V autě se zaměřuje na byznys a politiku týkající se autoprůmyslu. V automobilových podcastech nahlédneme do zákulisí, budeme glosovat, zvát hosty a mluvit o světě aut v souvislostech. Okomentujeme aktuální události, rozebereme do hloubky důležitá a zajímavá témata. |
Osobnost roku v autoprůmyslu
Nominovaní: Elon Musk, Donald Trump, Oliver Blume, Carlos Tavares
Elon Musk se v nominacích objevuje navzdory tomu, že jeho přímý vliv na automobilový průmysl je dnes spíše už neexistující. Tesla sice stále těží z technologického náskoku v oblasti pohonu a softwaru, zároveň ovšem stagnuje v produktovém vývoji a nenaplňuje vlastní ambiciózní sliby. Ať už jde o robotaxi, autonomní řízení nebo nové modely. Musk zůstává symbolem éry, kdy jeden člověk dokázal změnit celé odvětví, ale zároveň i ukázkou limitů tohoto přístupu.
Musk je taky zároveň symbolem toho, že jeden člověk dokáže značku vytáhnout nahoru, ale zároveň ji taky potápět. Jeho politické angažmá u Donalda Trumpa, jeho chování i vlivové akce (podpora německé radikální straně AfD, otevřená kritika EU…), naopak dokázala taky podle průzkumů spoustu potenciálních zákazníků Tesly odradit.
Donald Trump se do automobilového světa vrací jako politická síla, která jej dokáže výrazně rozkolísat. Cla, tlak na přesun výroby do USA, odmítání elektromobility a nepředvídatelné kroky mají přímý dopad na strategii automobilek po celém světě.
Nový šéf Porsche: Ollie musí zamakat u VW, výrobce sporťáků povede starý známý |
Oliver Blume, šéf koncernu Volkswagen, naopak zosobňuje manažerské dilema Evropy: složitý kompromis mezi politikou, odbory a trhem.
A Carlos Tavares, bývalý šéf Stellantisu, je příkladem manažera, který sice exceloval v krátkodobých číslech, ale za cenu oslabení značek a dlouhodobého vývoje.
Všechny naštval, a tak raději odešel. Šéf Stellantisu Tavares okamžitě skončil |
Událost roku
Nominovaní: odchod Lucy de Mea z Renaultu, „schody do nebe“ v Číně, zavření drážďanské továrny Volkswagenu, nástup čínských značek do Evropy
Odchod Lucy de Mea z čela Renaultu je symbolickou událostí roku. Jeden z mála evropských šéfů automobilek, který dokázal mluvit otevřeně o problémech průmyslu, odešel ve chvíli, kdy zřejmě dospěl k závěru, že další posun v rámci evropských regulací už není možný. Renault pod jeho vedením ožil designově i strategicky, ale narážel na limity velikosti i politického prostředí.
Potvrzeno: Šéf Renaultu opouští auta. Je to z frustrace z vývoje autoprůmyslu? |
Další nominace mají silnou symboliku. Neúspěšný pokus čínské značky vyjet slavné „Schody do nebe“ – a následná reakce Land Roveru – ukázal rozdíl mezi rychlým vývojem a skutečnou technickou hloubkou.
Fiasko čínského SUV na slavných schodech do nebe. Automobilka se kaje |
Zavření skleněné manufaktury Volkswagenu v Drážďanech představuje definitivní konec jedné éry. Éry někdejšího šéfa koncernu VW, Ferdinanda Piëcha.
VW poprvé v historii zavírá továrnu v Německu. Výkladní skříň na elektro |
A do toho všeho postupně vstupují čínské značky do Evropy: méně pompézně, než se čekalo, ale o to systematičtěji.
Hláška roku
Nominovaní: „Volkswagen nemá peníze na nový Touareg“, Trumpův obdiv k japonským kei cars
Škoda v ráži: plat 78 tisíc, boj o druhé místo v Evropě a živení churavého VW |
Výrok o tom, že Volkswagen nemá prostředky na vývoj nové generace Touaregu, shrnuje stav jednoho z největších evropských koncernů lépe než dlouhé finanční zprávy. Model, který byl symbolem technologické i finanční síly značky, dnes nemá jasného nástupce. Nízké marže, drahý vývoj a tlak regulací vedou k paradoxu, kdy automobilka nedokáže investovat do auta, které jí dříve vydělávalo.
Trump chce udělat Ameriku opět malou. Zhlédl se v japonských kei cars |
Druhá nominace patří Donaldu Trumpovi a jeho obdivu k malým japonským kei cars. V kontextu americké automobilové kultury, postavené na velkých pickupech a SUV, působí tato představa absurdně. Zároveň ovšem ukazuje, jak snadno se automobilová témata stávají politickými symboly – bez ohledu na technickou či tržní realitu.
V rollsu: jsme hogo fogo, máme řidiče a chceme do sociální sítě miliardářů |
Pitomost roku
Nominovaní: konec Jaguaru v tradiční podobě, zničení továrny Bugatti v Campogallianu, konec Fordu Focus
Značka Jaguar je ukázkou toho, jak lze „pohřbít“ vlastní identitu. Radikální přerod v čistě elektrickou značku, spojený s nejasnou designovou i produktovou vizí, připomíná spíše restart bez návaznosti než promyšlený vývoj.
Jaguar oslavil devadesátiny na dně bazénu. Zavzpomínejte na jeho nejlepší auta |
Podobně smutným symbolem je zdevastovaná továrna Bugatti v Campogallianu, místo spojené s legendárním modelem EB110, které dnes chátrá bez jasné budoucnosti.
Nejsilnější nominací je ovšem konec Fordu Focus. Model, který se ještě v posledních letech prodával ve vysokých číslech, skončil bez náhrady – a to v době, kdy Ford v Evropě hledá novou identitu. Focus se stal symbolem aut, která by mohla dál úspěšně existovat, ale končí kvůli strategickým a regulačním rozhodnutím.
Revoluční Ford Focus definitivně skončil 17. listopadu. Téměř potají |
Vítěz roku
Nominovaný: Škoda Auto
Škoda Auto vychází z hodnocení jako tichý vítěz roku. Ne proto, že by nabízela nejodvážnější technologie, ale díky pragmatickému přístupu. Značka dokázala vyvážit spalovací a elektrické modely, drží vysoké výrobní objemy, stabilní marže a její továrny jedou na hraně kapacit. Překonání hranice milionu vyrobených aut jen podtrhuje její pozici.
V kontextu evropského autoprůmyslu je Škoda příkladem toho, že opatrnost nemusí znamenat zaostalost. Zatímco jiní sázeli vše na jednu kartu, mladoboleslavská automobilka si ponechala manévrovací prostor, který se dnes ukazuje jako klíčová výhoda.
V pandě: Evropa se zmůže už jen na retro. A co dělá Muskova sekta? |
Loser roku
Nominovaný: autoprůmysl jako celek
Největším poraženým roku není jedna značka, ani jeden manažer, ale celé odvětví. Evropský automobilový průmysl se ocitl mezi tlakem regulací, nástupem Číny a technologickým přerodem, který se ukázal být složitější, než se předpokládalo. Výsledkem je nejistota, rušení modelů a opatrné investice.
Zároveň ovšem platí, že právě toto období může být očistné. Po letech setrvačnosti je průmysl nucen přemýšlet znovu o tom, co vlastně auto má být, komu slouží a za jakých podmínek může dlouhodobě fungovat. A právě v tom vidíme paradoxní naději do dalších let.
Kdo jsmePavel Cyprich je český novinář a mediální manažer. Jeho novinářská kariéra začala ještě před maturitou spoluprací s Českým rozhlasem, konkrétně se stanicí Radio Wave, kde strávil prvních osm let své profesní dráhy. Následně působil v Událostech České televize. V roce 2016 se stal jedním z prvních autorů Seznam Zpráv, kde postupně zastával různé role, a to včetně moderátora večerních zpráv Televize Seznam a autora pořadu Datažurnál. Později byl jmenován šéfredaktorem zpravodajské redakce TV Seznam. Po odchodu ze Seznamu se stal ředitelem marketingu a komunikace v e-sportovním týmu Entropiq. V současnosti působí jako generální ředitel tohoto týmu. Pavel je známý svou vášní pro moderní technologie, což se odráží v jeho novinářské práci zaměřené na technologická a vědecká témata. O autech psal na kdysi fungujícím webu Zavolantem.cz. Ve volném čase se věnuje přednáškám pro studenty, cestování, kolu a sportu. František Dvořák píše o autech na iDNES.cz a do MF DNES od roku 2002. Řídil ledacos, rád si o světě aut povídá (a občas i hádá) s kýmkoli – s šéfy automobilek, konstruktéry, designéry (tím chtěl být), automechaniky, prostě s každým. Doma má asi tak pět aut, která jsou směsí punku a romantiky. Ano, má rád stará auta. Ale po Praze se nejraději pohybuje pěšky či hromadnou dopravou. Do redakce jezdí vlakem nebo na kole. I tak ročně nařídí v autě padesát tisíc kilometrů. Jeho články najdete ZDE. |
