Vůz na baterky, jako ta jediná cesta k budoucnosti? Možné to je, ale Shell Eco-Marathon přináší i trochu jiný pohled na věc. Přestože se dnes pozornost soustředí hlavně na elektromobily, tato mezinárodní soutěž ukazuje, jak daleko lze posunout účinnost i u spalovacích motorů.
Shell Eco-Marathon je vlastně přehlídkou technicky inovativních vozidel. A každoročně při ní konstruktérské týmy představují mimořádně úsporné prototypy. Soutěží se ve třech kategoriích: vodíkové vozy, elektromobily, ale nejsledovanější jsou ty z třetí kategorie, se spalovacím motorem. Protože stroje, které se tohoto vědeckotechnického zápolení účastní, jsou díky ultralehké, kompaktní a aerodynamické konstrukci schopné ujet i stovky kilometrů na jediný litr paliva.
Co to žere? Vítězný Supermileage jezdí na etanol, líh. Do své „nádrže“ ho tankuje po třiceti mililitrech.
O čem soutěž Shell Eco-Marathon vlastně je, to názorně demonstruje i letošní vítěz. Tím je vozidlo zvané Supermileage a dokáže – tedy teoreticky – ujet 3 452 kilometrů na jediný americký galon paliva.
Přepočítáno z imperiálních objemových jednotek, tenhle konstrukčně naprosto vyladěný „drobeček“ ujede na jeden litr pohonné hmoty vzdálenost 912 kilometrů. A s tím jedním americkým galonem paliva v nádrži by tedy urazil vzdálenost, která by vystačila na cestu z Utahu až do New Yorku.
Jen pozor prosím, jde skutečně jen o „teoretickou spotřebu“, dosaženou v soutěžních podmínkách. A pro jistotu ještě zdůrazníme, že vítězné vozidlo Supermileage opravdu není navrženo jako sériově vyráběný automobil.
Jde o čistě experimentální produkt, který názorně dokazuje, že vozidla se spalovacími motory mohou být za vysoce specifických podmínek extrémně účinná.
Vítězné Supermileage bylo v měrné spotřebě o 196 kilometrů na dojezdu lepší, než úsporný prototyp týmu na druhém místě. A o 1 448 kilometrů lepší, než u vozu a týmu z třetího místa.
I když jsou ta čísla skutečně ohromující, vítěz zase tak překvapivý nebyl. V Shell Eco-Marathon už potřetí za poslední čtyři roky zvítězil tým BYU, tedy strojní inženýři z Univerzity Brighama Younga, soukromé výzkumné univerzity v utažském Provo.
Recept na úsporný provoz tu zjevně znají a stále nacházejí nové způsoby, jak z jednoho litru paliva získat ještě větší dojezd.
Stovky kilometrů na jediný litr paliva. Anebo až tisíce kilometrů, na jediný galon. Zní to nesmírně lákavě, ale jde jen o teoretickou spotřebu, dosaženou v soutěžních podmínkách.
Specifika provozu takového superúčinného vozu ostatně podtrhují, že jízda se Supermileage není pro každého. Předně, aby se člověk vůbec vešel na sedadlo řidiče, nesmí měřit více než 163 centimetrů a vážit více než 54 kilogramů.
Inovativní vozidlo váží pouhých 49 kilogramů díky lehké karoserii z uhlíkových vláken a má palivovou nádrž o objemu pouhých 30 mililitrů. Tedy nádrž ne o moc větší než laboratorní zkumavka. Pojme jen tolik, aby vozidlo ujelo přibližně 32 kilometrů, než bude potřeba znovu doplnit palivo.
Vzhledem k tomu, že Supermileage bylo vytvořeno pouze pro testování na závodních tratích a soutěže, jako technologický koncept, nedá se nutnost častého doplňování paliva považovat za zásadní problém.
Aby BYU dosáhli toho tabulkově neuvěřitelného dojezdu 3 452 kilometrů na galon paliva, odstranili z vozidla všechny moderní prvky běžných automobilů, a vše zjednodušili na absolutní konstrukční minimum. Vyplatilo se to, jejich Supermileage je teď šampion. Vynikl v konkurenci dalších osmdesáti super-úsporných vozidel. Ale opravdu jen v soutěži.
V běžném provozu by řidiče super-úsporného vozu pochopitelně deptalo, že k cíli můžete vyrazit maximální rychlostí pouhých 37 kilometrů v hodině, a že každou hodinu musí zastavovat, aby tu objemem nepatrnou nádrž znovu doplnil.
Tým strojních inženýrů z BYU si vítězstvím vysloužil odměnu ve výši 6 000 dolarů, a navíc pozvání na světové finále globální soutěže Shell Eco-Marathon, která proběhne v roce 2027 v Kataru.
