Představte si tu scénu: Je polovina padesátých let. V zimní plískanici stopuje na jihlavském náměstí mladík v uniformě vojína. Má opušťák a snaží se dostat domů do Brna. Nakonec mu zastaví černá Tatra 603, v ní sedí jakýsi potentát. Sotva ten mladý vojín rozmrzne, začne svému spolucestujícímu nadšeně povídat o designu aut, který ho tolik přitahuje, i když vystudoval architekturu. Když z černé tatry v Brně vystupuje, poví mu ten člověk: „Až skončíte vojnu, stavte se na ministerstvu automobilového průmyslu. Napíšu vám doporučení.“ Ten muž, kterého vojín Otakar Diblík nepoznal, byl ministr Emil Zatloukal. A svůj slib splnil.
Díky neuvěřitelné náhodě nemusel Diblík nastoupit do stavařiny, ale do vysněné strojařiny. Zatloukal mu dal doporučení rovnou čtyři. A ta nejlepší – do Tatry, Karosy, Liazu a Škody. Diblík jako první zkusil Karosu. Vysokomýtská továrna byla tehdy ještě plná spolupracovníků geniálního meziválečného karosáře Josefa Sodomky, zkrátka stará škola. Tihle staří machři vzali sedmadvacetiletého mladíka mezi sebe. Vzpomínal, jak spolupracoval na unikátním třínápravovém autobusu Karosa T500 HB, který byl určený do těžkého horského terénu. A s nimi dával tvář i ikonickému autobusu Škoda 706 RTO.
