Není to nejlepší auto světa, ale má rozhodně největší charisma. Jejich majitele můžete nařknout ze snobství, ale až do něj usednete, pochopíte, proč stojí skoro deset milionů.
Ferrari dnes potkáte zaparkované i před vesnickou diskotékou nebo supermarketem a rolls dražší není. Na britského aristokrata si ale každý boháč netroufne. Kromě peněz totiž musíte mít úroveň a nebát se peníze ukázat.
Když jsem tedy v sedm ráno před setkáním s fotografem sháněl na pražských Vinohradech snídani, nezbylo než zaparkovat před jediným otevřeným obchodem - asijskou samoobsluhou. A připadal jsem si fakt nepřístojně, metaři málem upadlo koště.
Říkalo se, že je trapné si řídit rollse sám. To už je dnes zapomenuto. Samozřejmě si k němu můžete šoféra v uniformě, který vám před divadlem otevře dveře, najmout. Ale už se to moc nenosí. A když máte vlastního řidiče, můžete ho poslat na speciální školení do Británie přímo k Rollsu. Naučí ho tam třeba, že při poruše nemá otevírat kapotu. Pohled na dvanáctiválec trůnící pod předlouhou kapotou je opravdu impozantní. Ale rolls-royce se přeci neporouchá!
Jednoduchý šarm
Ovládání musí zvládnout bez chybičky i sedmdesátiletý řidič stoleté baronky, kterou nikdy ničím jiným než rollsem nevezl. Pravda, dnes jsou hlavními zákazníky draví čínští boháči s tabletem v ruce, ale rolls je prostě autem šlechty.
Takže žádné dotykové displeje a přehršel tlačítek. Ovládání ventilace tedy ctí stejnou logiku jako před čtyřiceti lety a na pohled vypadá jako manuální klimatizace. Výdechy ventilace se ovládají jako v rollsech z třicátých let - tyčkou s kuličkou na konci, otvíráte je tahem. A logické ovládání teploty dvěma kolečky pro vrchní a spodní část těla. Že máte všechna sedadla (i vzadu) polohovatelná elektromotorky, odvětrávaná a vyhřívaná, je samozřejmost, tak proč na to upozorňovat.
Ghosta si nepořizuje jen tradiční aristokracie, ten prodloužený si koupí třeba úspěšný byznysmen. Přes týden ho vozí šofér a on vzadu dělá byznys, s notebookem na mahagonovém stolečku. A o víkendu za volant sedne sám a vyveze rodinu na riviéru. Na zadní sedačky si klidně připevní dětské sedačky, tak mi to aspoň popisoval Frank Tiemann, člověk, který značku v Evropě propaguje.
Moderní rolls tak samozřejmě má navigaci, vestavěný TV tuner, na palubě wi-fi a další moderní nezbytnosti. Spíš jako by se za ně ale styděl. Vnitřek je jednoduchý a rafinovaný zároveň. Když není třeba, je velký displej na přístrojovce schovaný, dvířka, která ho schovají, ale samozřejmě ovládá elektromotorek.
Má nebojácné tvary a rafinované křivky. Ghost - anglicky duch, jako menší z nabídky značky z Goodwoodu (větší je model Phantom), razí designérský sloh Rollsu, který se dá pojmenovat jako moderní klasicismus - je výrazný, okázale nedynamické, vznešené tvary z něj dělají osobnost, která svým majestátem zabere celou ulici.
Zhmotnění majestátu
Celé jméno vozu na fotkách je Rolls-Royce Ghost Extended Wheelbase, což značí prodloužený rozvor. Cestující vzadu proto mají o sedmnáct centimetrů místa na nohy víc než v základním provedení. Rozvor je tak skoro 3,5 metru, to je délka celého malého auta, třeba smartu.
Od sebe otevírané dveře sice nejsou ve světě dnešních aut výsadou ghostu, ale k pojetí auta to pasuje jak k žádnému jinému. Zadní vám samozřejmě otevře šofér, když prší, má v předních dveřích při ruce zasunutý deštník. Když nastoupíte, stačí zmáčknout tlačítko ukryté v zadním sloupku a dveře se automaticky zavřou.
Nohy se pak zaboří do úžasně měkoučkého huňatého koberce z extra vypasených kaledonských ovcí. Řidič se do něj ostýchá šlápnout bez přezůvek.
Jako žádný jiný
Ve srovnání s rollsem jezdí všechna auta dneška stejně. Ten chrám se nese s neopakovatelnou noblesou. Podélně uložený dvakrát přeplňovaný dvanáctiválec pod předlouhou kapotou je samozřejmost, ne to hlavní, čím se rolls vychloubá. Nic jiného pro ghost než 6,6litrový 570koňový motor nenabízejí. Není to třeba. Vždyť donedávna se ještě jako údaj o výkonu motoru uvádělo "dostatečný". Stavitelé i zákazníci rollsu mají holt jiné priority.
Sedmnáctilitrová spotřeba stejně jako cena (základní je osm a čtvrt milionu korun s daní) udiví jen toho, pro koho rolls není. Osmistupňový automat řadí hladce, že mění stupně, ani nevíte. Řidič nepotřebuje otáčkoměr, rozhodli se konstruktéři, místo toho je v kapličce neobvyklý budík zobrazující, kolik výkonu máte v záloze - při nastartování ukazuje sto procent. Přišlápnete plyn, ručka letí doleva, mohutný čumák se zvedne, auto se opře o zadní běhy, které zaberou (maximum síly je 780 Nm) a rozjedou auto s dobře dávkovanou razancí. Posádkou ale rozhodně není třeba jankovitě smýkat. Šoférovi to připomíná i řízení, které má hodně dlouhý převod. Kola se taky moc nechtějí vracet do přímého směru. Řízení je ale pevné a jisté.
Jízda v rollsu se tak líbí nejvíc na zadních sedadlech, to si dáte nohu přes nohu, pohodlně si napolohujete sedačku a kocháte se houpavě plavnou jízdou. Pro řidiče je to chvílemi těžší. Dvouapůltunový mastodont není žádný okreskový atlet. Cesty se drží statečně, ale centimetry a kila neutají. Do zatáček bude ten kolos šofér skládat opatrněji než sedmičkové BMW, na jehož základech Rolls-Royce Ghost stojí.
Svezení v rollsu se nedá srovnat s žádným jiným autem. Vůbec s ním nemusíte jezdit rychle, není proč. Po německé dálnici můžete svištět klidně dvoustovkou, těm vzadu to přijde jako stotřicítka. Po dálnici letí jak po kolejích a neuvěřitelně při tom zkresluje rychlost. Navíc to neuvěřitelné ticho - okolní svět neslyšíte, jen si tak plujete krajinou.
Půdorys toho chrámu na kolech je 5,6 krát dva metry, manévrování v uličkách pražského Starého města proto vyžaduje cvik, odvahu a někdy i štěstí, to když zásobovač zaparkuje svou dodávku trčící tři čtvrtě metru do úzké jednosměrky. Šofér má ale slušný výhled ven a v nouzi pomohou kamery, rolls je má i po stranách, abyste se na centimetry protáhli úzkým průjezdem.
Jízda s rollsem je požitek, ale dost odlišný. Ne pro sílu a rychlost nebo zrychlení na stovku za pět sekund, to pro tu noblesu. Majitelé rollsů na nich oceňují hlavně dokonalé pohodlí a klid. Na rozoraných cestách Prahy se projeví limity komfortních schopností vzduchem odpruženého podvozku. To ticho a nadhled, se kterým se nese, naruší sem tam ráz od kol. Je to spíš překvapivé než nepříjemné. A podle všeho za to můžou pneumatiky se zesílenou bočnicí, která umožňuje dojetí při defektu (gumy typu run-flat). Tím ale trpí všechna auta, která je používají.
Příbuznost s BMW řady 7 ghost neskrývá (třeba multimediální displeje a jejich ovládání poznají majitelé bavoráků bezpečně) a nijak to jeho auru nenarušuje. U Rollsu se za to, že patří mnichovské automobilce, nestydí, ale ani se tím nijak výrazně nechlubí. Jinak to prostě nejde, bez velkého koncernu v zádech by malá značka nepřežila. I přesto, že díky rozhazovačnosti Číňanů a šejků prodává jako nikdy předtím.
The Spirit of EcstasyJe to neopakovatelný pohled: zpoza volantu se díváte přes dlouhatánskou kapotu a tam, na úplném konci, na chrámu mříže chladiče, sedí Eleanor Thorntonová. Vlastně její soška. Sochař Charles Sykes jí dokonce přidal křídla. Každý řidič rollsu na se tu krásnou ženu dívá zpoza volantu, a když zaparkuje, uloží ji ke spánku do skrýše v masce chladiče (elektromotorek schovává znak před vandaly). Eleanor Thorntonová je skutečná postava, byla sekretářkou pionýra automobilismu, lorda Montagu of Beaulieu, a hlavně jeho milenkou, se kterou měl i dítě. Soška oficiálně pojmenovaná "The Spirit of Ecstasy" původně ilustrovala katalog automobilky pro rok 1911, ale nakonec se z ní stal symbol Rolls-Royce. |
