Dva obchody, které se sešly během jednoho týdne, spolu nemají na pohled nic společného. Dokonale ale ilustrují poblázněnost dnešního světa aut. Anebo taky vizionářské schopnosti manažerů.
Americký výrobce čipů Intel kupuje izraelskou firmu Mobileye, která právě s využitím čipů Intelu dodává světovým automobilkám hardware a software s prvky autonomního řízení (podrobnosti o obchodu čtěte zde). Na tomto trhu je Mobileye hlavním světovým hráčem. Intel za izraelskou firmu zaplatí 15,3 miliard dolarů (v přepočtu 387 miliard korun), což znamená pro stávající akcionáře třetinový bonus. Jinými slovy: Intel o Mobileye opravdu stojí.
Mobileye spolupracuje s 27 společnostmi působícími v autoprůmyslu (dodavatelé plus automobilky). Od nástrojů pro rozeznávání překážek potřebných pro systémy automatického brzdění, které jsou dnes pro moderní automobily téměř standardem, se posouvá k vývoji hardwaru a softwaru pro plně robotické řízení.
Právě Mobileye určitě figuruje jako dodavatel koncernu GM. To je americký gigant, který před týdnem oznámil, že po téměř devadesáti letech prodá svou evropskou divizi v podobě automobilky Opel francouzskému koncernu PSA. A to za 2,2 miliardy dolarů (60 miliard korun). Více čtěte zde
Není na tom něco divného? Má Mobileye sedmkrát větší cenu než Opel? Jak se to vezme. Autoprůmysl dnes funguje na dodavatelském principu - všichni jsou na sobě navzájem závislí. Stavitelé aut si u externích firem objednávají stále větší celky, od vývojových a designérských prací, přes zavádění výroby až po dodávky dílů. Existují dokonce firmy, které na objednávku vyvinou a vyrobí auta pro různé značky (například Magna Steyr).
Nazvat automobilky jen koordinátory vývojových prací, specialisty logistiky a skládání komponent by ale bylo hloupé. Za vývojem auta jsou na straně automobilek roky práce a miliardy investic. A bez automobilky a jejího zázemí by nebylo ani dodavatelů, třeba jako je Mobileye. Pravda, je to firma, která se umí prosadit na celém světě a Opel je z globálního pohledu automobilka působící „jen“ v Evropě. Ten nepoměr ale stále bije do očí.
Argumentem proti Opelu je jeho dlouhodobá ztrátovost. Má ovšem zavedenou a vcelku mladou modelovou řadu, která je dnes plně konkurenceschopná s ostatními a sami zástupci GM i PSA při oficiálním oznámení obchodu tvrdili, že je zdravou značkou, která hlavně potřebuje větší péči, než se jí dostávalo ze zámoří. Obrovským bohatstvím Opelu je navíc jeho pevná pozice na evropském trhu, kde má sedmiprocentní podíl, zavedenou síť dealerů, servisů... a dodavatelů.
Úspěch Mobileye je hlavně produktem dnešní doby a situace v automobilovém průmyslu. Snílkové totiž stále hlasitěji fantazírují o budoucnosti, kdy se budou auta řídit sama. Budoucnost automobilismu v tom podle všeho dnes chtějí vidět hlavně výrobci, opravdový zájem zákazníků reálně kupujících auta je otázkou. A právě na módní vlně vizionářských představ o budoucnosti robotických aut se aktuální obchod skvěle svezl. Neříká se tomu uměle nafouknutá bublina?
Podle ekonomické analytičky Markéty Šichtařové je to spíš vizionářský pohled. „Je to myšlení na budoucnost a budování startovací pozice, dokud to ještě jde,“ komentuje. Podle analytičky to nelze brát jako demonstraci síly: „Je to příprava, boj o rozparcelování trhu,“ dodává.
Firem s tak výjimečným zaměřením jako Mobileye je málo a ještě míň jich je na prodej. U automobilek je to naopak. „Když nekoupíte Opel, koupíte někoho jiného. O automobilky boj neprobíhá, takže je skoro na výběr,“ říká Šichtařová.
Podle analytičky to není nafouknutá bublina. „Autonomní řízení je nový trend, který se pravděpodobně ujme - podobně jako kdysi chytré telefony, bitcoin nebo sociální sítě - na který buď naskočíte, nebo ne. Je to boj o technologie, které se rozvíjejí velmi rychle a mají návaznost na nový typ ekonomiky.“ Právě samořiditelná auta mají pro nové modely sdílené ekonomiky velkou důležitost. „Takovéto kroky je třeba udělat zavčasu, abyste neskočili jako Nokia,“ uzavírá Šichtařová.
Prozatím se podívejte, jak mizerně takový robot řídí auto v reálném provozu:
