Půjčujete auto? Tak pozor, ať nebourají, jinak vás to přijde draho

Jakkoliv se počet aut v Česku neustále zvyšuje, stále jsou tací, kteří vlastní auto nemají. Občas si jej tak půjčí třeba od kamarádů nebo rodiny. Ale takové zápůjčky mohou pro majitele vozidla znamenat dost problémů.

ilustrační snímek | foto: Jiří Meixner, iDNES.cz

Pořídit si auto může být pro někoho drahé, pro jiného zbytečné. Především v situaci, kdy jej potřebují jen někdy. Proto se může stát, že se na vás obrátí některý ze známých či rodinných příslušníků s tím, že by auto potřeboval půjčit. Než to uděláte, dobře si ale promyslete, zda je to dobrý nápad. V případě delších zápůjček auta je pak na místě toho, kdo si jej od vás půjčil, zapsat jako provozovatele do techničáku.

Problém může nastat především po dopravní nehodě, kterou zaviní řidič vašeho vozidla. Ano, pojišťovna poškozenému uhradí škody, ale vám se zvýší cena pojištění a přijdete o bonusy. Jde tomu nějak předejít? Na to jsme se zeptali u několika pojišťoven, které se vesměs shodují na to, že moc ne.

„Podle nového zákona o povinném ručení je od tohoto roku zodpovědný provozovatel vozidla za to, že má vozidlo sjednáno povinného ručení. Tzn., že za přestupky, pokuty za rychlost z radarů, parkování apod. zodpovídá provozovatel vozidla zapsaný v technickém průkazu. A právě zmíněné pokuty bude hradit provozovatel nikoliv majitel. Proto je vhodné, pokud vozidlo bude využívat někdo např. z rodiny dlouhodobě, doporučujeme provést zápis do technického průkazu. Pokud dojde k nehodě, odpovědnost za škody řeší pojišťovna na základě povinného ručení, které je sjednáno na vozidlo. Za pojistníkem jdou pak i případné budoucí škody, které mohou mít vliv na výslednou cenu pojištění,“ vysvětlil tiskový mluvčí pojišťovny Kooperativa Milan Káňa.

S ním souhlasí i Jan Marek z pojišťovny Generali Česká, který upřesnil: „Pokud vozidlo zapůjčím kamarádovi nebo příbuznému na delší dobu, pak by ta osoba měla být zavedena do registru jako provozovatel, a pak je i zodpovědná za sjednání povinného ručení. Ideálně by tedy měla sjednat smlouvu na sebe v roli pojistníka.“

Ani dvě smlouvy to nevyřeší

Napadla nás možnost, jak by to vypadalo, kdyby na jedno vozidlo bylo sjednáno více pojistných smluv. Jedna by byla vaše, další toho, kdo si auto půjčuje. Možná to na první pohled vypadá jako logický krok, fakticky to ovšem může vyústit v řadu problémů. A to jak s malusy, tak s výplatou pojistného.

„Principem povinného ručení je, že se pojišťují samotná vozidla, nikoliv jejich řidič. Jinak řečeno, pojištění se váže k vašemu vozidlu, tedy k jednomu autu se sjednává jedna pojistná smlouva. Čistě technicky můžete mít k vozidlu sjednaných více pojistných smluv – v jejich sjednání vám nikdo nezabrání, ale pokud budete chtít hlásit pojistnou událost a nárokovat plnění z pojištění, může dojít k problémům s výplatou z pojistky. Škody nastalé při zapůjčení vozidla někomu jinému se proto vždy hradí z povinného ručení sjednaného pojistníkem. Pojistník musí mít dle zákona tzv. pojistný zájem k pojišťované věci, což bývá vlastníkem či provozovatel zapsaný v technickém průkazu, přičemž této osobě se také bohužel přičítá malus,“ vysvětluje Martin Ždímal, generální ředitel srovnávače Rixo.

A velmi obdobně to vidí i Milan Káňa: „V případě, že by bylo sjednáno více povinných ručení na shodné vozidlo ve stejném období na různé osoby, případná výplata ze škody se dělí poměrově a zápis v databázi škod by měli shodně všichni.“ A shodl se s ním i Jan Marek, který upozorňuje, že v případě sjednané „duplicitní smlouvy na povinné ručení by šlo o soupojištění a případná pojistná událost by měla vliv na škodní historii obou pojistníků.“

V této souvislosti stojí za povšimnutí, že Česká kancelář pojistitelů (ČKP) velmi důsledně sleduje a stíhá pokutami ty, kdo nemají na své auto uzavřené povinné ručení, ovšem na duplicitní povinné ručení motoristy neupozorňuje.