Až boj s emisemi zdraží auta a protlačí elektromobily, dojde na sdílení

Většina majitelů využívá auto v průměru jen hodinu denně. Má smysl ho po zbytek času s někým sdílet nebo si ani svoje auto nekupovat a jen občas si ho vypůjčit? Šéf carsharingové firmy tvrdí, že sdílet má smysl, pokud ročně najedete méně než dvanáct tisíc kilometrů.

ilustrační snímek | foto: Depositphotos

Automobilový průmysl čekají v nejbližších letech dramatické změny. Drakonické snižování limitů na emise CO₂ povedou s velkou pravděpodobností k dalšímu zdražování automobilů. Ceny ostatně stoupají už teď (čtěte zde).

Elektromobily nejsou výrobně levné zejména kvůli bateriím, a pokud nepřijde nějaký zásadní technický objev, nebudou ceny baterií nijak výrazně klesat hlavně kvůli celosvětové poptávce po drahých kovech, které jsou jejich nedílnou součástí. Pokud se lidé nevzbouří a nebudou bránit mobilitu jako jeden z pilířů své osobní svobody, bude aut na silnicích ubývat. Motoristé na nová auta jednoduše nebudou mít, budou tedy udržovat při životě staré vozy.

Sdílené auto máte po ruce kdykoliv

Zkusili jsme minutovou autopůjčovnu

V České republice, zejména v Praze, začaly služby sdílených vozů fungovat v roce 2018 a loni v dubnu se objevil zavedeným společnostem Car4Way nebo Ajo nový konkurent. Anytime Carsharing s čistě hybridní flotilou vozů Toyota Yaris Hybrid. Otestovali jsme to

Dnes proto část automobilek vidí budoucnost ve sdílení aut. Jedni to vykládají ekologicky – například podle průzkumu společností Daimler a BMW může jedno sdílené auto nahradit až osm těch privátně vlastněných, čímž se výrazně sníží produkce CO₂. Další zase vycházejí z průzkumů, podle kterých mladí lidé nechtějí věci včetně aut vlastnit, ale raději je sdílet. Na druhou stranu je ovšem třeba říci, že právě mladí nepatří k těm, kteří si reálně auta kupují, už dlouhé roky. Jednoduše na ně nemají a automobilky na ně zaměřují své kampaně proto, aby se jim vryly do podvědomí. A až budou bonitní, možná si právě na nějakou konkrétní značku vzpomenou.

Pro ilustraci, skoro přesně před rokem Luca de Meo, tehdejší šéf značky Seat a nově vládce automobilky Renault, uváděl, že průměrný věk zákazníků, kteří si kupují nové auto, je v rámci Evropy třiapadesát let. Potřeba prostředek individuální mobility vlastnit se navíc rapidně zvyšuje s příchodem dětí.

Pokusů o společné socialistické vlastnictví už máme za sebou několik a masově a dlouhodobě nefungovaly, ale určitě platí, že pro určitou specifickou část trhu má sdílená mobilita smysl – v určitém věku, za určité situace a na určitém místě. Podívali jsme se tedy trochu podobně, jak takový carsharing funguje, jaké jsou jeho výhody a nevýhody.

Moskva sdílení zaslíbená

Prozkoumali jsme to na příkladu firmy HoppyGo, která funguje jako služba klasického sdílení aut. Na rozdíl od většiny ostatních carsharingových projektů, které jsou ovšem v reálu vlastně klasickými autopůjčovnami, jež do odvětví vnesly moderní technologie, pohotovostní rezervace vozu přes různé aplikace, lepší dostupnost aut a účtování po minutě, HoppyGo auta sama nevlastní, ale zprostředkovává zápůjčky mezi jejich majiteli. Kdo vůz v určité době nepotřebuje, může si přivydělat tím, že ho půjčí někomu jinému, kdo potřebuje krátkodobě vůz, který nevlastní.

Takových služeb je zatím relativně málo. Podle loňské analýzy společnosti Movmi je jich zhruba 6 procent a fungují v 19 zemích světa. Důvodem jsou často omezení související s pojištěním takto sdílených vozidel. Klasický carsharing byl jinak loni dostupný občanům v 51 zemích světa.

Pro zajímavost, „hlavním městem“ carsharingu byla loni Moskva, kde působilo 20 společností, které nabízely sdílení 16 500 vozidel. Mezi státy, kde působí nejvíc operátorů, patří USA (33), na druhém místě je Itálie (27) a třetí Rusko. V Rusku a Itálii ale nepůsobila loni žádná služba typu HoppyGo.

Na konci roku 2019 měla služba HoppyGo v Česku 66 tisíc uživatelů. Vozy této platformy se nacházejí ve více než 240 českých městech. Uživatelé mohou vybírat již ze zhruba 1 800 aut a více než 300 modelů. Kromě běžných aut je v nabídce i několik elektromobilů včetně Tesly modelu S. Opravdovou raritou je třeba limuzína Lincoln Town Car a brzy si bude možné půjčit i několik veteránů značky Škoda.

Kdo a jak tuto službu využívá? Nejtypičtějším uživatelem služby s více než polovičním podílem je muž ve věku 25 až 34 let. Ženy tvoří pětinu uživatelů, ale jejich zastoupení mezi uživateli sdílené mobility neustále roste. „Platforma HoppyGo je přístupná všem, což potvrzuje třeba i 119 evidovaných národností mezi uživateli, i když samozřejmě dominují především ti tuzemští. Službu využívají všechny věkové kategorie – našemu nejstaršímu registrovanému uživateli bylo v loňském roce 90 let,” uvádí Robin Švaříček, šéf HoppyGo.

Největší zájem je o vozy Škoda Fabia a Škoda Octavia, na popularitě však čím dál více získávají také užitkové vozy jako například Ford Tranzit či VW Transporter. Největší zájem o zápůjčky je logicky ve velkých aglomeracích v čele s Prahou, Brnem a Ostravou. Průměrný nájezd při zápůjčce činil více než 500 km. V létě zákazníci najezdí více než v zimě (cca 700 kilometrů). Průměrná délka zápůjčky činila 3,6 dne.

Carsharing, nebo autopůjčovna?

Možnost mít auto jen na určitou dobu nepřišla až s carsharingem. Půjčovny aut fungují i v Česku už desítky let. Jaký je mezi těmito službami rozdíl? Většina provozovatelů carsharingu by na prvním místě řekla cenu. Nabídka aut je u obou služeb velmi široká, takže když budete chtít, najdete podobné auto na stránkách renomované celoplanetárně působící autopůjčovny třeba i za třikrát vyšší cenu než u carsharingu.

Jsou ovšem i menší české autopůjčovny, které dokážou sdíleným vozům celkem dobře konkurovat. Ale v průměru je pravda, že autopůjčovny jsou dražší. Zásadní rozdíl je tak ve službách. V obou případech většinou přebíráte i vracíte auto s plnou nádrží, existují i různě velká omezení na počet najetých kilometrů.

Výhodou autopůjčovny bývá větší garance, že auto dostanete v pořádku a čisté, často bývá v ceně i pojištění proti krádeži a poškození. Půjčujete si ho a vracíte ale na jednom konkrétním místě, pobočce autopůjčovny. Ta také obvykle vyžaduje složení kauce. Carsharing bývá flexibilnější v tom, že auto se dá půjčit kdykoli (autopůjčovna má otevírací dobu). Auto není vždy nutné si vyzvednout a vrátit na stejném místě, ale třeba kdekoli v rámci jednoho města.

Odemyká se pomocí aplikace v telefonu, takže není nutné si dojít někam pro klíče. Garance technického stavu nebo čistoty ale není taková, protože zejména u aut odstavovaných na ulici nemůže carsharingová firmy kontrolovat všechna auta každý den. Toto shrnutí je však poněkud zjednodušující, protože záleží na konkrétní nabídce konkrétní firmy. Stejně jako najdete drahou autopůjčovnu, kde si můžete auto převzít jen na jednom místě, a to od 9 do 16 hodin, jsou i autopůjčovny, které vám auto přistaví kdykoli a kamkoli chcete.

Pokud chcete auto půjčit na delší dobu, nemůže ani jedna z těchto služeb konkurovat operativnímu leasingu, který by vás na měsíc vyšel přibližně o třetinu až polovinu levněji ve srovnání s carsharingem, a ještě lépe ve srovnání s autopůjčovnou. Ale nejde si tímto způsobem vzít auto jen na měsíc, nejkratší doba bývá 12 měsíců nebo déle.

Hranicí je 12 tisíc kilometrů

Šéfem HoppyGo je bývalý finanční ředitel společnosti Leo Express Robin Švaříček.

Využíváte vy sám služby carsharingu, tzn. půjčujete svoje auto nebo si půjčujete od někoho?
Ano, své auto často půjčuji. Vzhledem k tomu, že jej nepotřebuji každý den, tak jsem rád, že ho využije někdo jiný. Na této efektivitě je postavený celý koncept sdílení vozů. Měli bychom se naučit pracovat s věcmi, které máme, ale neumíme je maximálně využít.

Pro koho je tato služba vhodná?
Podle našich výpočtů se uživatelům vyplatí půjčovat si auto do hranice 12 tisíc najetých kilometrů ročně. Do této hranice přitom dle statistik spadá velká část populace, takže potenciál služby je obrovský.

Jak vychází carsharing ve srovnání s jinými formami „nevlastnictví“ auta, tedy autopůjčovnou nebo leasingem?
Výpůjčka nejtypičtějšího vozu – Škody Fabia – v případě P2P (klient-klient) carsharingu vychází zhruba na polovinu ceny, kterou byste zaplatili v klasické autopůjčovně. Od letošního roku také spolupracujeme s pojišťovnou, která nám připravila pojištění na míru a částka za pojistné v průměru zlevnila o 50 %. Celková cena za zápůjčku dramaticky klesla, čímž se služba otevírá stále více zákazníkům. Nedávno jsme rovněž spustili zvýhodněný měsíční tarif, díky kterému jsme schopni konkurovat i operativním leasingům. V tomto případě sice vycházíme zhruba o třetinu dráž, nicméně zákazník se nemusí smluvně zavazovat k 12 či 24 měsícům používání služby. Co se týče porovnání s modelem carsharingu s vlastní flotilou, tak ta zase cílí na úplně jiného zákazníka – v porovnání s námi by v tomto případě víkendová zápůjčka vozu s naším průměrným nájezdem dosahovala téměř astronomických výšek.

Využívají službu jen privátní zákazníci, nebo i firmy? A má to vůbec pro firmy smysl? Soukromý majitel jim asi těžko vystaví fakturu?
Pro firmy půjčování vozů přes P2P carsharing samozřejmě smysl má. U nás dokonce desítky vozů skýtají možnost odpočtu DPH. Mimo to jsou pro firmy atraktivní další faktory, jako je nízká cena za výpůjčku, široká nabídka vozů jak osobních, tak užitkových, flexibilita délky pronájmu a samozřejmě spolehlivost. Právě pro firmy připravujeme nový produkt na míru, který by měl pokrýt poptávku po častém sdílení, a věříme, že jej spustíme letos.

Klíčovým bodem carsharingu je důvěra mezi oběma stranami. Ve společnosti se najde určitě procento lidí, kteří nebudou respektovat pravidla nebo budou podvádět. Jak jsou ošetřeny sporné případy, kdy nájemce vrátí auto poškozené nebo naopak majitel zatají nějakou vadu?
V prvé řadě bych chtěl vyzdvihnout naše uživatele, protože sporných či nějak problematických případů máme opravdu málo – v řádu jednotek ročně. A vzhledem k tomu, že na platformě máme již téměř 70 tisíc uživatelů, považuji výsledek za velký úspěch. Osvědčilo se nám spolehnout se na samoregulaci, kdy se majitel vozu s řidičem vzájemně hodnotí, a tím pádem se motivují k tomu, aby se k sobě i k vozům chovali maximálně slušně a s respektem k majetku druhého. Zároveň při registraci všechny uživatele prověřujeme důkladným scoringem.

A jak se postupuje v případě, že se obě strany nedohodnou?
Vždy se snažíme našim uživatelům vyjít vstříc a nabídnout jim nejlepší možný servis, aby k podobným situacím nedocházelo. V případě sporu mezi majitelem vozu a řidičem nestraníme samozřejmě nikomu, k oběma přistupujeme neutrálně a plníme roli mediátora. Naštěstí však k podobným situacím skutečně takřka nedochází. Naši uživatelé jsou skvělí v tom, že se k sobě chovají ohleduplně a zároveň férově.

Jak je to se ziskovostí? Řada carsharingových služeb kvůli finančním problémům skončila. Nejznámější je krach firmy Autolib v Paříži, ale Car2Go skončila v Londýně, ZipCar opustil Brusel…
Úspěch platformy pro nás v prvotní fázi není měřen jen ziskem, ale především růstem zákaznické základny, počtem zápůjček a rozšířením všeobecného povědomí o tom, co je P2P carsharing a jaké výhody oběma stranám sdílení přináší. Vzhledem k tomu, že neustále rosteme a daří se nám rozšiřovat povědomí o sdílené mobilitě mezi širokou společností, tak si myslím, že jsme v tom zatím úspěšní. To na druhou stranu neznamená, že nejsme orientování na finanční výsledky. V letošním roce službu spustíme v dalších zemích, to myslím jasně ukazuje důvěru akcionářů v naši službu.