Čím větší, tím lepší. U českých stěhovavců platí toto pravidlo bezezbytku. Kolik toho může český kutil, zahrádkář a cestovatel nacpat do kufru, zajímá mnoho zájemců o nové auto víc než volba motoru.
Jenomže, když se v kolonce "objem zavazadlového prostoru" píše, že se do něj vejde 500 litrů (to je magická hranice, kterou kdysi zavedla první generace Škody Octavia s 528 litry), neznamená to ještě, že se tam pět set litrů paštiky v plechovkách nebo mulčovací kůry opravdu dá naložit. Typickým příkladem jsou sedany, "litrově" jsou na tom skvěle, jenže malým otvorem se tam pětisetlitrová krabice prostě ne a nenacpe.
Sedany mívají kufry o velkých objemech, ale malým vstupním otvorem do nich větší náklad nenaložíte.
Kapsa na mobil, do které se mobil nevejde"Náš tým přeměřuje spoustu věcí od iPadů po horská kola a kolečková křesla, abychom se ujistili, že se vejdou do našich aut, a že je bude kam dát," popisuje práci na různých odkládacích prostorech i kufru Sejal Shreffler, vývojářka od Fordu. Jenže dost aut má schránky a různé odkládací prostory tvarované tak nešikovně, že do nich zrovna stále větší a větší mobilní telefony nenacpete. Do kapes ve dveřích se vejde jen malá lahev s pitím a desky nebo mapy formátu A4 z nich vypadávají. |
Je také dobré se dívat na tvar kufru. Lepší je, když má rovné boky. U kombíků je sice sešikmené zadní okno stylové, ale ubírá to z vnitřního prostoru.
Všímejte si také vstupu do kufru. Někdy do něj zasahují světla tak nešikovně, že nakládání kočárku je úkon pro kouzelníka. Není vůbec od věci si ten kočár do autosalonu přivézt a vyzkoušet to. Test čtěte ZDE
Velká zrada se ukrývá ve spodní nákladové hraně. Auta mají často práh hodně vysoko, protože tam je schovaná vzpěra, která zvyšuje tuhost karoserie, jenže až přes ní budete tahat čtyřicetikilový pytel cementu z hobbymarketu, budete ji proklínat.
Hyundai Veloster má asi nejvyšší práh kufru z moderních aut. Má to být ale stylový sporťák, takže se mu to dá odpustit. Navíc má aspoň hodně velké víko zavazadlového prostoru.
Osvědčené cihličky
Výrobci při udávání objemu kufru nejčastěji respektují německou metodiku VDA, nebo také podle dnes už zrušené normy ISO 3832 z roku 1994, které udávají objem v decimetrech krychlových. Takový objem se měří měří normovanými cihličkami, které se skládají do kufru tak dlouho, až jich tam dostanou co nejvíc.
Protože litr vody zabírá přibližně decimetr krychlový, zvykli si výrobci udávat objem kufru ve "vodních" litrech. Je to údaj, který si možná dokážeme představit o něco lépe, ale ve své podstatě to je jedno: 573 dm³ je 573 litrů.
Takové hodnoty udává každá slušná automobilka jako objem podle normy VDA.
Čarování s litry
Nejsledovanějším parametrem je základní objem kufru, tedy ten, když jsou zadní sedadla v takové poloze, že na nich mohou sedět cestující. Situaci komplikují polohovatelná sedadla moderních aut, která lze všelijak posouvat, měnit sklon opěradel a podobně. To bývá v tabulkách uvedeno, ale automobilky se samozřejmě rády pochlubí co největším číslem, takže udají hlavně rozměr, kdy jsou sedadla co nejvíc odsunutá vpřed.
Tento základní objem se měří pod kryt zavazadlového prostoru (pod roletku nebo plato). Automobilky pak ještě rády "čachrují" s objemy schránek schovaných pod podlahou, kde je obvykle usazená rezerva.
V případě měření maximálního objemu kufru je situace jednodušší, prostě se sklopí zadní sedadla a auto se nacpe pomyslným nákladem až po střechu.
A existují případy, kdy se údaj objemu kufru u stejného auta měnil. Vývojářům se zkrátka někdy podaří cihly naskládat do kufru lépe. "Máme dřevěné cihličky rozměrech 20 ×10 × 5 centimetrů (přesně podle specifikace VDA - pozn. red) a skládáme je do kufru, dokud není plný," vysvětloval při uvedení stávajícího Opelu Astra kombi Georg Schulz z vývojového centra automobilky. Skládají je tam podélně i na výšku a zkoušejí to několikrát.
Francouzi musí mít něco extra
Automobilky se velikostí kufru rády chlubí. A u kombíků dvojnásob. Třeba takový Peugeot 508 RXH odveze 400 ale i 428 litrů nákladu. Záleží na tom, jestli se na to díváte po německu nebo po francouzsku.
Konkurenční boj je ale nelítostný a marketing je jeho výbornou zbraní. Ve Francii tak před lety vymysleli dokonalý trik. Když objem v litrech, tak v litrech, řekli si a zkusili změřit objem kufru i s nejzazšími zákoutími. Ucpávat auta, aby vám z něj něco nevyteklo je složité, ale malé balónky (spíš kuličky) umí vodu, která se dostane opravdu všude, nasimulovat skvěle. Ty "natečou" nebo spíš se nacpou všude. A tak mají třeba peugeoty papírově hodně velké kufry. V tabulkách technické specifikace je pak poznámka, že je objem měřen "metodou tekutin".
Ford měří objem schránek v interiéru míčky na ping-pong
Speciální postup měření si vymyslel také Ford. Objem kufru a různých odkládacích prostor a schránek v interiéru nového Fordu Escape měřil pomocí ping-pongových míčků. Vejde se jich tam 56 778.
Myšlenka je podobná jako u peugeotího postupu. Pingongáče zalezou i do menších škvír, kam se velká cihla nevejde. Inženýři Fordu pak ještě propočítali objem volného prostoru, který vznikne mezi dotýkajícími se míčky. Ty na sebe totiž nedolehnou celou plochou jako kvádry.
"Míčky jsou přesnější než metr pro měření objemu nepravidelných prostor, jako třeba schránky před spolujezdcem," vysvětluje Eric Jackson, vývojář Fordu.
Jeden pingpongáč má objem přibližně dva krychlové palce krychlové, to odpovídá přibližně 33 mililitrům. Pro srovnání, velký panák je dnes 40 ml. Do kufru a různých schránek v novém SUV escape, určeném pro americký trh, tedy lze odvézt celkem 1873 litrů věcí.
Jacksonův tým zjistil, že dva lidi nezměří měřidlem daný prostor nikdy stejně, u míčků se shodují lépe. Je to jednoduché a přesné, libují si u Fordu.
Sejal Shreffler, jedna z vývojářek interiérů fordů ale prozrazuje, že zjistit objem prostoru mohou i přesněji. S pomocí 3D scanneru přenesou prostor do počítačových dat v programu typu CAD a pak přesně spočítají jeho obsah.
Tak to dnes dělá hodně automobilek, ale cihličky jsou prostě zažitá klasika.
