Když se řekne multikára, většina pamětníků si neomylně vybaví převážně žabičkově zelený náklaďáček východoněmecké výroby. Tento neúnavný pracant se dočkal nasazení v mnoha oborech. Pomáhal převážet materiál ve fabrikách, na stavbách i zemědělských družstvech, uplatnění našel také u cestářů či v komunálních službách.
3. ročník Multicar srazu |
Multikáru lze oprávněně považovat ze fenomén východoněmeckého automobilového průmyslu, jako jediná z tehdejší automobilové produkce NDR totiž přežila znovusjednocení Německa a v nových typech se vyrábí dodnes. Nejnovější přírůstek do výrobního portfolia nese označení M41. Srovnávat jej s nejznámějším a nejpočetnějším typem v historii značky Multicar, modelem M25, nemá smysl – bylo by to jako porovnávat mercedes s trabantem. O vymoženostech současných modelů se těm východoněmeckým může jen zdát. Tehdy byly holt v mnoha směrech jiné preference…
Model M25, kterého bylo v letech 1978 až 1992 včetně mezitypu s motorem VW (Multicar M25 model 91) vyrobeno celkem 100 524 kusů, je totiž ve srovnání se současnou produkcí ryze spartánské náčiní. Značná část produkce modelu M25 šla na export do zemí Východního bloku, tedy i do Československa. Podle některých zdrojů se do našich končin dostala téměř jedna třetina tehdejší produkce.
Legendární zelený soumar, Multikára. Náklaďák malý jen rozměry odvezl hodně |
Není tak divu, že i na Multicar srazu, na jehož třetí ročník loni dorazilo 83 exponátů, bývá nejpočetněji zastoupeným modelem právě M25. O to více tak zaujmou jeho starší předchůdci. Ti jsou na srazu sice minoritou, nejsou však nepřehlédnutelní.
Ať už jde o Multicar M24, jenž byl stejně jako jeho předchůdce M22, který se mihl třeba i v komedii století S tebou mě baví svět, vyráběn původně s jednomístnou kabinou, tak „bezkabinový“ model M21. K jeho ovládání sloužily páky, směr jízdy se měnil přenesením hmotnosti na jednu či druhou nohu, čímž docházelo k naklápění kovové stupačky pod nohama řidiče – vozítko zatočilo na stejnou stranu, na níž se naklonila stupačka.
