Dostupný, praktický, a hlavně laciný. Příjemné auto pro německou hospodyňku, takové opely přece vždycky bývaly.
Návrat slavného jména
Opel se vrací se jménem Frontera – legendou z devadesátých let, která byla symbolem robustního terénního auta. Jenže nová Frontera už není offroad, ale kompaktní SUV na platformě STLA Small, tedy mechanickém základě malého městského vozu. Výsledek? Ne tak úplně špatný, ale rozhodně kompromisní. „Spotřebka“, která má konkurovat Dacii Duster v obyčejnějších předokolkových provedeních.
 |
Pod kapotou pracuje 48V hybridní soustrojí, ve kterém hraje prim tříválec 1.2 Turbo s celkovým výkonem 81 kW (110 koní), případně 107 kW (145 koní). Spalováku s výkonem 74 nebo 100 kW pomáhá elektromotor živený malou baterií (432 Wh). Spolu s dvouspojkovou šestistupňovou automatickou převodovkou funguje překvapivě svižně – pokud zrovna převodovka netrhá. Což se bohužel děje. Ačkoliv baterie pomáhá vykrýt slabší momenty spalovacího motoru a výsledkem je příjemný tah i v nízkých otáčkách, převodovka občas cukne, a hlavně její ovladač je doslova za trest.
Přepínač převodů je subtilní, s nejasnými polohami, takže není výjimkou, že místo „D“ trefíte neutrál. Ano, na displeji se to ukáže, ale kdo chce při couvání nebo rozjezdu kontrolovat displej, že? A startování auta? Zapomeňte na svižný odjezd – frontera se „probouzí“ jak flamendr po vydařeném večírku.
Při svižné jízdě jsme se pohybovali mezi 6,5 až 6,9 litry na 100 km, což je velmi slušné. A to i bez ohledu na hybridní systém. Přes 7 litrů se dostanete jen s hodně těžkou nohou.
Zvenku hezká hračka, uvnitř kompromis
Designově model Frontera s délkou 4,4 metru neurazí. Působí trochu „hračkovitě“, ale zároveň moderně a atraktivně. Vysoká stavba, velká kola (až 19 nebo 20 palců) a hranaté tvary jí dodávají sympatický funky vzhled. Výhled z vozu je dobrý, i díky tenkým A sloupkům.
Uvnitř už je to jiná písnička. Kabina je úzká, pět lidí se sice vejde, ale v ramenou je to přece jen kompromis. Vzadu to není ideální – podélný prostor je řešen tak, že sedíte vysoko „na židli“ s nohama dolů, a to vás tak nějak automaticky navede k tomu, že sedíte se vzpřímenějšími zády, což je vlastně funkční řešení a dobrý fígl, jak pocitově nahnat prostor na délku, ale ne vždy úplně pohodlné. U malých aut je to oblíbená finta, kterou pro svět nejvíc zpropagoval Fiat Panda, a Fiat patří dnes stejně jako Opel do koncernu Stellantis. Zavazadlový prostor je hluboký, ale úzký. Dvojité dno s velkou schránkou potěší, ale kufr nepůsobí objemně. A pozor – podlaha kufru je vysoko.
Velké auto na základech malého
Jízdní komfort je... diskutabilní. Na dálnici drží frontera směr překvapivě jistě, netahá za volant, nedělá záludnosti. Jenže celkově se auto chová spíš jako malé městské přibližovadlo. Na větších nerovnostech je rozkodrcané, uskákané, odvalující se kola jsou dost slyšet a celkový komfort není na úrovni většího SUV. Jízdní projev Opelu Corsy, osvědčeného modelu značky patřící mezi malá auta, je dospělejší. Velká kola sice vypadají dobře, ale tlumicí účinek moc nezlepšují. Suma sumárum: když stavíte velké auto na technice malého, projeví se to. Jen tak na okraj, technika Opelu Frontera je skládačkou technických celků Stellantisu z celého světa. Takže je sesterským modelem Citroënu C3 Aircross, se kterým také sdílí platformu a další části techniky a společně ho vyrábějí ve slovenské Trnavě.
Hračičky místo techniky
Palubní deska je jednoduchá, až spartánská. Jednozónová klimatizace se ovládá tlačítky – fajn. Horší je to s výdechy, které lze jen zavřít/otevřít, ale směr vzduchu moc nenastavíte.
Infotainment je kapitola sama pro sebe. Nelogická grafika, z toho vyplývající chaotické ovládání a DAB rádio, které prakticky nefunguje. Parkovací kamera se v dešti hned zašpiní. Výbava však není úplně holá – frontera umí mít hlídač mrtvého úhlu, asistent jízdních pruhů, omezovač rychlosti (který pípá otravně často), a další prvky, které však působí spíš jako povinnost než bonus.
Sedadla jsou pohodlná a velkoryse dimenzovaná. Výškově nastavitelná ovšem chybí pro spolujezdce, i ve vyšší výbavě. Odkládacích prostor je dost, kapsy ve dveřích jsou velké, a na přístrojovce jsou různé poličky. Interiér zdobí efektní čalounění a zábavné detaily – to jsou právě ty levné „hračičky“, které zvyšují dojem bez vyšších nákladů na vývoj.
Levný, ale ne špatný
Nový Opel Frontera není revoluční crossover. Je to levný model postavený na platformě malého vozu, s hybridní technikou, která funguje. Výbava působí základně, infotainment vás bude štvát, ovládání převodovky taky. Ale: je to jednoduché, funkční auto s příznivou cenou (od 500 tisíc Kč), které zvládne běžné rodinné ježdění. Jako druhé auto do rodiny ideální, pro ty, kdo nechtějí zkoušet dobrodružství s ojetinou, je lákavá i pětiletá záruka. Ceník je jednoduchý: základní verze je za 499 990 korun, vyšší o sto tisíc dražší. Vystačit se dá v pohodě i s tou základní, ta bohužel nemá systém hlídání mrtvého úhlu – to jediné, co je z dnešních asistentů fakt užitečné, a bohužel se nedá „do základu“ pořídit ani za příplatek. Za 35 koní navíc se připlácí 80 tisíc, nic jiného než automat mít frontera nemůže.
