Radim Uzel si cení žen za volantem.
Rázně tak vyvrací názor, že každá řidička je pohromou na silnici. „Nešikovnost mnoha žen za volantem je způsobena jednoduše tím, že nejsou vyježděné.
Ten jejich chlap je totiž za volant pustí jen výjimečně. Důkazem, že i žena může řídit dobře, je třeba moje dcera. S tou mám pocit absolutního bezpečí. A to i přesto, že jezdí dost ostře,“ říká známý sexuolog.
Kolik aut jste vystřídal?
Za život jsem jich měl jedenáct. To mám spočítané přesně. První byl trabant a po něm jsem měl dacii, což bylo nejhorší auto ze všech. Poté přišla éra škodovek ukončená Škodou Forman. Pak jsem měl jen seaty.
Ten současný je už čtvrtý. Když jsem kupoval prvního, ještě neexistovala octavie. Kdyby tomu tak bylo, asi bych zůstal u škodovky. Držím totiž zásadu, že nikdy si nekupuji horší auto, než bylo to předchozí.
Nerad vzpomínáte na dacii. Co říkáte na tu novou?
Jak mám k nějaké značce negativní vztah, už se to nezlepší. Toto jméno v mých očích už nikdy nebude rehabilitováno. S tímhle vozem jsem prožil tak děsivé zážitky v Jugoslávii a v Řecku, že na to nechci ani vzpomínat. Jediné, co snad můžu ocenit, že dokázala pojmout spoustu konzerv a propanbutanový vařič. A spát se v tom dalo, což v trabantu nešlo.
Měl jste čtyři seaty. Čím si vás získaly?
Jsou to dobrá auta a roli hrají i osobní vazby k autosalonu, kde jsem si je koupil. Za ty roky tam mám spoustu známých. Oni na mě hrají takovou hru, které většinou podlehnu. Když se objeví nějaký nový model, nechají mě v něm povozit, tím mě namlsají a pak mi vysvětlí, že pokud tam to staré auto nechám protiúčtem, už pak doplatím jen pár tisíc.
Jaký jste si zvolil motor?
Mám tam naftový dvoulitr. Žere to trošku víc než to minulé toledo, ale zase to opravdu jede.
Jste zarytý vyznavač nafty?
Byl jsem až do doby, dokud byla nafta levná. Dnes už ten rozdíl není téměř žádný.
Jezdíte často do zahraničí?
Teď už spíš létám. Hodně ale najezdím dím po republice. Ročně ujedu čtyřicet až padesát tisíc kilometrů.
Kam jste dojel nejdál?
Asi do Norska, až k severnímu polárnímu kruhu. To jsem měl druhé toledo. Se Škodou 130 jsem přejel Pyreneje. To jsme byli v Andoře. Se stanem, konzervami... Tak, jak se dříve běžně cestovalo.
V jaké zemi se vám řídilo nejlépe?
Třeba právě v Norsku to byla paráda. Ale spíš si vybavím, kde to bylo nejhorší. To jsou totiž ty jižní státy, kde mě hrozně rozčilují věčným troubením. Avůbec nejstrašnější zážitek z auta mám z káhirského taxíku. O půlnoci mě vezl na letiště a já myslel, že udeřila má poslední hodinka. Semafory tam vůbec neuznávají a místo brzdy mají klakson.
Je něco, co byste na našich silnicích rád změnil?
Často vídám nesmyslně sníženou rychlost. Když právě v Norsku vidím ceduli, že mám jet šedesát, vím, že je potřeba, abych těch šedesát jel. U nás je často šedesátka na místech, kde je to nesmyslné. No a řidiči to vědí, a proto takové značky podceňují.
To máte stejné, jako když budete devětkrát křičet, že se topíte, a ono se vám nic dít nebude. Když se podesáté budete topit doopravdy, už se na vás každý vykašle. Taky často nadávám na to, že pravidlo zipu u nás pochopil jeden řidič ze sta.
Jaký jste řidič?
Samozřejmě dobrý. (smích) To vám asi říká každý, ne? Jezdím spíš ostřeji. Neměl bych to říkat, ale na dálnici sto třicet pořád nejedu. Na některých úsecích dálnice to považuji za zbytečné. Pokud vím, že provoz a stav dálnice umožňuje, abych jel sto padesát, jedu sto padesát.
Říkal jste, že jste měl trabanta. Jak na tohle auto vzpomínáte?
To byl úžasný vůz. Vyznačoval se tím, že měl elektriku u předního kola. Pokud se vjelo do kaluže a těsnění nebylo v naprostém pořádku, přestalo to jet. Výborné také bylo, že když se to někde ťuklo, spravovalo se to leukoplastí, což byl v nemocnici velmi dostupný prostředek.
A pokud to přestalo jet z neznámé příčiny, pomáhalo fouknutí do nádrže. Ucpávala se karburace, takže stačilo mít pořádný nátisk - a tím způsobit přetlak. To byl můj vynález, který jsem doporučil dalším lidem. A oni pak byli rádi, protože to fungovalo.
Jak jste na to přišel?
Nouze naučí Dalibora housti. Měl jsem to nacvičené ze skútru, tak mě napadlo, že by to mohlo fungovat i tady. Prostá logika technického laika.
Jste sexuolog. Jak se díváte na sex za volantem?
Jakákoliv sexuální aktivita během jízdy je mnohem nebezpečnější než telefonování. Přitom v žádném dopravním předpise není napsáno, že během jízdy nemáte sahat na ženskou. Takže sex v autě pouze tehdy, pokud vůz stojí a má zataženou ruční brzdu.
 NEJSEM OPRAVÁŘ Radim Uzel si u aut cení hlavně spolehlivosti. Přiznává, že do opravy automobilu se nepouštěl ani v době, kdy vlastnil vozy, u nichž opravu zvládl i laik |
