Mercedes-Benz Econic je komunální vozidlo určené přímo pro městský provoz. Nastupování i posez v kabině je jako v autobusu, posádka sedí před přední nápravou. To také znamená odlišné najíždění do zatáček oproti klasickému náklaďáku. „Zatáčku projíždíme tak, že do ní vjedeme a až poté začínáme točit volantem,“ vysvětluje Jan Bezděka z českého zastoupení náklaďákové divize Mercedesu. Řízená kola má šofér až za zadkem. Econic má říditelnou zadní nápravu, takže manévrování v křivolakých úzkých ulicích je jednodušší. Poloměr otáčení je kolem skvělých 11 metrů, to je srovnatelné s vozy, které mají o nápravu míň, econic má jednu vpředu a vzadu dvě. Při řízení je třeba také počítat s tím, že dlouhý převis popelářské nástavby hodně vybočuje při zatáčení.
 |
Prostorná kabina má velké prosklené plochy a řidič sedí níž. „Má to tu výhodu, že řidič má oči ve stejné výšce jako chodci,“ vysvětluje Bezděka. Protože econic není klasický náklaďák, je dražší než klasický nákladní vůz, vyrobí se jich totiž míň. Kabina vytrčená dopředu před rám podvozku spočívá na pomocné konstrukci, má hliníkovou kostru, na které jsou nalepené plastové panely.
Pracoviště řidiče je podobné jako u osobáku, nechybí tempomat, omezovač rychlosti ani rádio. S 220 až 260 kW dieselového, případě plynového šestiválce pracuje automatická převodovka ovládaná tlačítky. Zpomaluje se nejen brzdami, ale také motorovou brzdou, v případě econicu je dvoustupňová. Je třeba říct, že kvůli neustálému rozjíždění a zastavování má popelářské vozidlo hodně vysokou spotřebu.
Kamery vidí všechno
Moderní popelářský vůz je dnes obsypán zrcátky a kamerami, které vidí do všech směrů, i podél pravého boku, který je nejproblematičtějším místem z hlediska ovládání kolosu v úzkých ulicích. „Dokonce si mohu páčkou pod volantem přepínat jednotlivé pohledy ze všech čtyř kamer,“ popisuje Jan Bezděka. Právě na tom problematickém pravém boku na odvrácené straně od řidiče je ještě radar, který hlídá odstup od překážek. Pracuje s ním asistent pro odbočování.
V městském provozu je ovšem podle Bezděky velmi důležitý přední pohled, na to se hodí ještě velké zrcátko, které se dívá těsně před příď vozu. Pohled vzad zas šofér popelářského vozu potřebuje, aby věděl, co se děje u výsypky.
Kamera také hlídá jízdu v pruhu a řidiče akusticky upozorní, když přejede čáru. „Systém nijak nezasahuje řízení,“ zdůrazňuje Bezděka. Radar vpředu využívá antikolizní systém, který dokáže vozidlo sám zabrzdit, pokud řidič zalelkuje, používá ho také adaptivní tempomat vozu.
Na stupátku
K šoférovi si přisednou až tři parťáci, ti pak při sběru odpadu mají rozdělené role, jeden běhá s klíči, odemyká domy, vytahuje popelnice, další dva mají pozice na stupátkách, ovšem hlavně kmitají v ulicích, hemží se s popelnicemi a vysypávají odpad.
Pro to, aby bylo možné popelnici zdvihnout vzhůru a vysypat, je třeba zařadit neutrál. To je bezpečnostní funkce. Tím se zapne hydraulika systému a lis tlačící odpad uvnitř nástavby
V mechanismu stupaček jsou čidla, takže šofér díky kontrolkám na displeji vidí, zda někoho z parťáků neztratil. Maximální rychlost je v tu chvíli omezená na 30 km/h.
Důležitý je ovladač, kterým se přepíná, jaké kontejnery se budou vysypávat, zda klasické popelnice, nebo ty velké. „Podle toho hydraulický mechanismus uzpůsobí pracovní tlak v systému, aby uzvedl až sedmisetkilový kontejner naplněný odpadem,“ popisuje Jan Bezděka.
Celý mechanismus na zádi s popelnicí či kontejnerem v horní poloze sám zatřese, aby z ní vyklepal všechen odpad, zapomeňte na řinčení plechových popelnic, kterými popeláři lomcovali, aby z nich zaseknutý odpad vymanili. V útrobách popelářské nástavby pak odpad průběžně hutní lisem, jak takový mlýnek vypadá uvidíte zde.
