Pozor, pálí. Parní zjev z Verneovky startuje 45 minut a ujede pět kilometrů

  • 23
Má pět koní, dojezd na plnou nádrž pět kilometrů a maximální rychlost odhadem třicet za hodinu. A pohání jej pára. Auto, které jako by vyjelo z fantazie Julese Vernea, nedávno změnilo majitele. V internetové aukci jste jej mohli koupit za třicet tisíc dolarů, to je něco přes tři čtvrtě milionu korun.

Sice vypadá, že vzniklo v předminulém století, ale toto dokonalé ztělesnění steampunku je staré teprve pár let. Vytvořil jej motoristický nadšenec a stavitel aut Jim Belosic v Nevadě, jako základ mu posloužil rám z modelu Ford A z roku 1928. Spolu s motorem je to jediná součástka, o které se dá říct, že je sériová. Zbytek je čirá kreace autora. A je dotažena do takových detailů, že skutečně vypadá jako dílo šíleného vynálezce ze století páry.

Dvoutaktní motor – pokud se tomu tak dá říkat – pochází z parní loďky. Má dva válce, čtvercovou charakteristiku (zhruba 76 x 76 mm) a mizerný výkon pět koní. Ten vzniká opravdu jedinečně: za sedadly najdete tlakové lahve naplněné propan-butanem. Ty krmí sadu plynových hořáků, které zahřívají kotel o objemu kolem 11 litrů. Do něj se pumpuje voda z osmdesátilitrového zásobníku a vzniklá pára pohání motor.

Dokonale zbytečně složité a nepraktické pohonné ústrojí má úsměvný dojezd pět kilometrů a roztopit kotel na provozní teplotu trvá asi tři čtvrtě hodiny. Což má ještě jednu nevýhodu, sám autor přiznává, že kromě kotle se za tu dobu roztopí i samotné auto. Úroveň spolucestujícího tak Belosic podle svých slov posuzuje tím, jestli se mu podaří jízdu přežít bez popálenin. Kromě toho bude člověka na sedadle spolujezdce ohrožovat i řetěz, který vede od řemenice parního stroje k poháněným zadním kolům.

Žádný plyn, šest kol, jedno z nich brzdí

Jak se parní auto řídí? Dobrá zpráva je, že má volant. Ten ovládá všechna čtyři přední kola, která musel stavitel implantovat kvůli hmotnosti celého parního pohonu. Jedna náprava by jej zkrátka neunesla. Kvůli tomu musel upravit i rám – ten je kvůli třetí nápravě prodloužený a částečně odvrtaný, aby se hmotnost alespoň aspoň trochu snížila.

Parní šestikolové auto postavené na základech prastarého fordu.
Parní šestikolové auto postavené na základech prastarého fordu.

Druhou dobrou zprávou je, že auto má i brzdu. Sice je ovládána ručně, je mechanická a brzdí jen levé zadní kolo, ale existuje. Plyn bude řidič hledat marně. Místo něj má dva ventily ovládající tlak páry a průtok vody do kotle. A kruhový ovladač, kterým může nastavit čtyři režimy rychlosti pohonu. V krizové situaci jde vypustit páru, čímž kotel ztratí kompresi. Mimochodem. pracovní tlak kotle je asi 6,5 atmosféry (100 PSI), při překročení tlaku 10,3 atmosféry se otevře pojistný ventil.

Auto má i zpátečku. Funguje stejně jako u parních lokomotiv. Pákou se zkrátka přepne režim sacího a výfukového ventilu, čímž se změní směr otáčení klikové hřídele a řidič může teoreticky couvat stejnou rychlostí, jako jede dopředu.

Elektřina není potřeba. Stačí plyn a pára

Celý stroj se úplně obejde bez elektřiny. Za ni zaskočí také plyn. Ten rozsvěcuje jedno přední dobové světlo a malou lucernu vzadu. Klakson nahradil obří zvonec a sen každého malého kluka – parní píšťala.

Parní šestikolové auto postavené na základech prastarého fordu

Neuvěřitelné je, že tento stroj, který Belosic poprvé představil na přehlídce přestavěných aut a motorek v roce 2017, má registraci k provozu na silnici. Papírově jej úřady vedou jako Ford model A z roku 1928, který autorovi posloužil jako dárce rámu. Belosic s autem – alespoň podle videí – občas vyjel třeba na oběd.

Auto si našlo majitele za 30 tisíc dolarů, tedy asi 700 tisíc korun. Ačkoliv většina zájemců a diskutujících tipovala, že jediný blázen, který takový stroj koupí, je televizní moderátor a nadšený sběratel veteránů Jay Leno, nakonec uspěl člověk vystupující pod přezdívkou Spitz. A ostatním přihazujícím slíbil, že auto občas projede navzdory dlouhé startovací proceduře.