Oblek třetího věku, tak se oficiálně jmenuje unikátní kombinéza od Fordu, která simuluje věk mezi pětašedesáti a sedmdesáti lety. Vývojářům tak pomáhá při úpravách ergonomie vnitřku vozidla, aby se všechna tlačítka dobře ovládala i starším řidičům. Oblek umí poradit také u dalších potřebných změn.
"Příklady jsou výše posazené sedačky, vyšší střecha, velké prosklení pro dobrý výhled, větší zpětná zrcátka," vypočítává z Martin Sládek z Fordu.
K dokonalosti má však oblek stále celkem daleko. "Nedokáže nasimulovat bolest, která se u starších lidí spolu s omezením pohybu objevuje. Stejně tak chybí snížení mentální kapacity, které má za důsledek pomalejší, či nepřesné řešení složitých dopravních situací," vysvětluje vedoucí Besipu Roman Budský, zatímco si pomalými pohyby užívám bleskový výlet do budoucnosti.
Nevidím, neslyším a nemůžu se hýbat!
Ortézy mi svírají kotníky, kolena i lokty. Nemocnou páteř simulují pásy na bedrech a hrudníku, které mi pořádně ztěžují otáčení a ohýbání zad. Také mě lehce dusí límec, jehož hlavní úlohou je omezení pohybu hlavy.
Plastové rukavice společně s dalším návlekem zase dávají pocítit, jaké to je, když jsou prsty malátné a nahmatáte jen větší objekty. Odšroubování ventilku je ve spojení se zbytkem obleku opravdu velmi nepříjemné. A nasadit ventilek zpátky? Nebýt imaginárně v důchodu, vzal bych si na to dovolenou.
Brýle napodobující na jednom oku šedý zákal raději sundávám, když se vydávám na testovací jízdu. V pojišťovně by se případná bouračka těžce vysvětlovala. Stejně tak tahám z uší špunty, abych nepřeslechl něco důležitého.
Je čas vyrazit do ulic
I tak je jízda v sevření ortéz a pásů velmi nepříjemná a troufám si jet nejdříve o dost pomaleji než povolenou padesátkou. Ale jakmile si zvyknu, dostávám se na běžnou městskou rychlost. V jedné úzké zatáčce mě však překvapí protijedoucí auto nacpané částečně v mém pruhu. Kdyby mi oblek dokázal zpomalit i reakce, nejspíše by přišla rána. Naštěstí jsem zareagoval včas, za hlasitého funění rychle otočil volantem a pak přišlápl brzdu i přes odpor kolenních ortéz, takže se kolize nekonala. Uf!
Jak je vidět ve videu, největším problémem je vyjíždění z vedlejší silnice na hlavní. Otočit hlavu doleva není taková pohoda, jako jsem ve svých "civilních" pětadvaceti letech zvyklý. Musím se vytočit celou horní polovinou těla a na hlavní vystřelím svižně a tak trochu naslepo, protože pořád kontroluji dění nalevo. Hlavně abych to už měl za sebou. Nakonec dojíždím zpátky na stanoviště v pořádku a žádné šrámy neutrpělo ani auto.
Až zase potkáte někoho staršího, kdo vás bude "strašně zdržovat" svou rozvážnou jízdou, zkuste si vzpomenout na tuto reportáž, nestresujte ho a raději si držte odstup. Řídit rovnou s několika hendikepy totiž vážně není tak snadné, jako když za volantem sedí zdravý člověk.
