Na podzim 2015 byla Dieselgate v plném proudu a 11. listopadu rezignoval šéf celého koncernu Martin Winterkorn. Audi jako takové bylo sice v té době bez poskvrnky, ale v americké pobočce to vřelo. Prý se rozhořel boj mezi dvěma skupinami zaměstnanců: jedni chtěli se vším ven a přiznat, že i oni sami obcházeli americké zákony, druzí byli proti.
Představitelé Audi šli na kobereček k vyšetřovatelům amerických vládních agentur EPA a CARB 19. listopadu. Na setkání v Ann Arbor nedaleko Detroitu připravovali speciální prezentaci, která se neustále přepracovávala. A právě do ní podle německého Süddeutsche Zeitung Rupert Stadler zasáhl a odstranil z ní přiznání k dalším podvodům.
Na co je třeba AdBlueČištění spalin SCR Selective Catalytic Reduction (selektivní katalytická redukce) snižuje množství škodlivin ve výfukových plynech tím, že vstřikuje do výfukového potrubí před katalyzátor aditivum na bázi močoviny, známé pod obchodním označením AdBlue. Aditivum dopadá na speciální povrch, kde se promíchá s výfukovými plyny vycházejícími z filtru pevných částic (DPF). Jejich teplo okamžitě rozkládá močovinu na čpavek, který začne reagovat s oxidy dusíku (NOx) ve výfukových plynech. Dochází pak k rozkladu oxidů dusíku na neškodný dusík a kyslík. |
Jádrem problému bylo to, že se inženýři museli vyrovnat s velice drsným limitem při použití AdBlue (viz box) u naftového šestiválce, který byl vyvinut speciálně pro americký trh. Spotřeba močoviny neměla překročit 1,2 litru na 1 000 km. Prezentace jasně uváděla, že je to proto, aby ve výfukovém potrubí nevznikaly usazeniny. Jenže v Audi také chtěli, aby celá nádrž močoviny vydržela mezi servisními prohlídkami, tedy celých 16 000 km. Uvedená spotřeba roztoku AdBlue odpovídala jízdě ustálenou rychlostí 54 km/h.
V původní prezentaci proto bylo uvedeno, že řízení čištění výfukových plynů počítalo se dvěma módy. V tom prvním, který byl určen pro klidnou jízdu, bylo do výfuku vstřikováno nezbytné množství močoviny. Druhý režim byl navržen pro dynamické zacházení a využíval „alternativní“ dávkování AdBlue. Něco takového je v USA zákonem zakázané.
Stadler přijel do Detroitu společně s Michaelem Steinerem, který emisní aféru řešil v rámci celého koncernu VW. Oba si mysleli, že dokážou vše před americkými úřady zakrýt, a proto 18. listopadu vývojářům nařídili, aby text prezentace upravili. Byl výrazně zkrácen, celá část týkající se řízení spotřeby močoviny byla vypuštěna. Místo toho Steiner nadiktoval jednomu ze svých podřízených upravený, zjednodušený text. Ani on není žádná malá ryba, dnes je členem představenstva Porsche pro výzkum a vývoj.
Následující den v Ann Arbor představitelé Audi (již bez Stadlera) přiznali, že v použitém řídicím softwaru existují tři funkce, které předtím zatajili. Ale jen jednou z nich bylo zakázané celkové vypínání systému čištění výfukových plynů. „Zastropování“ spotřeby AdBlue se v té chvíli nedalo nijak objevit. Až další a další slyšení během následujícího roku odhalila další nezákonné softwarové triky. A mezi nimi i systematické snižování spotřeby močoviny.
Skončí Stadler?
Jak již bylo řečeno v úvodu, Rupert Stadler dosud jako zázrakem aféru Dieselgate přežil. Ale pokud je výše uvedený obraz dění pravdivý, je evidentní, že před americkou vládou jednoduše ilegální software zatajil. Mezi zaměstnanci firmy prý sílí hlasy volající po jeho odstoupení, ale majitelé VW za Stadlerem stojí. Na žádost německého tisku přišlo z ústředí krátké vyjádření, že aktuální verze zprávy amerických vyšetřovatelů nemluví o žádném pochybení jakéhokoli současného nebo minulého člena představenstva. V případě Michaela Steinera se Němci z Porsche dočkali odpovědi, že „nebudou komentovat probíhající vyšetřování.“ Soud v Mnichově zatím jen potrestal celé představenstvo Audi pokutou. Jeho členové prý porušili svoje povinnosti, když před podvodem zavřeli oči.
