Německý výrobce nejluxusnějších karavanů existuje teprve jedenáctým rokem, ale už patří do absolutní špičky obytných aut. Je to vilka na kolech, luxusní, vymakaná do posledního detailu. Včetně garáže na auto pro projížďky po riviéře nebo pro rohlíky. Obrovitý obytný vůz je někde na pomezí obytného autobusu a náklaďáku, taky na něj potřebujete řidičák skupiny C.
Na řízení takového kolosu se můžete dívat ze dvou pohledů. Kousek na fotkách jménem Empire Liner má dvanáct metrů na délku, dva a půl na šířku a 3,7 metru na výšku. Díky vysokánskému posazu a majestátu morela vám ostatní uctivě uhýbají a zvědavě okukují.
 |
Máte skvělý výhled a hlídá vás armáda asistenčních systémů, kamer a dalších prvků. Jan Skolil, který s manželkou Pavlou v Česku Morelo zastupuje, říká, že je to jako řídit osobák. Na druhou stranu je třeba být obezřetný a nepřehánět to. Nejčastější problém je s výškou, tu je třeba si hlídat, například u podjezdů. To pomáhá ohlídat speciální navigace.
Pak taky hledět na únosnost mostů, přeci jen ta věc má patnáct, nebo osmnáct tun. Při řízení je třeba sledovat terén, když se do obrovité boční plochy opře náhlý poryv větru, třeba na výjezdu z tunelu podél moře, je třeba být připraven. Když máte vzadu garáž na auto, má obytňák dlouhatánský převis, který v zatáčkách výrazně vybočuje.
Specifická je také poloha řidiče; ten nesedí úplně vpředu u čelního skla jako v nákladním voze nebo autobusu, ale o dobrý metr dál v kabině, je třeba si tedy auto osahat a nebát se poprosit zbytek posádky, aby při manévrování ve stísněných prostorách hlídali venku. Na druhou stranu sedí řidič nad přední nápravou a ne před ní jako v autobusu, kde šofér točí volantem až „za zatáčkou“.
Luxus a nápady
Superluxusní obrovité obytňáky využívají majitelé pro dlouhé expedice, třeba na celé léto odjedou do Španělska, nebo do Skandinávie a semtam si zaletí domů vyřídit potřebné věci. Často se však podle Skolilových stává, že je majitelé osedlají třeba jen jednou v roce. Oblíbené jsou výlety mimo civilizaci, protože s tímto strojem dokáže být posádka dlouho zcela samostatná. Pro velikánské luxusní karavany jsou také speciální kempy s potřebným zázemím.
Morelo je vždy maximálně pro pět lidí. Na palubě, působící jak luxusní apartmá pětihvězdičkového hotelu, je samozřejmě koupelna s kuchyní. Nechybí myčka, pračka, muže být i sušička, podlahové vytápění, centrální vysavač... Lednička je plynová, nebo elektrická. Plynové je obvykle také teplovodní topení. Morelo si veze zásobu 450 litrů vody, samozřejmostí jsou další dvě nádrže, které pojmou špinavou vodu.
Na střeše jsou solární panely, které doplňují elektřinu do baterie (li-pol) živící spotřebiče. Při normálním používání je stačí dobíjet, za jízdy to obstará alternátor, v garáži nebo kempu pak zásuvka.
Všechno ovládají elektromotorky, nejen markýzy, ale i výklopné schůdky. Velkou operací je zaparkování auta do garáže v zádi, natahuje ho tam naviják. Namísto auta se tam mohou vejít motorky a nad ně ještě na speciální výtah bicykly.
Morelo sice vyrábí v moderní továrně u Norimberka částečně na lince (třeba boční zateplené panely ze sendviče hliníkového plechu a izolace se vyrábí strojově v jednom kusu), ovšem je to stále ruční práce na míru. Montéři mimo jiné natahují 3,5 kilometru kabelů a nanáší 100 kilogramů lepidel a tmelů. A tak umí splnit konkrétní požadavky, samozřejmě to něco stojí. Umí prodloužit záď, aby se do garáže vešlo delší auto. Dá se objednat i výsuvný bok, který při parkování zvětší obývák.
Nedávno Skolilovi řešili požadavek klienta, který chtěl, aby se mu do garáže vešel model helikoptéry. Prozatím nesplněný zůstal požadavek na heliport pro dron na střechu, který by pomáhal monitorovat okolí při parkování; ale prý na tom pracují.
Řidičák na náklaďák
Morelo má také svá pravidla, některá jsou zákonem, za porušení jiných tučně zaplatíte, třeba za jinou barvu než „tovární“ smetanově bílou. Je to opravdový dům na kolech, takže má jen jedny dveře, na boku. Druhé pro šoféra na levé straně Morelo nenabídne. To souvisí také s tím, že majitelé si své obytňáky řídí ve valné většině sami, mít šoféra a služebnictvo se prý nenosí.
Naopak, majitelé jsou nadšeni, když si svůj zámek na kolech mohou sami šoférovat. Pravda, často je po sepsání objednávky překvapí, že si musí dodělat náklaďákový řidičák. Ale s radostí si ho udělají, mají na to šest měsíců až rok (podle velikosti modelu). Ano, tak dlouho se na takovou vilu na kolech čeká. A dnes, kdy se Evropani zbláznili do domů na kolečkách, klidně déle.
Skolilovi prodají deset až dvanáct nových obytňáků Morelo ročně, k tomu další ojeté, některé dovezou, jiné prodají do zahraničí. Kousek na fotkách stojí „v základu“ kolem 400 tisíc eur s daní, ten úplně nejdražší je za 750 tisíc. K tomu samozřejmě příplatky za výbavu, třeba „nestandardní“ koberec je za 1 300 eur.
Speciální dopravní prostředek má i speciální klientelu. Pro morelo si podle Skolilových chodí v Česku zákazníci od 35 do 70 let. A kupují ty nejdražší. „Malé jsme za celou dobu prodali snad dva,“ usmívá se Pavla Skolil. Není neobvyklé, že klienti své morelo co rok obměňují.
Menší modely staví Morelo na Ivecu Daily, velké na náklaďáku Mercedes Atego, letošní novinkou je osmnáctitunová varianta na Mercedesu Actros. O pohon se stará naftový šestiválec Mercedesu objemu 7,7 litru. 299 koní výkonu přenáší osmistupňový automat na zadní nápravu s dvojmontáží. Vzduchové odpružení umožňuje měnit světlou výšku podvozku, vzadu o 17, vpředu o 10 cm, to se hodí v kempech a na vyjížďky mimo silnici. Spotřeba je kolem 20 litrů nafty na sto kilometrů, k tomu je třeba připočítat mýtné. Tachograf obytňák, jako vůz používaný pro osobní potřebu, mít nemusí.
