Potápěč, nebo švestka? Automobilky řeší, jak nastupujete do auta

Některé věci dělíme na dvě skupiny úplně automaticky. Benzín, nebo elektro. Manuál, nebo automat. Kombík, nebo SUV. Jenže v automobilovém světě existuje ještě jedna nečekaná kategorie. A automobilky ji berou překvapivě vážně. Jste při nastupování do auta „potápěč“, nebo „švestka“?

Celou epizodu podcastu V autě si poslechněte na platformě Forendors.

V autě se zaměřuje na byznys a politiku týkající se autoprůmyslu. V automobilových podcastech nahlédneme do zákulisí, budeme glosovat, zvát hosty a mluvit o světě aut v souvislostech. Okomentujeme aktuální události, rozebereme do hloubky důležitá a zajímavá témata.

Když designér kreslí nové auto, nezačíná světly ani maskou chladiče. Úplně první věc, která se v autě určuje, je takzvaný H-point. Tedy bod kyčelního kloubu řidiče. Přesněji řečeno místo, kde se setkává trup a stehna. Právě od něj se totiž odvíjí téměř všechno ostatní.

Výška střechy, poloha pedálů, úhel čelního skla, výhled ven, prostor pro kolena nebo to, jak snadno se do auta nastupuje. Automobilky mají speciální figuríny, ergonomické modely i přesné normy, podle kterých se tato pozice měří doslova na milimetry.

Možná to zní absurdně technicky, ale právě tady vzniká pocit, že vám nějaké auto „sedne“, zatímco jiné vás irituje pokaždé, když do něj lezete.

Ve Volkswagenu si kvůli tomu dokonce interně rozdělili lidi na dva typy. Prvnímu říkají „potápěč“. To je člověk, který se při nastupování ohne, strčí dovnitř nohu a doslova se za volant ponoří hlavou napřed. Tak trochu gymnastika.

Druhý typ se prý jmenuje „švestka“. Ten si nejdřív sedne bokem na sedačku, často téměř zadkem napřed, a teprve potom dovnitř natahá nohy a zbytek těla. Zapadne ztěžka do sedačky zadkem napřed.

A ano, automobilky to skutečně řeší. Protože způsob nastupování přímo souvisí s tím, jak vysoko sedíte, jak velké jsou dveře nebo jak daleko musíte sklopit hlavu.

SUV neprodává výkon. Prodává pohodlné nastupování

Právě tady se mimochodem vysvětluje i popularita SUV. Lidé si často myslí, že je kupují kvůli bezpečnosti nebo pocitu dominance na silnici. Ve skutečnosti ale spousta zákazníků oceňuje hlavně to, že se do nich jednodušeji nastupuje.

SUV mají vyšší H-point. Sedíte víc „na židli“ než „na zemi“. Nemusíte se tolik ohýbat, krčit kolena ani se zvedat z nízké sedačky. Pro záda, kyčle i každodenní městský provoz je to jednoduše pohodlnější.

Naopak sportovní auta mají posed nízko. Vypadá to skvěle a pomáhá to jízdním vlastnostem, jenže vystupování z nich občas připomíná gymnastickou disciplínu pro pokročilé.

Konečně elektro, které dává smysl. Elektrické polo vzývá ducha původního golfu

Tohle všechno dnes automobilky řeší ještě intenzivněji kvůli elektromobilům. Baterie v podlaze zvyšují výšku auta, konstruktéři bojují o každý centimetr prostoru a zároveň chtějí zachovat co nejnižší střechu kvůli aerodynamice. Výsledkem bývají třeba kratší zadní dveře nebo zvláštní proporce některých moderních elektromobilů.

Přesně o tom mluvíme v podcastu V autě při debatě o novém elektrickém Volkswagenu ID.Polo. Auto podle nich není malé uvnitř. Problém je spíš dostat se dovnitř zadními dveřmi. A právě tam se prý okamžitě pozná, jestli jste „potápěč“, nebo „švestka“.

A jak nastupujete do auta vy? Klopíte hlavu, nebo padáte jako švestka?

Kdo jsme

Pavel Cyprich je český novinář a mediální manažer. Jeho novinářská kariéra začala ještě před maturitou spoluprací s Českým rozhlasem, konkrétně se stanicí Radio Wave, kde strávil prvních osm let své profesní dráhy.

Následně působil v Událostech České televize. V roce 2016 se stal jedním z prvních autorů Seznam Zpráv, kde postupně zastával různé role, a to včetně moderátora večerních zpráv Televize Seznam a autora pořadu Datažurnál. Později byl jmenován šéfredaktorem zpravodajské redakce TV Seznam.

Po odchodu ze Seznamu se stal ředitelem marketingu a komunikace v e-sportovním týmu Entropiq. V současnosti působí jako generální ředitel tohoto týmu.

Pavel je známý svou vášní pro moderní technologie, což se odráží v jeho novinářské práci zaměřené na technologická a vědecká témata. O autech psal na kdysi fungujícím webu Zavolantem.cz. Ve volném čase se věnuje přednáškám pro studenty, cestování, kolu a sportu.

František Dvořák píše o autech na iDNES.cz a do MF DNES od roku 2002. Řídil ledacos, rád si o světě aut povídá (a občas i hádá) s kýmkoli – s šéfy automobilek, konstruktéry, designéry (tím chtěl být), automechaniky, prostě s každým. Doma má asi tak pět aut, která jsou směsí punku a romantiky. Ano, má rád stará auta. Ale po Praze se nejraději pohybuje pěšky či hromadnou dopravou. Do redakce jezdí vlakem nebo na kole. I tak ročně nařídí v autě padesát tisíc kilometrů. Jeho články najdete ZDE.