EK nový plán na ochranu ocelářského sektoru v EU oficiálně představila v úterý. Navrhuje v něm snížit kvóty na dovoz oceli o 47 procent na 18,3 milionu tun ročně. Clo na dodávky přesahující tyto kvóty by se mělo zároveň zvýšit na 50 procent z dosavadních 25 procent. Návrh ještě musejí odsouhlasit členské země EU a Evropský parlament.
Evropské automobilky se podle ACEA obávají inflačních dopadů plánu Evropské komise.
„Výrobci automobilů získávají přibližně 90 % oceli z EU a nejvíce se obávají inflačního dopadu, který bude mít pokračování ochranného opatření na ceny na evropském trhu,“ varuje ACEA. „Změna klíčových ochranných parametrů, zejména dramatické snížení kvót a zdvojnásobení cla mimo kvótu na 50 %, výrazně sníží možnost zmírnění tlaku na evropském trhu prostřednictvím dovozu. Nové pravidlo původu navíc dále omezí dovoz a vytvoří obrovskou administrativní zátěž pro evropské uživatele dovážených ocelových výrobků.“
„Nezpochybňujeme potřebu určité ochrany odvětví, jako je ocelářství, máme však pocit, že parametry navrhované Evropskou komisí zacházejí příliš daleko v izolaci evropského trhu,“ uvedla generální ředitelka sdružení Sigrid de Vriesová. „Musíme nalézt lepší rovnováhu mezi potřebami evropských producentů a odběratelů oceli,“ dodala.
„Komise se musí individuálně zabývat odvětvími, jako je automobilový průmysl, kde i přes silnou závislost na domácích dodávkách oceli naši výrobci stále musí dovážet určitá množství a jakost oceli. Komise musí také pochopit složitost uplatňování pravidla původu v hlubokých a globálních dodavatelských řetězcích, jako je automobilový průmysl.“
Evropští výrobci oceli plán EK přivítali. Generální ředitel evropského ocelářského svazu Eurofer Axel Eggert podle agentury Reuters uvedl, že navrhovaná opatření by mohla zachránit tisíce pracovních míst.
Česká Ocelářská unie apelovala na současnou i příští českou vládu, aby návrh podporovala. „Návrh komise představuje nezbytnou reakci k zajištění férových podmínek pro evropské výrobce v době rostoucí globální nadkapacity a nekalých obchodních praktik třetích zemí, které ohrožují zaměstnanost i investice do evropského ocelářství. Jedná se o jasný signál, že EU bere svou průmyslovou politiku skutečně vážně,“ uvedli zástupci unie.
Drahé energie vyhánějí výrobu z Evropy
Ocelářství je jedním z průmyslů, kde energie tvoří podstatnou část nákladů. Když jsou ceny energie vysoké a nestabilní (typicky v Evropě), firmy mají motivaci hledat místa, kde jsou náklady nižší – což vede k částečnému přesunu výroby (nebo alespoň investic do nových kapacit) do Asie a jiných regionů s nižšími náklady energie a surovin.
V září 2025 tak rumunské hutě Hunedoara (patří do skupiny ArcelorMittal) oznámily, že od 5. září pozastaví výrobu. Nakonec se rozhodly pro neomezené přerušení výroby. Důvody byly vysoké ceny elektřiny, tlak ze strany dovozu levné oceli, nízké objemy zakázek (objem objednávek významně poklesl).
V Evropě jsou ceny elektřiny a plynu pro průmysl v porovnání s jinými regiony (Asie, Amerika) vysoké. V posledních letech zejména po energetické krizi (v souvislosti s válkou na Ukrajině) došlo k výrazným nárůstům. Firmy v EU se musí navíc vypořádat s daněmi/emisními povolenkami (regulace emisí CO2, poplatky za uhlík ETS), investicemi do technologií pro snížení emisí, což náklady zvyšuje.
V Asii je uhlí blíže nebo levnější, někde je levná elektřina nebo možnost zdrojů energie s nižšími náklady a méně ekologických omezení.
Čína, Indie, jihovýchodní Asie v posledních desetiletích výrazně zvýšila produkci oceli – jak kvůli domácí poptávce, tak díky nižším nákladům výroby. Levná pracovní síla, nižší environmentální regulace nebo menší náklady na dodržování regulačních standardů v některých asijských zemích umožnily snížit celkové výrobní náklady. Dovoz levné oceli (nebo výrobků) z Asie tlačí ceny v Evropě dolů, což některé evropské výrobce nutí buď modernizovat, nebo se soustředit na specializované nebo „zelené“ typy oceli, nebo se částečně přesunout výrobu do oblastí s nižšími náklady.
„Evropské ocelářské firmy čelí tlaku ze strany dovozu z Asie, což ohrožuje jejich marže. V některých případech dochází k uzavírání nebo omezení provozů, pokud není možné konkurenceschopně vyrábět,“ shrnuje Le Monde. „V jihovýchodní Asii se plánuje výstavba nových závodů, které opustí starší, méně efektivní technologie, protože poptávka roste,“ píše OECD.
ArcelorMittal takto zrušil projekty „zelené oceli“ v Německu (Bremen a Eisenhüttenstadt). Firma plánovala přechod svých závodů v Německu na tzv. green hydrogen steelmaking/elektrické obloukové pece (EAF) a další technologie s nižšími emisemi. Tyto projekty byly částečně dotovány – např. státní podpora ve výši zhruba 1,3 miliardy eur. „Nakonec došlo k rozhodnutí zrušit tyto projekty – klíčovým důvodem byly vysoké ceny elektřiny v Německu (v porovnání se standardem v jiných zemích) a nejistota v energetickém mixu (tj. jaká část elektřiny bude skutečně obnovitelná/levná),“ uvádí Deutsche Welle. „Ocel je páteří německého průmyslu , ale je také významným zdrojem emisí skleníkových plynů a představuje téměř 7 % emisí CO2 v Německu.“
„Vzhledem k tomu, že se Německo zavázalo k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2045 – o pět let dříve než zbytek Evropské unie – musí ocelářský průmysl podle lobbistické skupiny Německé ocelářské federace ročně snížit emise CO2 až o 55 milionů metrických tun, což představuje zhruba 30 % všech průmyslových emisí,“ dodává DW. „Aby se německá výroba oceli stala výrazně udržitelnější, zavedla předchozí vláda složená ze sociálních demokratů, ekologických Zelených a propodnikatelské FDP politiku podporující využívání vodíku s obrovskými státními dotacemi.“
„Vzhledem k prudce rostoucím nákladům a pomalým investicím na straně nabídky i poptávky studie Institutu energetické ekonomiky (EWI) na Univerzitě v Kolíně nad Rýnem v Německu pochybuje o tom, že cíle EU a Německa pro rok 2030 v oblasti zelené oceli jsou stále dosažitelné,“ dodává Deustche Welle. „Z dlouhodobého hlediska ceny oceli v Evropě – ať už konvenční nebo zelené – pravděpodobně porostou v důsledku nového systému obchodování s emisemi EU, který vstoupí v platnost v roce 2027.“
Studie společnosti Boston Consulting Group předpovídá, že konvenční výroba oceli v Evropě po roce 2030 již nebude ekonomicky životaschopná.
