Doprava je můj život, když něco jezdí, stěhuje se, přepravuje, zajímá mě to. V knihovně má čestné místo encyklopedie dopravy hned vedle atlasu aut. Auty žiju, ale k tomu jezdím na jízdním kole.
Ano, i automobilový novinář má takové zákoutí.
A tak kromě desítek tisíc kilometrů ročně za volantem aut doma i ve světě najedu taky tisíce kilometrů na silničním kole. Za letošek mám našlapáno přes pět tisíc. Při jedné z cest do redakce na novém kole jsem si pořídil zážitek, kterým jsem se zařadil mezi „pokřtěné“. Srazilo mě auto.
Trochu zmatený pán si na křižovatce na prostředek pro odbočení doleva vedle sebe nechal místo, že by projel kamion. To, že nepustil na „téčkové“ křižovatce směrovku (a rovně se jet nedalo), je „standard“, nad kterým se nikdo moc nepozastaví. Najel jsem si vedle něj a postavil se napravo vedle kapoty jeho modré škodovky, aby o mě věděl.
Z řízení a ježdění na kole jsem si vypracoval pár obranných návyků, jeden z nejdůležitějších (po tom, že VŽDYCKY předjíždím cyklistu s obrovským odstupem, i když to obnáší dlouhé čekání) je ten, že se snažím, aby o mě ostatní věděli, když hrozí nepřehledná situace.
Kouření za volantem škodí mému zdraví, bourá do mě pak kamionGLOSA Naboural mě kamion z protisměru. Šofér to samozřejmě nepřiznal, ale hledal cigarety, které mu kamsi zapadly, či co. A když pak zjistil, že to neubrzdí za kolonou, strhl to doleva na mě. Čtěte více |
Jenže pán si to rozmyslel, a když se uvolnil provoz na hlavní, rozjel se a stočil auto doprava, na mě, který se právě rozjížděl. Srazil mě v minimální rychlosti, byl to ale zajímavý pocit; hrne se na mě masa plechu a já jí nedokážu ujet, ani se jí nijak ubránit. Skončilo to dobře, naražená ruka přestala bolet druhý den, naražená kyčel za pár dnů. Na novém kole jsem měl v tu chvíli najeto asi 200 kilometrů.
Tímto startujeme nový seriál komentářů, zážitků a analýz na téma řidiči vs. cyklisté. Své postřehy a náměty pište sem.
