zavřít
1 / 45
náhledy
I v tehdejším Československu se to jimi jenom hemžilo, mluvíme o lehkých užitkových automobilech Robur východoněmecké provenience. V začátcích sériové výroby můžeme daný typ klasifikovat jako povedený. Ale podobně jako další automobily z Východního bloku i tento doplatil na ustrnutí vývoje, a tak se z nouze vyráběl ještě v době, kdy už byl dávno zastaralý.
Autor: z dobového prospektu, VEB Robur-Werke Zittau
S lehkými užitkovými robury se lehce seznámíme prostřednictvím bohaté fotogalerie.
Autor: z dobového prospektu, VEB Robur-Werke Zittau
V galerii se podíváme i na fotografie, kde není automobil Robur hlavním předmětem snímku. To nám poskytne autentičtější obrázek o tehdejší době a nasazení nejen těchto vozidel v provozu. Zde konkrétně jsme se ocitli v roce 1973 na třebíčském rynku.
Autor: Fortepan / Kozák
Bratislava, Laurinská ulica (tehdy dočasně Leningradská), rok 1973. Vidíme parkující vozidlo Robur a před ním Škodu 1203.
Autor: Fortepan / Obetkó Miklós
Sériová výroba Roburů typové řady LO/LD začala v roce 1961 a za minimálních inovací běžela dlouhé tři dekády, objem výroby dosáhl 180 tisíc kusů. To nakonec vzhledem k danému dlouhému časovému úseku není číslo zase až tak úchvatné, průměrně to vychází na nějakých šest tisíc vozidel ročně.
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
Abychom to uvedli přesněji, tak po celou dobu od roku 1961 do roku 1990 se vyráběly robury s motory benzínovými (typy LO), výroba roburů s motory dieselovými (typy LD) běžela v letech 1964 až 1973 a 1982 až 1991.
Autor: Torsten Maue, CC BY 2.0
Podnik VEB Robur-Werke Zittau – jak již název napovídá – sídlil v Žitavě, na jihovýchodním cípu Německé demokratické republiky (zkrátka mezi Rumburkem a Frýdlantem). Výroba motorových vozidel v Žitavě, v továrně založené původně Gustavem Hillerem, měla už tradici. V roce 1900 se začalo s výrobou motocyklů, o několik let později přišly vozy tříkolové, až se tam nakonec dopracovali ke klasickým čtyřkolovým automobilům. Tenkrát se jednalo o značku Phänomen, která byla v roce 1957 změněna na Robur (původní značka soudruhům z NDR, kteří podnik po válce znárodnili, nepatřila). Ve stejném roce začal i vývoj vozů budoucí typové řady Robur LO/LD.
Autor: z dobového prospektu, VEB Robur-Werke Zittau
Robury LO/LD nahradily předchozí typy Phänomen Granit 30K/32 (přeznačené během výroby na Robur Garant 30K/32). Nové Robury se od svých předchůdců na první pohled odlišovaly bezkapotovou (trambusovou) kabinou. Prototypy vznikaly od roku 1957 a sériová výroba byla zahájena v roce 1961, kdy byl nový typ oficiálně představen na jarním veletrhu v Lipsku.
Autor: z dobového prospektu, VEB Robur-Werke Zittau
Robur LO 2500, názorný obrázek řešení podvozku a pohonu
Autor: VEB Robur-Werke Zittau
Robur LO 2500, jehož sériová výroba začala v roce 1961, byl prvním typem pro civilní sféru. O tři roky později k němu přibyl Robur LD 2500. Zde už je nejvyšší čas si říci, z čeho vychází typové označení. LO znamená Luftgekühlter Ottomotor, tedy vzduchem chlazený benzínový motor. Vozy LD měly vzduchem chlazený diesel. Čtyřmístné číslo prozrazuje užitečnou hmotnost v kilogramech, jde o základní parametr, přesná nosnost uvedená ve specifikacích jednotlivých užitkových verzí daného typu se potom lišila (valník měl logicky vyšší nosnost než vůz skříňový apod.). Menší vylepšení daného typu se promítlo do poslední číslice (tak známe například Robur LO 2501).
Autor: z dobového prospektu, VEB Robur-Werke Zittau
O krapet dříve před civilními 2,5tunkami se ovšem začal vyrábět typ terénní (vojenský) Robur LO 1800A, určený primárně pro východoněmeckou armádu (NVA, Nationale Volksarmee), ale používali ho například i hasiči a na druhé straně i nejméně oblíbený uživatel Volkspolizei. Vůz se vyznačoval nejen pohonem všech kol (4x4, písmeno „A“ v typovém označení znamená Allradantrieb), ale i jednoduchou montáží zadních kol místo dvojmontáže. Rozdíl vidíme také v pneumatikách, zde přímo určených do terénu. Vůz se odlišoval i kabinou, čelní skla měl plochá a mezi nimi a dveřmi přibyla úzká zaoblená okénka.
Autor: VEB Robur-Werke Zittau
Robur LO 2500 v provedení autobus
Autor: z dobového prospektu, VEB Robur-Werke Zittau
Robur LO 2500 jako víceúčelový (v originále Mehrzweckwagen), interiér byl rozdělen přepážkou na sekci pro cestující a sekci pro náklad.
Autor: z dobového prospektu, VEB Robur-Werke Zittau
Skříňový vůz Robur LO 2500
Autor: z dobového prospektu, VEB Robur-Werke Zittau
Jiné provedení skříňového Roburu LO 2500, se skříní samostatnou
Autor: z dobového prospektu, VEB Robur-Werke Zittau
Robury můžeme rozdělit do tří velkých množin (někdy se nazývají generacemi, byť nějaké velké generační rozdíly tam nehledejme), respektive do dvou velkých množin a jedné minimnožiny. Výroba první skupiny typů běžela do roku 1973 v celkovém počtu 67 750 kusů. Řadíme sem typy LO/LD 2500 a LO 1800A s pohonem 4x4 a v roce 1968 je ve výrobě nahrazující vylepšené LO/LD 2501 a k tomu čtyřkolka LO 1801A. Vylepšené provedení dostalo například dvouokruhové brzdy a přepracovanou kabinu, na první pohled byly patrné dveře zavěšené vpředu a hlavně obdélníková a tudíž výrobně levnější mřížka čelní masky místo mřížky oblé. (foto: nejstarší valník Robur LO 2500 a letoun Iljušin Il-14 společnosti Interflug)
Autor: z dobového prospektu, VEB Robur-Werke Zittau
Do druhé generace řadíme typy LO/LD 3000 a LO/LD 3001, k nim také patří typy s pohonem čtyř kol LO/LD 2002A a LO/LD 2202A. V letech 1973 až 1990 bylo vyrobeno 111 950 roburů druhé generace.
Autor: z dobového prospektu, VEB Robur-Werke Zittau
Po pádu východního bloku a sjednocení Německa se výrobce snažil udržet na konkurenčním trhu inovovaným typem Robur LD 3004 se západním motorem značky Deutz a s mohutnou plastovou maskou nevalné estetické hodnoty. Asi se nikdo nebude divit, že to dopadlo podobně jako s trabanty a wartburgy osazenými motory VW, nějaký motor totiž nemohl zachránit automobil už koncepčně zastaralý. Roburů LD 3004 se vyrobilo pouhých 300 a byl problém je udat. A to byl konec jejich výrobce, ovšem zdaleka ne této galerie, kde se mimo jiné ještě podíváme i k Balatonu.
Autor: z dobového prospektu, VEB Robur-Werke Zittau
Robury první generace měly buď benzínový čtyřválec o zdvihovém objemu 3345 ccm nebo dieselový čtyřválec o zdvihovém objemu 3927 ccm, v obou případech s výkonem 70 koní. U druhé generace se objevily nové o něco výkonnější verze daných motorů. Poslední typ roburu s deutzem měl parametry podobné.
Autor: z dobového prospektu, VEB Robur-Werke Zittau
V sedmdesátých letech byla vyvíjena vozidla, která by nahradila zastarávající Robury LO/LD. Byly sice vyrobeny první prototypy, ale tím to skončilo a vývoj byl zastaven, protože ekonomická situace v zemi nebyla příznivě nakloněna zbytným investicím (když zastaralá věc alespoň nějak fungovala, tak to politickému vedení stačilo a nedovolilo změnit výrobu). Zde vidíme prototyp autobusu Robur O 611.
Autor: VEB Robur-Werke Zittau
Dalším a jediným zachovalým z prototypů ze sedmdesátých let je tento Robur D 609.
Autor: Hugh Llewelyn, CC BY-SA 2.0
Valníky Robur LO 2500 a LD 2500 s užitečnou hmotností 2,5 tuny měly ložnou plochu 8,4m2. K tomu mohly táhnout přívěs s hmotností do tří tun.
Autor: z dobového prospektu, VEB Robur-Werke Zittau
Skříňové Robury LO 2500 a LD 2500 se samostatnou skříní (o vnitřním objemu 12,8 m3 a podlahové ploše 7,1 m2) měly užitečnou hmotnost 2 100 kg (skříň byla těžší než valníková korba, proto nižší nosnost, i když základní číselné typové označení zůstalo samozřejmě nezměněno).
Autor: z dobového prospektu, VEB Robur-Werke Zittau
Autobus Robur LO 2500 (některá provedení se s dieselovým motorem nevyráběla, patřil k nim i autobus). Přepravní kapacita činila včetně řidiče 18 osob, sedadlo vedle dveří pro cestující vidíme na pohledu shora sklopené. Autobus Robur LO 2500 existoval i v provedení klasifikovaném jako luxusní s celkem 14 místy. Jen dodejme, že autobusy dalších typů Robur LO 2501 a Robur LO 3000 měly sedadel více.
Autor: z dobového prospektu, VEB Robur-Werke Zittau
Robur LO 2500 v tzv. víceúčelovém provedení byl určen pro kombinovanou přepravu osob a nákladů. Nástavby této a některých dalších verzí (minimálně autobus a skříň) se zhotovovaly v podniku VEB Karosseriewerke Halle, kam byly dodávány podvozky ze Žitavy. Mezi ještě o kus speciálnější verze patřily například pojízdné prodejny, jeden takový vůz si zahrál i ve filmu Léto s kovbojem.
Autor: z dobového prospektu, VEB Robur-Werke Zittau
Valník Robur LD 2500 a vrtulník Mil Mi-4 (tento konkrétní exemplář byl v létě 1963 dodán letecké společnosti Deutsche Lufthansa, ale zakrátko při její likvidaci kvůli právním sporům se západoněmeckou Lufthansou byl k 1. září toho roku předán společnosti Interflug).
Autor: z dobového prospektu, VEB Robur-Werke Zittau
Robur LO 2500 jako ambulance
Autor: Fortepan / Bauer Sándor
V roce 1973 šly do výroby robury druhé generace. Základním typem byl Robur LO 3000, přičemž i vyšší nosnost měla vliv na vzniku většího portfolia účelových nástaveb. Zároveň začala výroba Roburu LO 2002A s pohonem 4x4.
Autor: z dobového prospektu, VEB Robur-Werke Zittau
Robury LO 3000, vpravo autobus, vlevo vůz víceúčelový pro kombinovanou dopravu osob a nákladu.
Autor: z dobového prospektu, VEB Robur-Werke Zittau
Robur LO 3000 s izotermickou skříní
Autor: z dobového prospektu, VEB Robur-Werke Zittau
V roce 1978 přišel vylepšený vůz s pohonem všech kol Robur LO 2202A, který se od typu LO 2002 lišil zesíleným rámem a díky tomu o 200 kilogramů vyšší užitečnou hmotností.
Autor: z dobového prospektu, VEB Robur-Werke Zittau
Cílem programu Robur-Safari bylo najít nové zahraniční uživatele, především v zámoří, přičemž vozy měly být alespoň trochu připraveny do příslušných klimatických podmínek. Označení Safari se potom objevilo na některých prospektech exportních typů Roburu.
Autor: z dobového prospektu, VEB Robur-Werke Zittau
Robur LD 3000, třístranný sklápěč
Autor: z dobového prospektu, VEB Robur-Werke Zittau
Uživatelé mimo armádu měli i robury s pohonem 4x4 poháněné dieselovým motorem (armáda používala snad pouze benzínové).
Autor: z dobového prospektu, VEB Robur-Werke Zittau
Robur LD 2002A s pohonem 4x4, provedení ambulance
Autor: z dobového prospektu, VEB Robur-Werke Zittau
Robur LO 3000 s prodlouženou kabinou
Autor: LutzBruno, CC BY-SA 4.0
LD 3004 s motorem značky Deutz byl smutným završitelem typové řady lehkých užitkových automobilů značky Robur. Vznikl i jeden prototyp s pohonem 4x4 označený LD 2004WD. Vzduchem chlazený dieselový čtyřválec s přímým vstřikováním měl zdvihový objem 4086 ccm a výkon 73 koní.
Autor: LutzBruno, CC BY-SA 4.0
V roce 1982 vydala východoněmecká pošta známky s vozidly Robur.
Autor: public domain
Robury se v nemalém množství exportovaly i do Maďarska. Fotografie byla pořízena v roce 1969 na Petőfiho promenádě ve městě Siófok u jezera Balaton, v galerii je samozřejmě kvůli autobusu Robur zachycenému na paralelně vedoucí komunikaci.
Autor: Fortepan / FŐFOTÓ
Valník Robur na dvoře závodu vyrábějícího licenčně americký nápoj, jsme ve městě Badacsonytomaj při Balatonu v roce 1972.
Autor: Fortepan / FŐFOTÓ
Autobusy Robur ve městě Balatonboglár, rok 1979
Autor: Fortepan / Balázs Lajos
Automobily u nádraží ve městě Tatabánya, rok 1990. A opět jsme nachytali jednoho robura.
Autor: Fortepan / UVATERV
Provoz v ulicích Budapešti, rok 1968. Vidíme zaplachtovaný valník Robur, skútr Panni R50, osobní vůz Renault 4 a jednoho koně navrch.
Autor: Fortepan / Péterffy István
Částečný pohled na čelo budovy budapešťské železniční stanice Nyugati v roce 1984. Snímek oživují především dvě vozidla Robur, konkrétně autobus a zaplachtovaný valník.
Autor: Fortepan / Záray Péter
A nakonec při tomto pohledu na jednu z hlavních budapešťských ulic vidíme i dva celé robury, hnědý valník a červenobílý autobus. Robury asi pozná každý, ale platí to i v případě ulice? Dnes už to tam vypadá trochu jinak, především zmizel podjezd s netradičním vyústěním.
Autor: Fortepan / Szalay Zoltán
