přinese klid. Dítě může udělat chybu. My dospělí za volantem s tím zkrátka musíme počítat,“ dodává.
Pravidla pro chodce
Jako cyklista (platí i pro koloběžky)
|
Dítě není zmenšený dospělý
Dopravní expert připomíná, že malý školák vidí silniční svět úplně jinak než zkušený motorista. „Je menší, takže jej snadno zakryje zaparkované auto, dodávka nebo kontejner. Současně ani on sám přes řadu vozidel dobře nevidí přijíždějící provoz. Jeho pozornost navíc snadno zaměstná kamarád na druhé straně ulice, přijíždějící autobus, telefon, pes nebo prostě jen myšlenka na školu,“ upozorňuje. Děti totiž ještě nedokážou tak spolehlivě jako dospělí vyhodnocovat složitou dopravní situaci a domýšlet následky svého jednání. Na začátku školního roku navíc potřebují určitý čas, aby si po prázdninách znovu zvykly na každodenní pohyb v provozu.
„Typickou kritickou situací je dítě vystupující zpoza zaparkovaného automobilu. Řidič ho do posledního okamžiku nevidí. Proto může být i zákonná padesátka v okolí školy za určitých okolností příliš rychlá. Při rychlosti 50 km/h ujede automobil za jedinou sekundu téměř 14 metrů. A teprve potom, co řidič nebezpečí rozpozná a zareaguje, začíná samotné brzdění. I na suché vozovce může být k zastavení z padesátikilometrové rychlosti potřeba téměř 30 metrů,“ vysvětluje expert a připomíná, že padesátka na značce není příkaz jet padesát. „Je to maximální rychlost pro ideální situaci. A pokud je v okolí školy povolená maximálně třicítka, berme ji opravdu vážně. Pokud řidič auta jedoucí třicítku stačí před přebíhajícím dítětem natěsno zastavit, ten jedoucí padesátkou nestačí ani sešlápnout pedál brzdy. Takový střet bude mít pro malého školáka vždy nedozírné následky. Zkrátka jestliže vidím školu, přechod, zaparkovaná auta a děti, musím být připraven jet výrazně pomaleji,“ upozorňuje Budský.
Přechod nechrání
Nebezpečná může být i falešná představa, že dítě je na přechodu automaticky v bezpečí. „Není. Každoročně dojde v České republice k více než 3 000 nehodám s chodci, více než čtvrtina z nich se odehraje na vyznačených přechodech či v jejich blízkosti. V letech 2015 až 2024 při nich zahynulo 164 chodců a dalších 1 436 utrpělo těžké zranění. Zvlášť rizikové jsou vícepruhové komunikace. Jedno vozidlo před přechodem zastaví a dítě vykročí. Řidič ve vedlejším pruhu však nemusí dítě přes stojící automobil vůbec vidět,“ upozorňuje Budský. „Tohle je jedna ze situací, při kterých by se řidiči měla okamžitě rozsvítit červená kontrolka v hlavě. Jestliže automobil v sousedním pruhu stojí před přechodem, nikdy kolem něj bezmyšlenkovitě neprojedu. Za jeho kapotou může být dítě, které ještě ani nevidím.“ Stejně důležité je podle experta připomenout dětem, že před vstupem do vozovky musí skutečně zkontrolovat oba směry a ujistit se, že o nich řidič ví. Samotná zebra auto nezastaví.
Největší chaos vytvoří rodiče
Paradoxně mohou nebezpečí před školami vytvářet právě ti, kteří chtějí své dítě co nejbezpečněji dopravit až ke dveřím. „Automobily zastavené v zákazu, na přechodu nebo těsně před ním, parkování ve druhé řadě, rychlé otáčení, couvání mezi dětmi či vysazování dítěte směrem do vozovky. Výsledkem je nepřehledné prostředí přesně tam, kde bychom potřebovali co nejlepší rozhled. Rodič někdy sveze dítě autem posledních dvě stě metrů, aby ho ochránil před provozem, a současně svým autem zhorší rozhled desítkám jiných dětí,“ apeluje Roman Budský a zdůrazňuje, že bezpečnost vlastního potomka bychom neměli vykupovat rizikem pro ostatní. „Je-li to možné, je často bezpečnější zaparkovat o několik desítek či stovek metrů dál a poslední část cesty absolvovat pěšky. Dítě by mělo vždy vystupovat na stranu chodníku, nikoli přímo do vozovky,“ připomíná.
„Alternativou jsou tzv. školní ulice, úseky před školami s omezeným provozem v době příchodů a odchodů,“ doplňuje Markéta Novotná. „Jak dítě tedy do školy dopravit? Pokud už autem, tak vysadit dítě na parkovišti o dvě ulice dál a nechat ho dojít pěšky. Dítě se vyvětrá, procvičí orientaci v provozu a škola před sebou nebude mít každé ráno kolonu,“ radí Novotní. „Mama taxi není projev lásky — je to odložení problému. Dítě, které se nenaučí bezpečně chodit do školy, se nenaučí bezpečně chodit ani nikam jinam,“ dodává Novotná, která je též metodičkou dopravní výchovy Týmu silniční bezpečnosti.
Cestu do školy je třeba dítě naučit
U prvňáčků a mladších školáků nestačí večer před prvním školním dnem říct: „Tudy půjdeš.“ Roman Budský zdůrazňuje, že rodiče by měli trasu několikrát projít společně s dítětem a dívat se na ni jeho očima. „Kde je špatný rozhled? Kde stojí kontejnery na odpad? Kde se přechází přes více pruhů? Kde vyjíždějí auta ze dvora nebo parkoviště? Je bezpečnější cesta jen o dvě minuty delší?“ vypichuje rizikové situace a doporučuje dítěti vysvětlovat konkrétní situace místo obecných zákazů. „Nejen „dávej pozor“, ale například: Tady tě přes zaparkovaná auta řidiči nevidí. Proto zastav a rozhlédni se na místě, odkud skutečně vidíš do silnice,“ ilustruje. Mobilní telefon a sluchátka by při přecházení vozovky měly být absolutní tabu. „Dítě potřebuje oči i uši pro vnímání provoz, nikoli pro sledování displeje. A s přicházejícím podzimem se rychle zkracují dny. Pestré oblečení a reflexní prvky na aktovce či oděvu mohou výrazně zvýšit vzdálenost, na kterou řidič dítě za zhoršené viditelnosti zaznamená,“ dodává.
Markéta Novotná ještě doporučuje mít připravených víc variant. Ne jen jednu. „Protože havárie, výkop nebo kamarád, který odbočí jinam, mohou dítě snadno zmást,“ upozorňuje Novotná. „Je třeba procvičit přecházení: vlevo – vpravo – znovu vlevo; a vědět, že se na přechodu nikdy nevrací, i když se uprostřed přecházení rozsvítí červená. Také je třeba vědět, kde se zastavit: označit konkrétní body, kde dítě musí stát a rozhlédnout se. Vědět, kdo má na přednost: vždy pustit na přechodu pro chodce tramvaj nebo vozidla IZS,“ radí Markéta.
Dospělý musí předvídat i chybu dítěte
Základní pravidlo pro první zářijové týdny je zdánlivě jednoduché. „V okolí škol sundat nohu z plynu, sledovat chodníky a počítat s nečekaným. Dítě může najednou změnit směr. Může se rozběhnout za kamarádem. Může předpokládat, že ho řidič viděl. Může udělat přesně to, co bychom od dospělého neočekávali,“ shrnuje Roman Budský z Platformy VIZE 0. „A právě proto je dítě dítětem. Nelze předpokládat, že se bude chovat jako čtyřicetiletý zkušený řidič. Naším úkolem je řídit tak, abychom zvládli i jeho chybu. Když dospělý za volantem ztratí u školy deset sekund pomalejší jízdou, nic zásadního se mu nestane. Naopak může zabránit zcela zbytečné tragédii. Začátek školního roku tedy vyžaduje od řidičů tři věci: méně rychlosti, více pozornosti a kus obyčejné dospělácké odpovědnosti. Děti se teprve učí pohybovat ve světě dopravy. My dospělí bychom už měli vědět, jak nebezpečný tento svět dokáže být,“ uzavírá Roman Budský.
Kdy jsou děti v největším ohrožení Data Policie ČR za období 2020–2025 za měsíc září a věkovou skupinu 0–14 let jsou jednoznačná. Za šest sledovaných let se v září stalo 2 678 dopravních nehod s účastí dítěte, při nichž bylo 6 dětí usmrceno, 49 těžce zraněno a 1 153 lehce zraněno. Celkové ekonomické ztráty jen za září a tuto věkovou skupinu dosáhly 6,9 miliardy korun. Nejnebezpečnější hodinou dne je v pracovní dny odpolední interval 15–16 hodin (172 případů). Ranní školní špička 7–8 hodin přitom není o mnoho klidnější, za sledované období 99 nehod s dětmi, přičemž v sobotu a neděli ve stejnou hodinu jsou čísla téměř nulová. Přímý důkaz, že právě školní rytmus děti do rizika vhání. Kde se nehody stávají? 95,3 % z nich ve dne a 67,9 % v obci. Tedy v prostředí, které rodiče považují za bezpečné. Nejčastější příčinou je nedání přednosti v jízdě (380 případů), nesprávný způsob jízdy (215) a nepřiměřená rychlost (174). Čísla také bourají jeden z nejrozšířenějších rodičovských mýtů. Z celkových dat za děti 0–14 let za období 2020–2025 vyplývá, že 47,8 % zraněných dětí sedělo v autě jako spolujezdec. Chodci tvoří 28,1 %, cyklisté 16,3 % případů. Auto tedy není automaticky nejbezpečnější volba. „Zejména pokud dítě není správně připoutáno, sedí v nevhodné nebo špatně nainstalované autosedačce nebo má pod pásem bundu,“ komentuje Markéta Novotná. Zdroj: Markétina dopravní výchova |
