Soutěska, kde se tank vyplatí
Národní dálnice č. 1 mezi indickými státy Kašmírem a Džammú právem patří mezi kuriozity. Slavnostní otevření se tu totiž koná každý rok, vždy po zimní odstávce provozu. Uvést tuto tepnu propojující města Šrínagar a Leh znovu do sjízdného stavu si vždy vyžádá minimálně dva měsíce usilovné práce, i když to na kvalitě cesty stejně nakonec není moc znát.
Trasa, která vede po západním úbočí Himálaje v průměrné nadmořské výšce 3528 a v extrému 4100 metrů, je totiž děsivá. Jednosměrná nezpevněná vozovka zasazená do prudkých svahů nemá žádné jistící prvky a není nic neobvyklého, když se vám do cesty postaví čerstvý zával kamení. Pokud vás ovšem rovnou nesmete. Nejriskantnějším úsekem cesty je patrně průjezd větrnou soutěskou Zoji, která je obvykle buď totálně podmáčená, nebo zasněžená. Viditelnost je tu minimální, laviny běžné.
Devítikilometrový úsek soutěsky Zoji, která je považována za jednu z nejhorších silnic světa vůbec, nese ještě jedno zajímavé prvenství. Během první Kašmírské války dobyli zpět tento úsek cesty Indové s pomocí tanků. Nikdy dříve ani později už nebyla těžká obrněná technika nasazena v takové nadmořské výšce. Kvalita této dopravní spojnice nicméně vypadá, jako by tu dělostřelecké bombardování skončilo včera.
Dálnice 1 propojující indická města Šrínagar a Leh.