Retardérů je celá řada. Od klasických rovných pásů až po typy složené z kulatých „talířů“, říká se jim zpomalovací polštáře (tyto žlutočerné lentilky nenávidí kromě řidičů také cyklisté). Rovněž materiál je různý, od kovu přes beton až po plast. Na vozovku se skládají po částech a uchycují se šrouby do asfaltu či dlažby.
Umístění retardérů není povoleno na vozovkách první třídy, pouze nižších. Kde budou, rozhodují obce a města ve spolupráci s dopravní policií. Někde místa vybírají speciální dopravní komise měst. Často reagují na žádosti obyvatel.
Mezi klady rozhodně patří, že se sníží rychlost dopravního proudu, mezi nevýhody to, že se v místě zvýší hlučnost a prašnost. A protože se narušuje plynulost jízdy, tak roste spotřeba auta a tím i množství emisí. Daní za bezpečnost jsou poničené tlumiče, které musí řidiči častěji měnit. Většina řidičů je proto nesnáší.
Podívejte se, co se děje s autem při přejezdu retardéru:
Retardéry zpomalují i sanitky, hasiče či policisty v akci. Stěžují si na ně dopravci zboží, například potravin, kterým natřásání při přejíždění hrbolů škodí. Při zimní údržbě znesnadňují práci řidičům sněžných pluhů.
Internetová encyklopedie Wikipedia cituje výzkum Britské automobilové asociace, která srovnala spotřebu paliva při stálé rychlosti 30 mph (48 km/h) oproti jízdě přes zpomalovací prahy a zjistila vzrůst spotřeby ze 4,9 na 9,1 litru/100 km. Při prostém snížení rychlosti ze 30 na 20 mph (32 km/h) stoupla spotřeba jen o 10 %. „Podobný výzkum údajně provedla britská Laboratoř dopravního výzkumu, podle níž na silnicích se zpomalovacími prahy jsou zvýšeny emise oxidu uhelnatého až o 82 % a oxidu dusného až o 37 %,“ píše Wikipedia.
Dopravní inženýři znají i méně agresivní způsoby, jak provoz zpomalit. Zklidnění komunikace přinese například zúžení vozovky, náhlá změna směrových podmínek (šikana), změna barvy nebo jiná změna povrchu vozovky. Rozšířená a efektivní je také takzvaná opticko-akustická brzda v podobě příčných čar na vozovce, které se postupně zhušťují.
