Česko a zbytek světa teď možná naplno žije olympiádou, ale ještě před týdnem za Atlantikem odehrávalo docela jiné sportovní drama. Ve Státech totiž vrcholilo finálovým zápasem play-off Národní fotbalové ligy (NFL). To, že triumfovali hoši ze Seattle, kteří to nandali novoanglickým Patriotům, vám pochopitelně může být naprosto šumák. Jubilejní šedesáté finále zámořské ligy amerického fotbalu, zvané SuperBowl, by vás však mohlo oslovit jiným způsobem.
Například tím, že jde historicky o ten vůbec nejsledovanější přímý přenos v dějinách americké televize. Vlastně, v žebříčku osmi nejsledovanějších vysílaných pořadů je finálový SuperBowl zastoupen hned sedmkrát. O tu poslední, osmou příčku, přišel jen jedinkrát. Kvůli vysílání závěrečné epizody seriálu M*A*S*H. Co z toho plyne? Tedy kromě amerických traumat z korejské války a lásky ke sportu, který evropský fotbal ani vzdáleně nepřipomíná?
To, že SuperBowl je schopen připoutat k televizním obrazovkám opravdu neuvěřitelné množství lidí. Například v roce 2015 se na něj koukalo 114,4 milionů, loni 126 milionů a letos 127,7 milionů diváků.
I když Matty Matheson často působí spíš jako ztělesněná reklama na cholesterol, jeho láska k jídlu je upřímná a až nebezpečně nakažlivá.
Dá se z toho odvodit i to, že se cena reklamy vysílané v přestávkách tohoto hvězdného prime-time vyvažuje div ne zlatem. Přesněji řečeno, za třicetisekundový spot byste museli zaplatit 4,5 milionu dolarů. V přepočtu asi 110 milionů korun. Tolik stojí dosah k většině amerických diváků, přikovaných k televizi během jejich největšího sportovního svátku.
Na marketingová oddělení klade produkce takové reklamy extrémní nároky. Nejde jen o to, aby byla vizuálně dokonalá. Když se dívá celá Amerika, nesmí být ani fádní, průhledná. Nesmí nudit. Vlastně by ani neměla moc vypadat jako klasická reklama. Je to spíš vizitka té které společnosti, že se skutečně umí prezentovat.
To už nás konečně dostává k japonské automobilce Nissan, která během reklamního pásma SuperBowlu elegantně propálila 4,5 milionu dolarů na to, aby vlastně „vůbec nepropagovala“ svůj nový model Nissan Rogue, ale neexistující produkt, zvaný Dip Seat.
Co to má být? Speciálně tvarovaná bezpečnostní sedačka, ochranný podesdák s úchyty, který lze zafixovat na zadní sedadlo. To abyste v jeho prohlubních mohli bez nehody přepravit studené občerstvení až k přátelům. Třeba když s nimi chcete koukat na SuperBowl a křupat nějakou pikantní dobrotu.
Dip Seat má integrované misky na uložení smetanového sýra, kelímky na guacamole a boxíky pro nakrájené papričky jalapeños i praktické přihrádky k uložení nachos. Vše krásně rozvržené a sedící v interiéru auta tak, že absolutně nehrozí, že byste vy nebo čalounění vašeho vozu mohli utrpět nějakou újmu.
Role toho, kdo vám tento fantastický doplněk do auta představí, je Matty Matheson. Populární šéfkuchař z restaurace The Bear. Celebrita, která křičí snad i tehdy, když si objednává kávu. Postava, která si neujíždí na steroidech, ale cholesterolu. Muž, vedle nějž by i Zdeněk Pohlreich v plné palbě působil dojmem zakřiknutého a nesmělého seniora krmícího labutě.
Zmíněný Matheson s náležitou vervou představuje americkým divákům pro vás nejspíš neexistující problém, převoz autem jeho legendární sedmivrstvé omáčky k pohoštění. Což propojuje s katastrofickým scénářem v podobě vylité salsy. A obratem prezentuje řešení. V podobě zázračného Dip Seat, jehož výhody taky hned demonstruje. Tím, že za volant „jakéhosi auta“ – shodou okolností jde o Nissan Rogue (v Evropě Nissan X-Trail) – usadí herečku a moto-youtuberku Emelii Hartfordovou.
Která vyrazí polygonem na trasu plnou překážek, zatáček a záludných kruhových objezdů, a doveze mísu s bájnou sedmivrstvou omáčkou až do cíle, aniž by někde něco ukáplo.
Diváci sledují intuitivní řízení, to, jak vůz skvěle sedí v zatáčkách na vozovce, dynamickou jízdu. Prohlíží si prostorný interiér, elegantní křivky. A do toho Matty Matheson řve, jak báječný ten Dip Seat – který jen jakoby na okraj seděl v novém Nissanu – vynález je.
Můžete být samozřejmě v klidu, nic takového jako Dip Seat neexistuje.
Ve světě takřka identických automobilových reklam, plných jímavých západů slunce, intenzivních pohledů, túrování motorů, vsadil Nissan na osobitější podání.
Je to reklama na neexistující produkt, která vám chytře podstrkuje nový model Nissan. A to je přesně ten styl, který diváci toho nesledovanějšího amerického pořadu v nejvytíženějším reklamním čase zbožňují. Je to vtipné, je to chytlavé, dá se s tím ztotožnit. Pokud se budou někdy rozdávat ceny za reklamu na fiktivní produkt, je Nissan horkým favoritem. A kdyby mu to náhodou nevyšlo, zoufat si nemusí. Necelých 128 milionů Američanů si přitom „náhodou“ prohlédlo i Nissan Rogue.
Ve světě takřka identických automobilových reklam, plných jímavých západů slunce, intenzivních pohledů, túrování motorů (bejvávalo, to už se dnes nesmí!) a slibů o ekologické udržitelnosti, kterým by podlehla i Greta Thunbergová, Nissan volí jako formu osobité prezentace sebeironii a nezdravé jídlo. Nádhera.
