Plné parkoviště u pražské Metropole Zličín. Ilustrační foto

Plné parkoviště u pražské Metropole Zličín. Ilustrační foto | foto: Petr Topič, MAFRA

Pár základních pravidel a fint pro parkování v nákupních centrech

  • 233
O parkování na obřích parkovištích u nákupních center se traduje spousta mýtů. Tím největším je, že pokud je od silnice dělí závora, neplatí na nich běžná pravidla silničního provozu – podle lidového výkladu to je totiž místo ležící mimo veřejné komunikace.

„Závora je zde umístěna třeba pouze proto, aby se mohlo za parkování vybírat, jinak není důležitá. Podle zákona jsou i parkoviště obchodních center veřejně přístupnou pozemní komunikací, přičemž nerozhoduje, zda jsou v podzemí, na střeše, či volně přilehlá ke stavbě,“ objasňuje vrchní policejní komisař Jan Hemr.

Platí zde tedy stejná pravidla jako na silnici. Některá parkoviště přednost zprava dodržují naprosto důsledně, jiná osazují plochu značkami, které přednost upravují. Jako obvykle tedy platí, že pokud nevidím značku, dávám vždy přednost zprava.

Je „placené“ automaticky i „hlídané“?

Dalším velmi častým omylem je, že pokud za parkování platím, je provozovatel zodpovědný třeba za to, že mi někdo odře auto. Ale tak to bohužel není. Zodpovědnost na sebe parkoviště bere jen v okamžiku, kdy je výslovně označeno jako „hlídané“. A parkoviště u obchodních center hlídaná nejsou.

Navíc by se případná zodpovědnost týkala jen škod na autě, nikoli předmětů umístěných v něm. Pokud nemáte speciální připojištění zavazadel, nenahradí vám případnou škodu nikdo. Myslete na to a v autě nenechávejte nikdy nic cenného, dokonce ani nic, co by jako cenné mohlo vypadat.

Přes 40 procent všech dopravních nehod s následkem poškození vozu se podle pojišťovny Allianz stane při parkování. „K naprosté většině z nich dochází při couvání a častěji než kdo jiný je způsobují řidiči starší 65 let,“ říká mluvčí pojišťovny Václav Bálek. Jak postupovat?

„Na parkovišti se musíme v případě nehody chovat jako u nehody na dálnici, silnici či místní komunikaci,“ říká Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti. U malých ťukanců, které jsou na parkovištích běžné, není třeba policii volat, pokud se oba řidiči shodnou na vině. Škoda poškozenému se bude hradit z povinného ručení viníka.

Když na parkovišti utrpíte větší škodu, stanete se obětí vandalismu nebo pokud viník poškození ujel, obraťte se na policii a současně na provozovatele parkingu – zaprvé by měl vědět, že se v jeho prostorách něco stalo, zadruhé poskytne kamerové záznamy.

Na místa pro invalidy jen na chvilku

Na mnohých parkovištích najdete vyhrazená místa pro rodiče s dětmi. Bývají poblíž vchodu, aby děti neměly moc příležitostí utéct rodičům a vběhnout pod jedoucí auto. Stání jsou širší, lze tak lépe doširoka otevřít dveře a vyndat sedačku s kojencem nebo dítě odepnout. Ale pozor, z pohledu zákona na nich může stát kdokoli, žádná dopravní značka pro takové místo neexistuje. Pokud však děti nemáte, je blokování takových stání hulvátstvím.

Jak zaparkovat

Jiné je to ovšem u míst vyhrazených invalidům. Musejí být řádně označena a opatřena dopravní značkou. Potom ten, kdo tam parkuje, aniž by splňoval podmínky, porušuje pravidla silničního provozu. Ostatní řidiči mohou na takových místech pouze zastavit, a to nejdéle na tři minuty, ale nesmí přitom omezit vozy, pro něž je parkoviště vyhrazeno. A za porušení zákona je stanovena tučná pokuta až 10 tisíc korun.

Nepomůže ani výmluva, že vezete třeba příbuzného o berlích. „Podstatný není aktuální fyzický stav přepravovaných osob, ale ‚glejt‘ od úřadu. Na vyhrazeném parkovišti pro vozidlo označené parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením je vozidlům bez tohoto označení stání zakázáno,“ vysvětluje Michal Dlabola, právník se zaměřením na dopravu.

Parkoviště u nákupních center bývají ohromná, třeba to v Praze na Černém Mostě má kapacitu 3200 míst. Jakmile se ovšem začne plíživě šířit předvánoční nákupní horečka, může být i tady problém zaparkovat, následně najít svoje auto a pak bez potíží parkoviště opustit. Ale i na to existuje řešení.

Například právě toto nedávno rekonstruované moderní parkoviště umí ukázat řidičům pomocí světelné signalizace počet volných míst a navede je tam, kde jich je nejvíc. Od konce listopadu bude takový systém fungovat i v Plzeňské Olympii.

Parkovací lístečky

Spousta řidičů mívá problém s vyzvedáváním parkovacího lístku ze sloupku u vjezdu. Když se k němu netrefíte „na první dobrou“, není to žádná ostuda. Nepanikařte, klidně si najeďte ke stojanu znovu. A poradíme vám fintu: otevřete okénko už předem dokořán a při zajíždění ke stojanu se z něj vykloňte a dívejte se, kde je obrubník.

Obdobná rada platí u výjezdu, pokud máte lísteček přiložit ke skeneru či vhodit do automatu. Dobrou zprávou je, že mnohá parkoviště naskenují registrační značky a párují je s vydanými lístky. U výjezdu pak systém pozná, zda jste se vešli do časového limitu parkování zdarma, či máte zaplaceno, a závora se před vámi zdvihne, aniž byste museli ke sloupku zajíždět.

Když chybí drobné

Při placení parkovného drobné nepotřebujete. Běžné nákupy zvládnete v limitu, který obchodní centra neúčtují, bývají to obvykle tři hodiny. Ale například v pražském Palladiu se platí za každou hodinu 55 korun. To je ovšem v Česku extrém. Naopak ve většině center neplatíte za parkování vůbec.

Platí se obvykle u automatů, které berou mince od pěti korun výše, běžně i bankovky 100, 200 a 500 korun. Bankovky vyšších hodnot jsou rizikem – když stroj nemá dost na vrácení, tisícovku nebo dvoutisícovku nepřijme. Pětitisícovku vůbec nezkoušejte, s tou si automaty neporadí. V mnoha případech však uspějete s platební kartou. Pokud v moderních centrech využijete možnosti platit aplikací, SMS či prostřednictvím QR kódu, připravte se na to, že kromě platby za parkovné vám akce spolkne i malý poplatek za využití služby.

Pokud by někdo chtěl obejít parkování „za peníze“ a po třech hodinách nakupování objede blok a bude se chtít vrátit, nepovede se to. Kamery fintu zachytí a systém bude účtovat parkování jako nepřerušené. O potížích se „ztraceným“ parkovacím lístkem není třeba mluvit – za něj se běžně platí pět set až tisíc korun.

Kde je moje auto?

V pražském Novém Smíchově je parkoviště neblaze proslavené – výjezd z něj vede na rušnou ulici, a tak zde někdy řidiči stráví ve frontě desítky minut. Setkáte se tu však i s potěšujícími věcmi: umí třeba vyřešit častý problém jménem „kde jsem sakra to auto nechal?“. U vstupu do parkingu je stroj, do něj naťukáte registrační značku vozu a mašina vám ukáže, kde parkujete. A když nejste schopni dát dohromady espézetku, vzpomeňte si alespoň na kousek, stačí tříznakový řetězec. Přístroj vám pak nabídne záběr na všechny zaparkované vozy, jejichž značka řetězec obsahuje, a vy si najdete to své.

Jinak bývají na parkovištích standardem číselné, písmenkové či barevné systémy – zkušení řidiči doporučují vyfotit si číslo stání. Pak vás paměť nezradí ani po několika hodinách v nákupním centru.

Jak to vidí řidiči:

  • JANA LEINWEBEROVÁ: Zbožňuji parkoviště s interaktivními cedulemi, zda je volno. Parkování mi znepříjemňuje bezohledné chování ostatních řidičů, ignorace přednosti zprava a parkovacích čar.
  • MARTINA ŠVEHLOVÁ: Mám tip, fotím si místo, kde parkuji. Aplikuji od doby, kdy jsem hodinu hledala auto, protože jsem od něj v podzemním parkovišti odešla, aniž bych si to zapamatovala. Kouknu na fotku, vidím číslo místa a třeba modré J5 a už vím.
  • ALIDA ŠTULAJTEROVÁ: Jsem fakt hodně naštvaná, když někdo parkuje na místech pro rodiny s dětmi. Ono vyndat dítě z autosedačky, případně celou autosedačku s miminem, je na běžném parkovacím místě téměř nemožné. A pak taky když někdo parkuje přes čáry, zabírá tak dvě místa. Prostě obecně bezohlednost.
  • JIRÍ KRATOCHVÍL: Zajímalo by mě, jestli je tolik aut s LPG, aby měla vyhrazena tolik míst, a zda na nich vážně parkují pouze majitelé těchto vozů. Jinak zatím se mi osvědčilo, že čím dále od vchodu, tím spíš u mě nezaparkuje blb, který by se mi nalepil těsně na dveře.
  • JITKA BARLOVÁ: Pravidelně hledám na parkovištích své auto. Mám vybudované strategie, jak auto hledat. Zásadní je již nepodcenit přípravu a vyhnout se koupi „tuctové“ barvy vozu, jako je například stříbrná. Při výstupu z vozu je pak nutné určit záchranný orientační bod (strom, odpadkový koš,přístřešek pro vozíky.). Esenciální je si záchranný orientační bod zapamatovat po celou dobu nákupu. Dvakrát jsem již byla přesvědčená, že mi auto ukradli a na parkovišti prostě není. Jednou jsem hledala jiné auto, než jsem s ním přijela. Vrcholem mého umění bylo, když jsem přijela do mega nákupního centra autem, půl dne nakupovala a ověšená taškami se vydala zpět busem.
Předplatné MF DNES