Zaječice, ves o 450 hlavách schovaná kousek od Prahy, splňuje všechny podmínky na to, aby se jí říkalo Kotěhůlky. Signál telefonu sem doputoval a směnný obchod funguje jen na lokální úrovni, ale stejně tu dobrou noc určitě dávají lišky (z nedalekých Ladových Hrusic). Tady, v hospodě u fotbalového hřiště založila partička kumpánů od piva motocyklovou firmu, teprve čtvrtou v Česku.
Tedy, Mopedix, jak název naznačuje, je mopedomobilka a navazuje na pravnuky bájné babety a stadionu, v tomto konkrétním případě stroje jménem Manet Korado. Po dvou letech práce finišují s vývojem, v srpnu postaví ověřovací sérii pro homologaci a pak hurá do prodeje.
 |
„S Mopedixem chceme dobýt svět,“ říká Jindřich Melichar, jedna z vůdčích postav mopedgangu stojícího za celým projektem, který nechce zůstat u stroje samotného, z jejich mopedu má být životní styl. Je vám to jméno povědomé? Melichar založil před čtvrtstoletím značku outdoorového oblečení Bushman.
O víkendech probíhají na místních silničkách a polňačkách testovací jízdy prototypů, a vzhledem k tomu, že konkurence některá řešení vymyšlená v zaječické hospodě Oksford teprve ukazuje světu, dá se předpokládat, že tu vísku kousek od Sázavy mají v merku špioni motocyklových koncernů. Nepomohlo ani to, že už roky je v okolí pořád nějaká z přístupových cest rozkopaná. „Jsme první, kdo vyjmul baterku z konstrukce. Už nás ovšem následuje konkurence,“ poznamenává Melichar. „My ale víme, že jsme byli první. To je důležité,“ dodává. „Na druhou stranu na některé věci konkurence z Ameriky stále nepřišla. Jejich stroje jsou malé a ošklivé, nic pro chlapy,“ dodává.
Mopedgang z Oksfordu
Celé to začalo tak nějak typicky po Česku. Partu kamarádů štvaly spanilé jízdy Nočních vlků – ruského motorkářského gangu – Evropou. A tak si založili svůj, usedli na motokola Manet Korado – „starý, ale dobrý mašiny“ – a vytvořili zaječický mopedgang. „Mopedizovali jsme celou vesnici, teď tu bude tak sedmdesát strojů. Všech jednoho typu,“ říká Melichar. „Moped nám změnil život. Stal se naší vášní a spojil partu přerostlejch kluků (a taky holek), co se znali vlastně jen od toho piva,“ doplňují jeho kumpáni. „Na šlapání na kole už jsme starý a na velký motorky zase příliš velký romantici.“ Na těch motorizovaných kolech najezdili tisíce kilometrů.
A od toho byl už jen kousek k myšlence postavit vlastní stroj. Chtěli moped, na kterém bude i pořádný urostlý chlap vypadat důstojně. S proporcemi velké motorky, ale pořád svou podstatou malý motocykl, na který stačí řidičák na auto. Na devatenáctipalcová kola posadili rám inspirovaný novodobým manetem (v letech 1993 až 2001 jich vzniklo skoro 30 tisíc, vyvezli je dokonce do Ameriky) a pod něj podvěsili baterii, kterou si nechali vyvinout a vyrobit na míru. K tomu řídící elektronika a motor v náboji zadního kola. To vše umí vyrobit jen v Číně. Zbytek součástek jednoduchého minimalisticky pojatého stroje je ovšem český. Vývojové centrum, dílna, je na tajném místě v Senohrabech (obec přes pole od Zaječic). Že to myslí zcela vážně, i přes nevážný slovník, dokazuje spolupráce s renomovanými organizacemi (TÜV SÜD) a vysokými školami (Technická univerzita v Liberci), vzhled konzultovali s průmyslovým designérem Vlastimilem Bartasem z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Montáž strojů má probíhat v Česku, většina komponent, které nemusí být z Číny, mají být také ze Zaječicka a okolních okresů, krajů a zemí. „Chceme, aby to bylo Made in Czech, Made in EU,“ upřesňuje Melichar. „To, kde je vidět řemeslnost, bude z Česka asi 70 procent komponent.“
V Zaječicích si libují, že jsou dobří v průkopnických krocích. „Po třiceti letech jsme zase postavili pořádný moped,“ naparuje se Melichar. „Postavili jsme moped na pořádných kolech, s velkým rozvorem, takže se vám nezvedá na zadní. Uveze dva lidi s velkým nákladem a má jízdní vlastnosti jako motorka. Ale stále má pedály, takže si můžete přišlápnout, když je třeba.“
A pokračuje: „Skvěle se nám podařilo vyvážit hmotnostní poměry. I když má vyšší sedlo, je díky podvěšené baterce umístěné nízko hezky stabilní v zatáčkách a velice příjemný na ovládání.“
Koza i tank
Elektropohon umí rekuperací vracet energii do baterky, moc toho nedobije, ale velmi dobře funguje jako motorová brzda. Obzvláště hrdi jsou v Zaječicích na ozvučení, správná motorka musí totiž dělat rámus. Mopedix tak umí halasit různými zvuky, na výběr bude podle libosti a budou přibývat i další, takže do práce pojedete za zvuku superbiku, domu třeba na mečící koze a o víkendu na výlet třeba burácet jako tank. „Zvukový doprovod jde za plynem. Je to pro zábavu, odlišení se. A zároveň je to bezpečnostní prvek,“ upozorňuje Melichar a upozorňuje, že vývoj této speciality ve spolupráci se specializovanou firmou zabral rok.
V Zaječicích vzniklo více vývojových prototypů. První měl box na akumulátor vyrobený z pekáče na kuře z kuchyňské trouby, jenže potřebovali větší baterku. Postupně ovšem ladili a upravovali. Prodloužili rám, laborovali s různými variantami přední vidlice, nakonec je z toho robustní stroj. Uveze dva lidi – oficiálně 160 kg, ale dvě stě kilo prý zvládne určitě. Dojezd má až 65 kilometrů, když střízlík přišlápne a nebude to moc do kopce, snad i dál. Maximální rychlost je 45 kilometrů v hodině, to je oficiální; doma na zahradě nebo jinde mimo komunikaci i o dost víc, motor je výkonný, stabilně dává 3 kilowatty, ve špičce krátkodobě až deset. „Dali jsme si vlastní limit 65 kilometrů v hodině,“ upřesňuje Jindřich Melichar.
A pozor, pracuje se na sajdkáře a vývojový tým aktuálně přepracovává variantu se spalovacím motorem 110 ccm pojmenovanou Petrolix; téměř dokončený prototyp poslal o měsíce zpátky nová emisní norma.
Zaječičtí se právě vrátili z expedice po Sardinii. Na motorkářském ostrově doháněli na svých bzučících strojích, kde do kopce motoru pomáháte šlapáním, mastňáky na cestovních endurech a sklízeli údivné pohledy, aby je v klesání neohroženě drželi za sebou. „Šampionem se může stát každej. Stačí si najít disciplínu, o který nikdo neví,“ je motto uvozující internetové stránky Mopedix, to mluví za vše. „Změnil nám život. Moped. Stroj s benzínovým motorem a pedálama. Změnil život nejen nám.“ A cena? „Za poslední půlrok jsme museli přepracovat všechny naše kalkulace, teď jsme s cenou mezi 120 a 130 tisíci,“ upřesňuje Melichar.
První objednávky začnou přijímat do konce roku, ideálně si pro něj mají zájemci zajet rovnou do Zaječic, nasát nadšeneckou atmosféru pánu Mopedixů, kteří se chlubí, že staví „pravý stroj pro 21. století, žádnou smradlavou vykopávku“.
