Mise Artemis II je přesně tím, co západní civilizace potřebovala, aby si dokázala, že ještě nepatří do starého železa. Čtveřice astronautů – Wiseman, Glover, Kochová a Hansen – se ve vesmírné lodi Orion přiblížila k odvrácené straně Měsíce a lidská posádka se tak dostala nejdál v historii.
 |
Je to triumf techniky, ale také triumf trpělivosti. Orion není luxusní jachta. Je to stísněný prostor, kde se čtyři lidé snaží nezbláznit jeden z druhého. Jsou zhruba 400 000 kilometrů od domova. Pro nás nepředstavitelná dálka, ve vesmírném měřítku to je jen skok.
Tesla se Starmanem se řítí rychlostí téměř 11 kilometrů za sekundu dál do prázdna. Bez emisí, bez paliva a – doufejme – stále s tím vzkazem, že není důvod k panice.
Tichá armáda měsíčních vozítek
Lidstvo na Měsíci za ta desetiletí, co se pokouší prozkoumat tuto přirozenou družici Země, zanechalo přesně dvanáct vozítek. Většina z měsíčního vozového parku už dávno nejezdí. Jsou to tiché, nehybné pomníky pokryté šedým prachem. Patří sem především tři americké džípy (Lunar Roving Vehicle) z misí Apollo 15, 16 a 17. Stojí přesně tam, kde je astronauti před více než půl stoletím zaparkovali. Společnost jim dělají dvě sovětské dálkově ovládané „popelnice na kolečkách“ – Lunochody, které v 70. letech drtily rekordy v ujeté vzdálenosti.
K těmto veteránům se v posledním desetiletí přidali i asijští zástupci. Čínský Jutu (Nefritový králík), který na Měsíci přistál v roce 2013, sice po čase vypověděl službu jako vozidlo, ale dlouho fungoval jako stacionární vědecká stanice. Podobný osud potkal i indický Pragyan, který v roce 2023 triumfálně prozkoumal jižní pól, než ho definitivně uspala mrazivá lunární noc.
Měsíc není jen hřbitov. Stále tam pulzuje život, nebo alespoň ten křemíkový. Neúnavný čínský rekordman Jutu-2 od roku 2019 brázdí odvrácenou stranu Měsíce a stále posílá data. K němu se v rámci aktuální vlny mezi lety 2024 a 2026 přidala celá řada drobných průzkumníků. Díky programu NASA CLPS a soukromým ambicím firem jako Intuitive Machines se na povrch dostala nová generace miniaturních vozítek, mobilních senzorů a technologických hříček, jako je třeba japonská „kulička“ SORA-Q.
Vrakoviště versus vesmírná dálnice
Zatímco se tedy na Měsíci pomalu tvoří unikátní kombinace muzea a vědecké základny, o několik řádů dál se odehrává v mnohem hlubším prázdnu ten pravý road trip. Červená tesla Elona Muska se Starmanem za volantem si totiž již osmým rokem sviští po nekonečné orbitální dálnici kolem Slunce.
Pamatujete si na únorový podvečer roku 2018? Svět tehdy na chvíli přestal řešit politiku a zíral na obrazovky. Z floridského mysu Canaveral startovala raketa Falcon Heavy. Nejsilnější stroj své doby. Ale místo nudného závaží, které se při testovacích letech obvykle používá, se v nákladovém prostoru schovávala Muskova osobní Tesla Roadster první generace.
Majitel Tesly a SpaceX nechal do sedačky připoutat figurínu v bílém skafandru, kterému začali říkat Starman. Na palubní desce svítil nápis „Don’t Panic!“ (Nepropadejte panice!) jako vzkaz stopařům po Galaxii a z reproduktorů, dokud nedošly baterie, v nekonečné smyčce hrál David Bowie.
Na rozdíl od Mise Artemis II nemá žádný cíl a ani žádný návratový plán. Jen tichou helioceutrickou dráhu, po které bude kroužit miliony let, dokud se buď nerozpadne pod náporem radiace, nebo se za pár staletí nesrazí se Zemí. Ta šance je asi jen šestiprocentní.
Kde je mu konec?
Dnes, osm let po startu, už Starman nejspíš není tím nablýskaným hrdinou z plakátů. Vesmír je totiž drsné místo. Radiace pravděpodobně rozleptala veškerou kůži na sedačkách, barva na karoserii tesly dávno vybledla a pneumatiky se možná rozpadly na prach. Z auta je teď nejspíše již vesmírný vrak. Pravděpodobně jej zasáhlo nespočet mikrometeoritů. Možná vypadá nějak tak, jak nám to pomohla vygenerovat umělá inteligence.
Podle propočtů se roadster aktuálně nachází stovky milionů kilometrů od Země. Křižuje oběžnou dráhu Marsu a vrací se zpět k Zemi v rámci své eliptické pouti kolem Slunce.
Pokud byste chtěli Starmanovi zamávat z okna, museli byste mít oči jako Hubbleův teleskop. Přesto existuje způsob, jak ho sledovat z pohodlí obýváku.
Kde je roadster? Lze to sledovat v reálném čase
Už krátce po startu totiž vznikl projekt, který se stal biblí pro všechny vesmírné voyeury: Whereisroadster.com. Programátor Ben Pearson na něm využívá data z NASA (konkrétně ze systému Horizons) a v reálném čase propočítává, kde se auto zrovna nachází.
Když se na web podíváte dnes, v dubnu 2026, zjistíte fascinující věci: Tesla je momentálně přibližně 267 milionů kilometrů daleko, v souhvězdí Kozoroha. To je taková dálka, že světlu trvá skoro 15 minut, než od ní dorazí k nám.
Je to zvláštní pocit. Někde tam nahoře, v mrazivém tichu mezi planetami, letí kus techniky, který ještě před pár lety jezdil po kalifornských silnicích. A my, díky pár řádkům kódu na monitoru, přesně víme, že zrovna teď se Starman řítí rychlostí téměř 11 kilometrů za sekundu dál do prázdna. Bez emisí, bez paliva a – doufejme – stále s tím vzkazem, že není důvod k panice.
